[Paříž] Uterý 11/V 1937.

Drazí,

připravoval jsem koncert[1] tak jsem se nedostal ku psaní, bylo hodně práce ale dopadlo to výborně, úspěch byl velký a všichni byli nadšeni, bylo to moc pěkně provedeno, paní Osuská[2] také byla se slečnama, hráli také od Kaprala,[3] bylo to také hezké. Vysílali to radiem ale Tour  Eifel[4] a to není moc daleko slyšet, tak pochybuji že jste to mohli poslouchati. Jsem rád že už máte to Radio,[5] už dávno jste mohli poslouchat je to přece jenom hezké večer a Vy když nikam nechodíte tak přece aspoň se dozvíte o světě a v Radiu je vŝechno možné slyŝet, jen když Vám to dobře funguje až se s tím naučíte zacházet budete moc dobře chytati cizinu. Jestli pak Vám dali také záruku do určité doby vždycky když se náhodou něco pokazí tak to zadarmo spraví. Co se týče toho zbytku to mamince vyrovnám až zas budu míti trochu peněz pohromadě, až napíšu tu novou věc pro Radio tak zase dostanu.[6] Budu teď míti vydání smoking už je mi malý a to bude dost drahé. Aspoň Vám ty večery lépe utečou a bude trochu zábavy. To je dobře že maminka[7] dobře pak spí. Dneska jsme dostali teprve balíček s kuryrem,[8] to víte že měla Charlotta[9] radost, je to opravdu moc krásné a ona se s tím může pochlubit. Napíše pár řádků sama. Zde je pořád oŝklivo, jak mám někde koncert tak určitě prší a  

teplo také moc není, vždycky den, dva a pak zase dešť. Má už Fanouš zprávy o kostele,[10] kdyby se to nějak couralo tak bych snad napsal sám Pečírkovům[11] aby se po tom podíval. Tu Veselohru[12] už vysílali ale až druhý den po těch slavnostech a tak o tom málo kdo věděl v programech to už nemohli opravit, napíšu jim aby to jeŝtě dali na program.

Nechávám místo pro Charlottu a moc Vás zdravím.

Váš

Bohouš.

Napište mi kolik Vám poslali z Ochranného Sdružení poprvé,[13] zdá se mi že mi počítají více.

Chère Marienka

Je suis enfin en possesion de votre joli cadeau, je vous en remercie de milliers de fois, j’espère que Mamy et vous, vous continuez à être en bonne santé, quel dommage que vous ne puissiez pas venir pour l’exposition, j’aurais tant aimé vous voir. Je reviens de chez ma Mère, toute la famille là-bas va bien et vous envoie leurs amitiés. Ma chère Marienka, encore une fois merci, et soyez assurée que je suis contente de ce napperon, il me plaît beaucoup. Je vous embrasse bien affectueusement ainsi que Mamy. Amitiés à Fanouch et M. Touracik

[PŘEKLAD]

Milá Marienko,[14]

konečně se ke mně dostal Váš pěkný dárek, na tisíckrát Vám zaň děkuji, doufám, že mamy i Vy se i nadále těšíte dobrému zdraví, jaká škoda, že nemůžete přijet na výstavu,[15] tak ráda bych se s Vámi shledala. Právě jsem se vrátila od matky,[16] celé rodině se tam dobře vede a všichni Vás pozdravují. Moje milá Marienko, ještě jednou děkuji, ujišťuji Vás, že jsem s dečkou spokojená, moc se mi líbí. Posílám vřelé políbení pro Vás i pro mamy. Pozdravení Fanoušovi[17] a panu Touracikovi.[18]

[1] O jaký koncert se jednalo, BM neuvádí.

[2] Pavla Vachková-Osuská (1891-1978), česká pěvkyně, manželka Štefana Osuského (1889-1973), českého politika, vyslance v Paříži.

[3] Václav Kaprál (1889-1947), český hudební skladatel, klavírista, sbormistr a pedagog. Otec hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915-1940), se kterou se BM seznámil v březnu (1937) při své návštěvě Prahy, aby se z nich následně stali velmi důvěrní přátelé.

[4] Francouzská rozhlasová stanice Radio Tour Eiffel vysílala od prosince 1921 do června 1940.

[5] BM nechal domů do Poličky poslat 400 korun z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním jako příspěvek na zakoupení rozhlasového přijímače (viz Kr 211).

[6] Československý rozhlas si u BM objednal kantátu Kytice, H 260. BM ji zkomponoval během června až září 1937, poprvé zazněla z Pražského rozhlasu v dubnu 1938, veřejnou premiéru měla v Praze 4. 5. 1938, provedení řídil Otakar Jeremiáš (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 449).

[7] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[8] BM svůj krátký pobyt v Československu ukončil v sobotu 10. 4. 1937, do Paříže cestoval jen s příručním zavazadlem, ostatní zavazadla si nechal posílat kurýrní službou (viz PBM Kr 211, 212).

[9] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[10] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci. Tentokrát se BM obracel na svého přítele Jaromíra Pečírku.

[11] Jaromír Pečírka (1891-1966), český historik a kritik výtvarného i hudebního umění.

[12] Veselohra na mostě, H 247, premiéra v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937, dirigent O. Jeremiáš (1892-1962) (Halbreich 2007, s. 159). 5. 4. 1937 se měla konat repríza, kterou BM při svém krátkém pobytu v Praze hodlal navštívit (PBM Kr 210).

[13] BM má pravděpodobně na mysli situaci v listopadu roku 1936, kdy nechal částku 1500 Kč poslat domů do Poličky své matce a sestře jako příspěvek na chod domácnosti (viz PBM Kr 200).

[14] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[15] 20. světová výstava EXPO 1937 se konala od 25. května do 25. listopadu 1937 v Paříži.

[16] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů

[17] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[18] Pravděpodobně zkomolené příjmení. Je možné, že se jedná o nájemníka v domku rodiny Martinů v Poličce („pan nadporučík“), který je v té době v korespondenci často zmiňován (PBM Kr 212, 214).