[Paříž] 3./6. 1936.

Drazí,

dopis jsem obdržel a píši Vám hned, nového není nic zvláštního, potkal jsem tu skladatele Vít. Nováka[1] který je také v komisi konservatoře, ptal jsem se ho jak to vlastně asi dopadne.[2] On říkal že samozřejmě mám největší naděje ale že profesoři se nemohou rozhodnouti aby si to nerozházeli v ústavu s Křičkou a s Karlem,[3] Křička že obíhá kde se to dá, a že to vlastně všechno záleží na ministerstvu jak to se rozhodne. Zkr Zkrátka každý mluví jinak, profesoři čekají na ministerstvo a to čeká na profesory. Mluvil s ním také p. Ŝafránek[4] a sl. Sísová z Nár. listů[5] a oba mu potvrdili že by to byla ostuda, kdybych to místo nedostal, hodně do něho mluvili. Myslím přes to že se budou muset rozhodnouti před prázdninami a na ministerstvu jsou o mě dobře informováni, p. Klofáč[6] slíbil p. Š.[7] že se o tu věc vezme sám. Myslím že byste neměli dělat žádné intervence osobně, když s ním bude mluvit Ada[8] to stačí lépe, to je partaj, ale jinak nechci aby mi potom někdo řekl že jsem to dostal protekcema. Když to nedostanu taky z toho neumřu, neměl jsem od nich nikdy moc a také jsem bez nich vydržel a místo na konservatoři mi nemůže ujít i kdybych měl ještě rok nebo dva čekat. Tak se s tím už tolik neobírejte, děláte si zbytečné myšlenky a starosti, vždyt se přece neztratím i když to nedostanu. Ale myslím že to dopadne všechno dobře, kdyby to Křičkovi chtěli dát tak už mu

mohli dát dávno a už to vlastně před vánocemi jednou odmítli.[9] O ten koncert pro spinet je velký zájem všude, [10] dostal jsem dopisy ze Genevy, z Basileje, z Říma, z Radia v Praze, myslím že pozvou tu pí de Lacour do těch měst po prázdniních. Stáňa[11] psal že by chtěl přijeti s Fanynkou[12] a že pí Masaryková-Slavíčková[13] s oběma slečnami[14] by s námi chtěli jeti někam na prázdniny.[15] Jinak je tu skoro zima, podivné počasí.

            Dopíšu ještě Talichovi,[16] ten bude míti rozhodující slovo v komisi aby to trochu postrčil. Trochu mě bolejí oči, z těch not,[17] a také možná ze zimy, jsem rád že už budou prázdniny, že si trochu odpočineme.

            Oba Vás srdečně zdravíme, co pak je Mařce?[18] Pořád má ty prsty bolavé?

Váš

Bohouš.

[1] Vítězslav Novák (1870-1949), český hudební skladatel, pedagog a klavírista.

[2] BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na toto místo byl však později vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[3] Rudolf Karel (1880-1945), český hudební skladatel, dirigent a pedagog.

[4] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[5] Miloslava Sísová (1883-1947), česká novinářka (Národní listy) působící od r. 1925 v Paříži. Národní listy - české noviny vycházející v letech 1861–1941.

[6] Václav Klofáč (1868-1942), český politik, senátor za Národně sociální stranu.

[7] Miloš Šafránek.

[8] Adolf Klimeš (1880-1946), dlouholetý prvorepublikový starosta poličky a přítel BM měl lobovat za BM u senátora Václava Klofáče (1868-1942) ohledně přidělení profesorského místa po Josefu Sukovi v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři (PBM Kr 183, 184, 185).

[9] Podle BM nebyli v prosinci 1935 navrženi na profesorské místo na Pražské konzervatoři ani Jaroslav Křička ani Rudolf Karel, nýbrž Bedřich Antonín Wiedermann (1883-1951), český varhaník, skladatel a hudební pedagog, ale jeho žádost byla na ministerstvu zamítnuta (PBM Kr 185).

[10] Svůj Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, věnoval BM francouzské cembalistce Marcelle de Lacour (1896-1997), premiéru měl 29. ledna 1936 v Paříži (Halbreich 2007, s. 317). V dopise rodině do Poličky z dubna roku 1936 (PBM Kr 183) BM zmiňuje exkluzivní provedení tohoto koncertu dne 22. 3. 1936 u komtesy Martine-Marie-Pol de Béhague (1869-1939), francouzské sběratelky umění a mecenášky.

[11] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[12] Františka Brandlová, manželka Stanislava Nováka.

[13] Bohumila Slavíčková Masaryková (1876-1962), vdova po malířích Antonínu Slavíčkovi (1870-1910) a Herbertu Masarykovi (1880-1915), synovi TGM.

[14] Anna Masaryková (1911-1996), historička umění, vnučka TGM, dcera Bohumily Slavíčkové

 Masarykové a Herberta Masaryka; Herberta Masaryková (1915-1996) vnučka TGM, dcera Bohumily Slavíčkové Masarykové a Herberta Masaryka.

[15] V červenci roku 1936 strávili manželé Martinů společně s Novákovými a Masarykovými dovolenou v Equihenu (PBM Kr 190).

[16] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[17] 17. 5. 1936 začal BM komponovat operu Juliette, H 253, (Halbreich 2007, s. 163).

[18] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.