Paris 3./1. 1933.

Drazí,

byl bych psal dříve ale dostali jsme oba správnou chřipku tak nás to připoutalo k posteli na několik dní. Dnes poprve jsem vyšel z domu, už je to lepší, a doufejme že už to pro letos mám odbyto. Jen u Vás na sebe dejte pozor, člověk se ani nenaděje a už ji má. Děkuji Vám za zprávy, My jsme byli doma na Štědrý večer, ale neměli jsme kapra, přiŝlo k nám k 10. hodině několik známých všech národností[1] a tak jsme slavili při gramophonu a pianě Bylo to velmi veselé a zŭstali u nás asi do 6 hodin do rána. Vzpomínali jsme na Vás ale o hodinu dříve, protože zde jsme pozadu ale stejnȇ jsem vȇděl že už asi sedáte k večeři. S dárky to bylo jednoduché. Charlotte[2] mi dala lampu na bureau, která se může točit na vŝechny strany a nesvítí do očí a já jsem ji dal takový modrý peignoir[3] na nošení doma. Na Nový rok to už nebylo tak veselé, jedli jsme doma a potom jsme obědvali (soupée) o půlnoci na Montparnasse. Tam bylo živo, a těch toilet, byla pěkná noc, ale já už jsem se necítil zvláště dobře tak jsme se vrátili. Charlottu to také sebralo a já jsem také jako zelinka, ale teď už je to dobré.

Ty japonské pyjamy už máme ale jak to dostaneme do Čech nevím, skoro nikdo nejezdí ale snad se přece někdo najde. Od obce mi poslali gratulační přípis k ceně.[4] Balet[5] má prý byt někdy koncem února, ale ono se to asi ještě protáhne až do března. Chek z Ameriky dosud nepřiŝel ono to přece jen trvá nějaký čas než se to vyřídí. Raději bych to už měl také v ruce nevěřím mnoho ani tomu dolaru, mají to tam asi také špatné. Doufám že pro Fanouše[6] se to též vyřídí příznivě, dnes jsou v tom všichni tak.[7] Zde teď zdá se že zase začíná býti poptávka po práci P. Till[8] mi také gratuloval, musím mu poděkovat. Také mi psala pí Borová-Valoušková[9], bývalá altiska z Nár. Divadla, a i z Prahy a odtud jsem dostal hodně gratulací.

Práce mi stále nejde moc od ruky, a tak mě to mrzí protože čas utíká moc rychle. Moc Vás pozdravuji a piště jak je u Vás se zdravím, dejte na sebe pozor. Charlotta Vás moc pozdravuje.

Srdečně

Váš

Bohouš.

Šmídovi[10] mi psali celá rodiná.

[1] V sousedství nového bydliště manželů Martinů bydlelo mnoho umělců, např. Jan Zrzavý, František Tichý, italský básník Antonio Aniante, slovenský malíř Štefan Bednár, americký malíř Gerald Davis ad. (Mihule 2002, s. 203, Martinů Ch. 2003, s. 40). Je pravděpodobné, že hostem byl někdo z nich a také někdo z přátel z hudebních kruhů.

[2] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[3] Lehký dámský župan.

[4] Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, H 224, byl vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů.

[5] BM má na mysli balet Špalíček I, H 214 I. Premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze až 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[6] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[7] František Martinů byl akademickým malířem a restaurátorem, patrně pracoval na zakázce v Jugoslávii a nedostal zaplaceno (PBM Kr 94, 96).

[8] Karel Till, přední sokolský funkcionář v Poličce.

[9] Olga Borová-Valoušková (1886-1975), česká operní pěvkyně a pedagožka.

[10] Rodina architekta Bohuslava Šmída (1895-1982) z Poličky.