Paris 28/4 1933

Drazí,

dostal jsem dnes dva telegramy z Ameriky od paní Coolidge[1] mně  gratuluje k velkému úspěchu, byl proveden ten cenou poctěný sextett ve Washingtoně.[2] Také z University ve Washingtoně jsem dostal telegram, že moje dílo mělo takový úspěch že muselo býti v témže koncertě jeŝtě jednou celé opakováno. Musím to poslat do našich novin. Měl jsem radost, to víte. S tím „Špalíčkem“ nevím jak to dopadne, studuje se to ale ani mi nedali vědět kdo to scenuje, měl to dělat Muzika[3] ale ten nebyl vůbec vyzván a jak se zdá chtějí to strčit na konec saisony, když už nikdo nechodí do divadla.[4] Píšu jim současně, že nemohu s tím souhlasit, to by bylo jako ztraceno, a píši aby to umístili na začátek příŝtí saisony, na listopad. Jak se zdá chtějí to odbýt, ale já bych na příŝtí saisonu si byl při zkouškách. Jsem zvědav co mi odpovědí, ale jestli by to nemělo byt provedeno dobře, tak bych to raději vzal zpêt a dal bych to do Brna, a udělal bych jim v novinách pěknou reklamu. Ada Klimšů[5] mi oznámil svůj doktorát, proto chtěl adressu. Byl bych rád kdybyste mi mohli poslat ten zpěvník co jsem z něho doprovázel v Borové na faře,[6] ale je jich na púdě nêkolik. Je to taková vázaná kniha, hněda a na přední straně měla takový zlatý vzorek ale ten už je teď oŝoupaný, ale jeŝtě to je vidêt. Jsou to ty

zpěvy, žalmy  i s hudbou [- x] Jistě to je hned na předu myslím že je ve 3 fochu po straně, a nebo dole v jedné z těch krabic. Poŝlete to jako tiskopis.. – Je to taková hnědorůžová temná barva desek. O tom Národním Vám napíšu, myslím že se budou kroutit, oni by se toho bylo takhle lehce zbavili, a po prázdninách by si na to už nikdo nevzpoměl. Udělalo se zde teď zase trochu zima. Je zde spisovatel Nezval, možná že s ním budu něco dělat.[7] Jinak nic nového. Schott[8] dosud neodpověděl, což mnê dost znepokojuje. Paní Valoušková zpívá zítra v Praze moje písně.[9] Nechávám místo Charlottě[10] a zdravím Vás vŝechny moc srdeĉně

Váŝ Bohouŝ.

Ma chère Marienka.

Votre petit mot m’a bien attristée vous sachant souffrante, j’espère qu’au reçu de cette lettre vous serez déjà mieux. Quant à votre voyage à Paris, je pense qu’il vous sera possible de le faire après le départ des deux jeunes gens. Soyez assez gentille de leur rappeler mon bon souvenir, c’est dommage que je ne suis pas à Policka, j’aurais pu causer un peu le français avec eux. Quant aux catalogues, j’y ai bien pensé. Je suis allée aux magasins mais il n’y en avait plus, la distribution a été faite pendant que nous étions à la Côte d’Azur. Je vous acheterai quelques journaux et vous les enverrai. Nous avons un peu de pluie maintenant, mais elle est la bienvenue car la terre était sèche, surtout qu’il avait fait si chaud. Alors, ma chère Marienka, je vous souhaite une meilleure santé et je suis sûre que nous aurons le plaisir de vous voir cet été à Paris, notre petite maison est au Nord. Je crois qu’il fera bon même pendant les grosses chaleurs et vous verrez comme ce sera joli. Je vous embrasse, Mamy aussi bien affectueusement. Votre Charlotte

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko.[11]

Vaše krátké psaní mne zarmoutilo, když jsem se dočetla, že churavíte. Doufám, že už Vám bude lépe, až dostanete tento dopis. Co se týče Vaší cesty do Paříže, myslím, že ji budete moci podniknout, jakmile odjedou oba mladí, buďte tak laskavá a vyřiďte jim ode mne pozdravy, škoda, že nejsem v Poličce, byla bych si s nimi mohla trochu popovídat ve francouzštině.[12] Pokud jde o katalogy, na ty jsem myslela, vydala jsem se do obchodů, ale už je neměli, rozdávali je, když jsme byli na Azurovém pobřeží.[13] Zakoupím pro Vás nějaké žurnály a pošlu Vám je. Trochu nám tu teď prší, ale jen ať prší, protože půda už byla vyschlá, a bylo takové horko.

