[Paříž] 30/7. 1935.

Drazí,

byli jsme se podívat na pár dní ve Vieux Moulin,[1] počasí je zde podivné buď hrozná vedra a nebo dost chladno, stále se to střídá, nového jinak není ovšem nic, všechno odjíždí ven, také si trochu pojedu někam odpočinouti až dokončím ten balet, je to velká práce. [2]  Novák mi psal že se oženil[3] a různé věci z Prahy ale na něho nelze nic dát, to co vypravoval Fanoušovi[4] jsou více méně pohádky ani Jirák[5] ani Vomáčka[6] se o to místo neuchází, [7]  Jirák je lépe usazen v Radiu[8] a Vomáčka by to asi sotva dostal. Ostrčil je největší konkurent ale nikdo vlastně neví co bude dělat zdali se bude ucházet, je možno také že odejde do pense.[9] Ale zatím se o to nikdo nestará a nebude to jistě příští rok obsazeno a mezi tím budu už v Praze sám a tak si to oběhám sám. Naděje na to je velká, v případě že se Ostrčil nebude ucházet ale on má velkého nepřítele ve Vít. Novákovi,[10] který má v tom slovo. Také vše záleží kdo bude ministrem školství, myslím že se to na podzim bude měnit.[11] Ten Filipů[12] sem chodí teď denně a naříká, do té legie ho nevzali ani teď a práci tu nedostane protože  zde posílají všechny cizince, kteří tu pracují, pryč a nejsou z toho žádné výjimky. Tak nejlépe když mu ještě pošlou na cestu, česká kolonie mu něco přidá a bude se muset vrátit do Prahy. To budou mít radost. Ale nedá se nic jiného dělat zde nebude moci zůstat, leda že by mu stále posílali peníze a on zde privatisiroval

S tím museem v Poličce to nespěchá, nemám na to teď čas ale neopomenu pomalu ten material sestavit.[13]

S tou paní Sommrovou[14] je to divné, snad se urazila že jsem se jí v Brně dost nevěnoval ale já jsem měl jiné věci na práci. Ty pastilky jsem poslal po Vendovi,[15] myslím že Vám je pošle, třeba to poslal s knihami vlakem a to jde pomalu. Jinak nic nového, odsud se všichni začínají vraceti do Čech všichni umělci, už tu zbudu skoro sám se Zrzavým[16] a Šímou.[17] Byl tu Nezval[18] a malíř Štyrský[19] a toho tu ranila mrtvice, leží zde v nemocnici, asi z vedra, chodil bez klobouků, je mnohem mladší než já, teď už mu je lepší ale bylo to s ním zlé. Děkujeme Šmídovým[20] za pozdrav a vyřiďte jim od nás také pozdravy. Teď se už zase pomalu budeme chystat na zimu a už to uteče a přijedeme zase domu. Já myslím že to dobře dopadne s tou Prahou až tam budu tak si to všechno obchodím a budu mít ostatně velkou protekci. P. Osuský[21] se jistě přimluví, v kanceláři p. presidenta jsou pro mne,[22] i p. m. Beneš[23] je o tom informován  hlavně co řeknou profesoři mistrovské školy, a z těch je pokud vím mnoho pro mne. Ten rektorát s tím nemá co dělat to je něco jiného a konečně Hofmeister[24] není proti mě. Firkušný bude hráti v listopadu prvne můj klavírní koncert s Filharmonií. [25]

Srdečně Vás oba zdravíme[26]

Váš Bohouš.

[1] Vieux Moulin – bydliště Amicie Quennehen (1866-1948), matky Charlotte Martinů.

[2] Ballets Russes de Monte Carlo, tzv. Ruský balet, působící zejména ve Francii, požádal BM o hudbu k baletu na téma Paridova soudu. Balet Paridův soud, H 245, BM zkomponoval v červenci 1935 (Halbreich 2007, s. 222), avšak ten nebyl nikdy proveden a partitura je nezvěstná (Popelka 1996, s. 37).

[3] V dopise rodině do Poličky z 10. 1. 1935 (PBM Kr 151) BM uvádí: „Psal mi Stáňa, Karel se bude asi ẑenit tento rok tak se jim ta společná domácnost rozpadne.“ V tomto případě však nejde o svatbu Karla Nováka (1902-1968), nýbrž jeho bratra Stanislava Nováka (1890-1945) – viz PBM Kr 164, který se oženil s Františkou Brandlovou. BM z tohoto sňatku zřejmě nebyl nadšený, neboť místo obvyklého „Stáňa“ užil tentokrát poněkud méně osobní „Novák“.

[4] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[5] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent.

[6] Boleslav Vomáčka (1887-1965), český hudební skladatel a kritik.

[7] BM má zájem o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Na uvolněné místo nakonec nastoupil Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[8] Karel Boleslav Jirák v těch letech působil jako ředitel hudebního programu rozhlasové stanice Radiojournal.

[9] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze, zemřel krátce nato 20. srpna 1935.

[10] Vítězslav Novák (1870-1949), český hudební skladatel, pedagog a klavírista, na Pražské konzervatoři působil v letech  1909-41.

[11] Emil Franke (1881-1939), ministr školství ČSR v období 24. 1. 1936 – 22. 9. 1938.

[12] Pražský příbuzný poličské rodiny Filipiů, provozovatelů jedné z poličských vináren. Chtěl vstoupit do cizinecké legie a způsobil BM, jak je zřejmé z jeho předchozích i dalších dopisů, starosti (Popelka, 1996, s. 33).

[13] BM byl pravděpodobně svou sestrou Marií Martinů (1882-1959) požádán o dodání „materiálů“ pro poličské muzeum, v němž byla krátce po jeho otevření 28. 10. 1934 připravena expozice věnovaná BM (Jirglová 2013, s. 99).

[14] Božena Sommerová, vdova po Celestýnu Sommerovi (? – 1934) a matka Václava Sommera (1906-1945).

[15] Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce. V Paříži byl v té době pravděpodobně na stipendijním pobytu.

[16] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM žijící v té době střídavě v Československu a ve Francii.

[17] Josef Šíma (1891-1971), český malíř žijící v Paříži.

[18] Vítězslav Nezval (1900-1958), český básník, spisovatel a překladatel.

[19] Jindřich Štyrský (1899-1942), český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník.

[20] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky a přítele BM.

[21] Štefan Osuský (1889-1973), český politik, vyslanec v Paříži.

[22] BM měl velkého přímluvce v osobě pracovníka Kanceláře prezidenta republiky Josefa Schieszla (1876-1970).

[23] Edvard Beneš (1884-1948), druhý československý prezident, v té době ministr zahraničních věcí ČSR.

[24] Karel Hoffmeister (1868-1952), český klavírista a pedagog, profesor a rektor Pražské konzervatoře.

[25] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, premiéra se uskutečnila 13. listopadu 1935 v Praze, na klavír hrál Rudolf Firkušný (1912-1994), Českou filharmonii řídil Václav Talich (1883-1961) (Halbreich 2007, s. 295).

[26] BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978).