Paris 4./6 1937.

Drazí,

odpovídám ihned na Váš dopis, hlavně k vůli Šmídovým,[1] myslím že by udělali lépe kdyby se rozhodli až pro později protože výstava je sice už otevřená ale není dosud hotová, obecenstvu je přístupná jenom asi třetina celé výstavy a tak se vŝechno mačká na jednom místě a je to unavující a tak by asi z toho moc neměli.[2] Kdyby přijeli v září bude dost času a uviděli by výstavu celou, teď by to bylo opravdu škoda sem jezdit, řekněte to také Vendovi Riplů[3] chtěl sem snad přijet v červnu, až dosud to nestojí za to. Náš pavillon bude také až někdy v červenci hotov a celé oddělení kolonií je ještě zavřeno, tak bude rozhodně lépe když to odloží aby to viděli vŝechno a to nebude před srpnem. Výstava bude jinak moc krásná a bude jistě prodloužená takže to bude nejlepší na konec. Proto Vám píšu hned abyste jim to mohli říci aby se teď snad nějak nerozhodli už mezi tím. Udělejte si k ním procházku a vysvětlete co píšu. 

Teď už je zde příjemněji vedra přešla tak je tu krásně. Z toho provedení kvartetta zatím sešlo[4] on ten pán[5] už odjíždí na prázdniny tak jsme to museli odložiti po prázdninách. 

Fanouš má opravdu smůlu ale přece se jej někdo zastane.[6] Měl by se stavit u toho p. Wágnera[7] i u Pečírky[8] aby s nimi osobně mohl mluvit, to je vždycky lepší když ho už znají, zase pro příŝtí práce.

My teď Prahu[9] nemůžeme chytat je moc slunce až zase v zimě ale oni ty programy opravdu nestojí za moc.

P. Šafránek[10] o té nadaci neví ale informuje se.[11] Zde je teď mnoho koncertů i divadel a také myslím že se tu objeví už celá banda z Prahy na ten Festival moderní hudby.[12] Má tam něco Hába[13] a tak to přijede jistě s celou delegací, na to jsou vždycky peníze. Ale ten program nestojí za moc. 

Ve Vieux Moulin[14] už opravují domek abychom to tam měli hezky a myslím že si vypůjčím pianino a budu tam pracovat.

Těm Šmídovům to řekněte hned a napiŝte. 

Srdečně Váš  

Bohouŝ. 

[1] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky a přítele rodiny Martinů.

[2] Od 25. května do 25. listopadu 1937 se v Paříži konala 20. světová výstava EXPO 1937 zaměřená na umění a techniku v moderním životě.

[3] Václav Karel Rippl (1896-1950), knihkupec v Poličce, přítel BM.

[4] Smyčcový kvartet č. 4, H 256, vznikl na popud Čestmíra Puce a jeho ženě Heleně Pucové jej také BM věnoval. Z prvního provedení v salóně Č. Puce plánovaného na červen 1937 (PBM Kr 212, 214) však sešlo. Halbreich (2007, s. 364) uvádí jako datum premiéry 13. červen 1938.

[5] Čestmír Puc, český podnikatel žijící v Paříži, kde podporoval umělecké záměry svých krajanů (František Kupka, BM…).

[6] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci. Tentokrát se BM obracel na svého přítele Jaromíra Pečírku.

[7] Pravděpodobně se jedná o Josefa Wagnera (1901-1957), významného českého sochaře a restaurátora.

[8] Jaromír Pečírka (1891-1966), český historik a kritik výtvarného i hudebního umění.

[9] Myšleno rozhlasové vysílání z Prahy.

[10] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[11] O „nadaci“ se BM v souvislosti se svým bratrem zmiňuje i v dopisech rodině do Poličky PBM Kr 214 a 223.

[12] Podle Popelky (1996, s. 51) se jednalo o pařížský festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, na kterém zaznělo Duo pro dvoje housle v systému šestinotónovém, op. 49 od českého hudebního skladatele Aloise Háby (1893-1973). Mihule (2002, s. 276) uvádí, že tatáž skladba zazněla na koncertě konaném v rámci Mezinárodní konference o hudební tvorbě pro mládež, kterou v Paříži ve dnech 28. – 30. 6. 1937 organizovala Společnost pro hudební výchovu v Praze.

[13] Alois Hába (1893-1973), český hudební skladatel a jednatel Společnosti pro hudební výchovu v Praze. Vztah BM k Hábovi byl odměřený, zřejmě tu naráží i na ministerskou finanční podporu, které se Hábovi dostalo za účelem provedení jeho opery Matka, op. 35 na hudebním festivalu v Mnichově (17. 5. 1931).

[14] Vieux Moulin – vesnice nedaleko Paříže, bydliště matky Charlotte Martinů Amicie Quennehen (1866-1948), manželé Martinů zde v srpnu a začátkem září toho roku trávili svou letní dovolenou (Mihule 2002, s. 587).