[Paříž] 20/.10 1935

Drazí,

stěhovali jsme se až ve čtvrtek,[1] tak jsem nemohl dříve psáti, měli jsme moc práce. Už jsme zařízeni a je to zde moc hezké, máme klid a žádné Radio.[2] Z l Z Avenue je sice trochu hluk od automobilu ale na to si zvykneme, jsme dost vysoko a tak doufám že to tu bude lepší. Také jsem všude blíž a tak je lehčí přijíti do kontaktu s lidmi. Už jsem si zařídil mnoho věcí za těch pár dní a mám takový dojem že to zde všechno půjde lépe, tam jsme byli opravdu jako na ztracené vartě, nikdo k nám nepřišel, bylo to zkrátka daleko. Také autobusy mě nebudou státi tolik peněz. Pokojíky jsou malé ale udělali jsme si to tu hezky, každému se u nás líbí. O Praze mám zprávy že je Talich jmenován do Národního.[3] To je dobře a pro mě také, to budu míti velkou oporu. Marie se chystají na 15. leden přibližně[4] a píše mi ředitelství že všichni to studují s velkou láskou a že se jim to moc líbí. V P pátek jsme poslouchali tu malou operu,[5] dobře jsme slyšeli a bylo to hezké. Možná že to bude provedeno také zde. Ještě pořád máme dosti práce než to tu dáme vŝechno do pořádku ale už to bude brzo. To nic nevadí že se Talich dostal do divadla, na konservatoři zůstane a naopak bude míti ještě větší váhu při hlasování.[6] Psali mi z Prahy z kruhů moc dobře informovaných že Křička nemá velkou naději na to místo,[7] ale neví se ještě kdy se to bude obsazovati. Psal mi p. Schniszl[8] z kanceláře p. presidenta[9] že mluvil v můj prospěch ale a že mnoho lidí si myslelo že se nechci už vůbec vrátit do Čech. Tak prý jim to všem vysvětlil a bylo mu řečeno na významných místech že budu-li se chtíti vrátit že se pro mne místo musí najít. Prozatím se o ničem dosud nerozhoduje ale myslím že mám mnoho nadějí ale bylo by to spíše pro příští rok. Zde je stále dost zima a prší, ještě štěstí že jsme pro stěhování měli krásně a že se to tedy odbylo dobře.

Jinak nic zvláště nového není. Napíši Vám podrobněji později až to zde budeme mít vše v pořádku a budu míti více času a klidu. Na státní cenumoc nepočítám to oni si rozdělí asi mezi sebe, [10]  až budu jednou v Praze tak na tohle budu muset moc dohlížet abych také já z toho něco měl. Doufám ale že dostanu tu cenu z Brna,[11] ta je větší a udělená je k 1. lednu. Pište co je u Vás nového. Počasí asi máte špatné ta zima letos nějak brzo se přihlašuje.

Oba Vás srdečně zdravíme

Váš

Bohouš.

Právě přišel Váš dopis tak jsem ještě rozpečetil psaní a připisují. Nevím co máte s tím překvapením ohledně volby Talicha, právě naopak by bylo překvapení kdyby to nebyl dostal, on je přece jediná osobnost která to mohla dostat  Jeremiáše[12] protěžovali kamarádi v novinách co mohli a přece jim to nic platno nebylo. Ostatně o té volbě se vědělo dávno kdy bude, nemohou přece nechat takový ústav jako Národní divadlo bez chefa, tak to i v tom ohledu není žádné překvapení. To ostatně Talichovi nebrání aby se obíral zabýval mojí věcí až o tom bude řeč, ale prozatím se neví ani zdali se to místo po Sukovi[13] bude vůbec obsazovat. Tak si s tím pořád nedělejte starosti a mě také né.  Je možno že teď budu míti konkurenta v Jeremiášovi, což by bylo vážné, to se ostatně brzo dozvím. Tak se nestarejte o to co je v novinách, tam to nejdůležitější vůbec nepřijde. Já nemůžu se v Praze potloukat jen tak na zdař Bůh moc bych tím ztratil, musím si zde zařizovat mnoho věcí i obchodu a v Praze bych jen vydával peníze a nic nevydělával.

Zdravím Vás

Bohouš.

Talich bude sám v listopadu v Paříži,[14] tak s ním budu mluvit.

[1] Tj. 17. října 1935. Již 15. 10. 1935 však manželé Martinů nahlásili na policejní prefektuře změnu adresy. Z pronajatého domku na pařížském předměstí Malakoff se přestěhovali do 14. pařížského okresu na Avenue du Parc Montsouris č. 31 (Mihule 2002, s. 234).

[2] Právě nadměrná hlučnost ze sousedství se stala důvodem k vystěhování z pařížského předměstí Malakoff-Seine. Dalším důvodem byl nenadálý výskyt štěnic, jak uvádí BM v dopise rodině do Poličky za dne 18. 9. 1935 (PBM Kr 167).

[3] Po smrti Otakara Ostrčila (1879-20. 8. 1935) byl Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM, jmenován ředitelem opery Národního divadla v Praze.

[4] BM má na mysli první provedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze. Premiéra se konala 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016)). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[5] Hlas lesa, H 243, opera na text Vítězslava Nezvala (1900-1958), poprvé zazněla v Pražském rozhlase 6. 10. 1935 (Halbreich 2007, s. 158). Jednalo se tedy pravděpodobně o reprízu vysílanou v pátek 18. 10. 1935.

[6] BM se vážně zajímá o uvolněné profesorské místo v mistrovské třídě kompozice na Pražské konzervatoři.

[7] Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog. Po dlouhých jednáních byl na uvolněné profesorské místo mistrovské školy Pražské konzervatoře vybrán právě on.

[8] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky.

[9] Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první československý prezident.

[10] K 28. 10. 1935 byla BM udělena Státní cena za umění hudební za operu Hry o Marii, H 236, (Jirglová 2013, s. 64).

[11] BM se ucházel o cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany.

[12] Otakar Jeremiáš (1892-1962), český hudební skladatel a dirigent.

[13] Josef Suk (1874-1935), český hudební skladatel, houslista a pedagog, zemřel 29. května 1935, BM má na mysli uvolněné místo v mistrovské škole na Pražské konzervatoři.

[14] BM má zřejmě na mysli turné České filharmonie (Londýn, Brusel, Paříž) řízené Václavem Talichem (Mihule 2002, s. 231).