Praha 1933.

Sobota..

Drazí,

tak jsem té chȓipce také neušel, od pondělí ležím v posteli ale už je to dobré zítra říkal doktor že už budu moci zase vyĵít ven. Byl to dlouhý a ztracený týden. Do toho Manesu[1] kde mi hráli sonatu[2] jsem nemohl. P. Šafránek[3] je tu už od soboty, jen jsem s mím promluvil pár slov. Seslábl jsem musím to všechno dohoniti. S tím Zlínem samozřejmě nic nebylo a nevím jak se to teď zařídí

Do Brna už se také asi nedostanu.[4] Ještě tu mám dost co dělat ale ze vŝeho moc nekouká. Slyšel jsem něco z Radia o Fanouŝovi[5], hlásil že dělá dekorace to je asi pro ty Pašije, chytl jsem už jen konec. Moc Vám toho nového nemohu napsat nic nevím, napíŝu až příŝtí týden. Papír doŝel děkuji, myslel jsem co toho za ten týden neudělám a zátím nic.

Kdyby od Jílku[6] jeli byl bych rád abych si to zařídil, snad teď za toho počasí už to půjde. Hlavně at Vám řeknou kam si mám pro to zajít. Tak Vás moc zdravím a už si nedělejte starosti

Váš Bohouŝ.

To mýdlo bych poslal po Jílkových.

[1] Výstavní síň Spolku výtvarných umělců Mánes.

[2] Sonáta č. 2 pro housle a klavír, H 208. Ve Výstavní síni SVU Mánes ji hráli dne 17. 11. 1933 Stanislav Novák a Karel Šolc (Holzknecht, Hudební skupina Mánesa, Praha: Panton, 1968, s. 264).

[3] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[4] Balet Špalíček, H 214 I, byl v Zemském divadle v Brně uveden 25. 11. 1933 (Halbreich 2007, s. 213), dle Mihuleho 2002, s. 586, byl BM na premiéře přítomen.

[5] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[6] Pravděpodobně rodina poličského velkouzenáře a přítele BM Jana Jílka.