Paris 7./8 1936.

Drazí,  

odjíždíme dnes z Paříže a myslím že se zdržíme asi 10 – 14 dní. [1] Váš dopis jsem dostal a moc mě udivilo že p. Šmíd[2] by nebyl nic dostal, odepsal jsem mu ihned po jeho dopisu a dlouhý dopis jsem mu napsal, ještě než jsme odjeli, zeptejte se ho zdali jej dostal, psal jsem přece architekt Šmíd Polička.

U moře bylo moc hezky a odpočinul jsem si hodně i počasí bylo pěkne,[3] zde v Paříži prý nepřestalo pršet celý měsíc tak jsme nic neztratili. Ty pastilky vezme Stáňa[4] ale s tou látkou to bude horší, oni teď zase dávají moc pozor a prohlíží kufry na hranicích a tak nevím půjdeli to dobře.

            Stáňa mi určitě slíbil že se zeptá u těch pánů v památkovém úřadě a že najde nějaké známé pro Fanouše.[5]

            Tu novou operu co píšu jsem slíbil Talichovi[6] aby neměli tak zlost,[7] vzkázal mi Talich abych jim dal premieru že to bude dělati sám v příští sesoně.[8]

            To jste asi byly překvapeny zprávámi z Ameriky. to je dost že si také vzpomněli asi se musí také dost ohánět.

            Ta sl. Žalmanova[9] mi také stále píše ale já jí neodpisuji, udělejte to také tak, ona

asi nemá co dělat a myslím také že to není vše v pořádku.

            Jinak nic nového není, všechno to je asi na prázdninách, hned jak se vrátím tak se musím informovat jak to vypadá na té konservatoři,[10] doufám že mi Talich také odepíše co se tam děje a Stána už bude v Praze tak se také dozví novinky.

            To jste toho leta užili málo a bylo to všude všichni lidé si stěžují že prŝelo a se žněmi to bude také špatné, kouká z toho velká drahota a ono už je tak draho už teď, kdoví jak to vše dopadne.

            Moje adresa je. B. M. (cher M M. Moyze – St. Amour – (Jura) France.

Moc Vás oba srdečně zdravíme

Váš Bohouš.

[1] Manželé Martinů byli společně s francouzskou cembalistkou Marcelle de Lacour (1896-1997) pozváni francouzským flétnistou Marcelem Moyse (1889-1984) do St. Amour.

[2] Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM.

[3] Manželé Martinů trávili svou červencovou dovolenou v  malé rybářské vesničce Equihen, Pas de Calais společně s Novákovými a Masarykovými (PBM Kr 190, 191).

[4] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[5] František Martinů (1880-1958), bratr BM. BM se přes své kontakty snaží najít práci pro svého bratra (viz Kr 191)

[6] 17. 5. 1936 začal BM komponovat operu Juliette, H 253. Autor ji dedikoval Václavu Talichovi (1883-1961) (Halbreich 2007, s. 163).

[7] V brněnském Zemském divadle BM v těch letech premiéroval opery Hry o Marii, H 236 (23. 2. 1935) a Divadlo za bránou, H 251, (20. 9. 1936) (Halbreich 2007, s. 154, 161). Václav Talich to jako dirigent a ředitel opery Národního divadla v Praze těžce nesl a snažil se situaci napravit.

[8] Juliette, H 253, měla premiéru 16. března 1938 v Národním divadle v Praze. Dirigent Václav Talich, režie Jindřich Honzl (1894-1953), choreografie Joe Jenčík (1893-1945) a scénografie František Muzika (1900-1974).

[9] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[10] BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na toto místo byl však později vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.