This content was automatically translated from the original language. The original content is available by clicking the link below.

Paris 1/10 1936.

Drazí,

dopis došel a jsem rád že jste se dostali na tu premieru, p. Šmíd je moc ochotný a poděkujte mu za mě,[1] byl bych to ovšem sám také moc rád viděl jak to vypadá na scéně a jestli to je vše tak jak jsem si to představoval. Musí to býti veselé a já myslím že na to budou lidi choditi, to se ví když je krásně tak se jde raději do přírody. Teď si to uvykli všude na sobotu a na neděli odejet z města. V Praze také první představení „Marií“ po premieře[2] bylo v neděli[3] a také bylo málo obecenstva. Já doufám že to bude vysíláno radiem a že se mi podaří to zde chytiti. Ostatně myslím že to bude také v Praze. Neunavilo to moc maminku,[4] je to přece jen dost dlouhá cesta. a ta Děkuji současně vŝem v divadle, tam jsou moc pyšní že mají ode mne premieru.[5]

            Co se týče té Prahy, dělají se s tím ohromné tajnosti, nemají asi dobré svědomí.[6] Moc prý měla vliv dr. Alice Masaryková,[7] s kterou se Křička dobře zná. Na každý způsob ministerstvo se přece jenom rozmýšlí a zdá se že až dosud se nic definitivního nestalo ale jak to vypadá tak to asi těžko dostanu a budu muset čekat jeŝtě tři roky, na místo po V. Novákovi,[8] které mi určitě neujde. Je možné že budou ještě všelijaká překvapení, z Prahy dostávám zprávy že se to jmenování K.[9] všeobecně odsuzuje,

zvláště i ti mladí skladatelé jsou rozhořčeni. Tak musíme definítívní rozhodnutí ještě vyčkat. Psal jsem p. Schieszlovi[10] a také i p. presidentovi[11] šla odsud zpráva prostřednictvím p. Šafránka.[12]

Jsem moc zvědav na brněnské kritiky, jak to přijmou.[13] Zde je teď moc krásně, teplo až skoro moc, na práci to škodí, odpoledne jsou docela vedra.

            Pište mi co je u Vás nového a všechny Vás pozdravujeme.

Váš Bohouš.