A tak Vám, moje milá Marienko, přeji, abyste se těšila lepšímu zdraví, a jsem si jistá, že v létě budeme mít to potěšení se s Vámi shledat v Paříži, náš domek je na severu, soudím, že to bude příjemné i za velkých veder, uvidíte, jak to bude pěkné.[14] Políbení Vám i mamince.[15] Srdečně, Vaše Charlotte

[1] Elisabeth Sprague Coolidge (1864-1953), americká pianistka a mecenáška.

[2] Smyčcový sextet, H 224 byl vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů (Mihule 2002, s. 207). Poprvé zazněl ve Washingtonu 25. 4. 1933 v podání Kroll sextetu (Halbreich 2007, s. 378).

[3] František Muzika (1900-1974), český malíř, ilustrátor, typograf a scénograf.

[4] Balet Špalíček I, H 214 I, měl premiéru v Národním divadle v Praze 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213) a to za účasti autora i jeho manželky (Mihule 2002, s. 210-211). Scénografem byl Josef Matěj Gottlieb (1882-1967), jevištní a kostýmní výtvarník.

[5] Pravděpodobně Adolf Klimeš (1880-1946), dlouholetý prvorepublikový starosta Poličky a přítel BM.

[6] V době, kdy BM působil jako učitel hudby v Poličce, často docházel do nedaleké Borové do rodiny evangelického faráře Vladimíra Čecha (1883-1948). S jeho manželkou Gabrielou Čechovou („paní Beli“ – srov. s Halbreich 2007, s. 470; Šafránek 1961, s. 73) hrával čtyřručně na klavír a procvičoval se ve francouzštině (Mihule 2002, s. 63).

[7] Vítězslav Nezval (1900-1958), český básník, spisovatel a překladatel. V následujících letech oba autoři spolupracovali na operách Hry o Marii, H 236, a Hlas lesa, H 243 (Halbreich 2007, s. 154 a 158).

[8] BM jedná s vydavatelstvím Schott Music GmbH & Co. o vydání svých skladeb.

[9] Olga Borová-Valoušková (1886-1975), česká pěvkyně a pedagožka, uvedla v Praze 29. 4. 1933 v premiéře Dvě balady na slova lidové poezie pro alt a klavír, H 228, které BM zkomponoval na Vánoce roku 1932 (Halbreich 2007, s. 477). Již dříve však, okouzlen pěvkyní, věnoval mladý BM Olze Borové-Valouškové své rané písňové skladby z let 1910-1911: Dvě písničky v národním slohu, H 14, V noci, H 30, Dvě písně, H 31, Tři písničky, H 34, První láska, H 40 a Mrtvá láska, H 44 (Halbreich 2007, s. 460-463).

[10] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[11] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[12] Zřejmě má na mysli bratra BM Františka Martinů (1880-1958) a jeho manželku Jindřišku Martinů rozenou Palečkovou (1882-1965).

[13] V březnu 1933 podnikli manželé Martinů cestu na zotavenou na francouzskou Riviéru, navštívili i San Remo a přes Marseille se vrátili zpět do Paříže (Mihule 2002, s. 585).

[14] Z tohoto záměru sešlo – viz přípis Charlotte Martinů v dopise BM rodině do Poličky ze dne 14. 7. 1933 (PBM Kr 111): „J’ai été bien peinée de savoir que vous ne viendriez pas en France cette année, nous comptions bien sur vous cependant. “ (Velmi mne zamrzelo, když jsem se dozvěděla, že letos nepřijedete do Francie, vždyť jsme s Vámi počítali. Z francouzštiny přeložil Jiří Malaník.)

[15] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.