[Paříž] V úterý 18./10. 1938

Drazí,    

píŝu znovu a mám starosti[1] co se u Vás děje[2] jeŝtě dosud nemám od Vás ani řádky[3] a ačkoliv vím že to vŝechno asi dlouho leží na censuře a že vlaky nejezdí asi přes hranice a vím že jste už jistě psali a přece jsem neklidný a vy jistě také co se s námi zde děje. Nedá se nic dělat, doufám každé ráno že něco poŝťák přinese a nic, kdybych alespoň věděl že Vy dostáváte moje dopisy. Psal jsem už i Stáňovi[4] aby mi dal zprávu o Vás a Vám o mě ale to asi také zůstalo někde ležet a tak jsme jako odloučeni od celého světa a tak bych rád věděl, jak jste to vŝe přečkali a jak to působilo na Vás obě zdaly nejste nemocný a kdo je u Vás zdali je Fanouš[5] doma, nebo kdo se o Vás stará. Já bych se teď do Čech sotva dostal, jenom aviony a to prý je třeba jeŝtě povolení ani od nás nikdo nemůže a tak jenom těmi dopisy bychom se mohli dorozumět a ty jeŝtě bůh ví kde vězí, asi také mají moc práce mají-li to vŝechno přečísti a snad už to bude brzo zruŝeno.[6] Občas chytneme radio z Prahy, to jsou samé smutné novinky a kdo ví jak bude doufejme že to vŝechno nebude tak hrozné a že se to časem zlepŝí. Vzpomínáme stále na Vás i na Poličku, zprávy už teď máme že ji uvolnili ale něco prý si přece nechali ale nevíme co. Nic Vám nepíŝu protože by Vám to asi vůbec nedoŝlo,[7] jenom povŝechně, možná že už máte moje předeŝlé dopisy a tak víte že už jsme zase zpět,[8] že jsme oba zdraví, oba jsme zhubli kdo pak ne v této době, plány nemám žádné až jak se to upraví pro okamžik se nedá nic dělat a doufám že zase najdu lidi kteří mi pomohou, tak si teď s tim nedělejte

starosti, to stejně k ničemu nevede a nedá se zatím nic měnit, jen musíme čekat až to trochu přejde do klidnějších kolejí a pak uvidím co se dá dělat. Jenom kdybychom aspoň věděli co je s Vámi, jak je s domečkem a co děláte. Budeme muset vŝichni přitáhnout, já také budu míti velkou úlohu, snad teď alespoň v Praze poznají že mě mohou potřebovati., bylo by možná vŝechno jinak dopadlo kdyby se každý poctivě byl staral za co byl placen a vykonával svědomitě svůj úřad, vŝichni jsme to viděli jak to chodí no raději o tom ani nemluvit. Udělám velkou propagandu v Americe, Dushkin bude hráti ty tance,[9] je prý už teď o to velký zájem a Dushkin se chystá dělat velkou reklamu Také z Londýna žádají[10] a Bruxelles také. V Benátkách byl všeobecný soud že ta moje věc byla nejlepší z celého festivalu[11] a hned si ji zamluvili do Florencie, tak se české jméno neztratí přece s přese vŝe, to vŝechno mohli míti už dávno a nejen u mě i u jiných kdyby se každý nebyl staral jenom o svoje místečko aby mu nikdo kousek místa neubral a raději aby toho bylo stále více. Napiŝte mi, snad to už teď půjde rychleji a snad už budu míti také od Vás dopisy co leží teď někde k prohlížení, a nepište nic co by je mohlo zdržeti, to už my zde vŝechno také víme, jenom o Vás co děláte a jak se Vám daří a hlavně jak je se zdravím v těch pohnutých dobách.

Oba[12] Vás moc zdravíme a myslíme stále na Vás.

Váš Bohouš.

[1] O nervozitě BM svědčí fakt, že předchozí dopis domů odesílal o tři dny dříve, tj. 15. 10. 1938 (viz PBM Kr 251)

[2] Bezprostředně po podepsání tzv. Mnichovské dohody začala německá vojska obsazovat Sudety. 6. 10. 1938 byla „omylem“ zabrána i Polička, přestože ležela na českém území. 12. 10. 1938 v reakci na protest představitelů města sice německá armáda vyklidila vnitřní část města, okupace jeho okrajových část trvala ještě měsíc.

[3] Poslední doručený dopis od rodiny z Poličky byl ze dne 27. 9. 1938 (viz PBM Kr 251).

[4] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[5] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[6] Narážka na předpokládanou cenzuru dopisů a poštovních zásilek.

[7] Opět obava BM z cenzury.

[8] Dobu od 19. 9. do 14. 10. 1938 trávili manželé Martinů ve Švýcarsku nedaleko Basileje v Schönenbergu, v sídle Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše (Mihule 2002, s. 281, 588).

[9] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog si u BM objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H 276 I. Premiérově zazněla až 7. 4. 1943 v New Yorku.

[10] Londýnské nakladatelství Boosey& Hawkes projevilo zájem o vydání skladby Tre Ricercari, H 267, vyšla zde v roce 1939 (Halbreich 2007, s. 274).

[11] Biennale di Venezia, od roku 1895 významná mezioborová přehlídka soudobého umění. 6. 9. 1938 zde poprvé a s velkým úspěchem zazněly Tre Ricercari, H 267, které  BM zkomponoval právě pro tento festival (Halbreich 2007, s. 274).

[12] BM s manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).