| Stručný obsah | Bohuslav Martinů je s Charlottou Martinů v Nice. Dopis od Georgese Neveuxe ho potěšil.
Sám si také není jistý, kde ukončí druhé jednání [ŽALOBY PROTI NEZNÁMÉMU]. Je třeba najít lepší rozhraní mezi jednáními, možná před scénou, v níž prokurátor vysvětluje, jak je šťastný. To by scénu prokurátorova návratu přerušilo, což je dobře, protože je na hudbu příliš dlouhá. Nebo lze přerušení udělat později – před tím, než prokurátor listuje adresářem, aby vyhledal přátele. Chtěl by mít hodně prostoru pro hudbu ve třetím jednání, aby nebyla příliš poháněna dialogem. O časovém rozvržení ["timing"] bude lepší rozhodnout, až bude mít BM jasněji ohledně zhudebnění textu a hranic mezi jednáními. Rozhodně by tu dlouhou scénu přerušil někde uprostřed. Ani on neví, kolik času ta scéna zabere na divadle, patrně málo.
Co se týče změny kulis, stará žena se může objevit mnohem dříve na proscéniu a zůstat tam, když spadne opona. Vsedě by tam zpívala árii "[Le] silence est reven[u]". To by trvalo asi 1,5 minuty. Jakmile by světla úplně zhasla, žena by mohla zmizet. BM napíše ještě 1,5 minuty hudby, takže dohromady budou 3 minuty na změnu.
Stejně by byla řešena změna po dialogu (Kopak, Pacha, Plouchkin), opět by na ni byly 3 minuty. Na konci dialogu by se opona mohla pomalu zvednout ["se hiver"?], postavy by se skoro nepozorovaně přesunuly na své místo v kanceláři a prokurátor by se vrátil.
Namalovaná opona s průčelím domu by pro divadla asi znamenala nevítané výdaje. Na prokurátora na ulici také myslel, ale nenašel pro to vhodnou chvíli.
Dostal další dopis z Wiesbadenu, nakonec mají velký zájem [o JULIETTU]. BM bude Neveuxe průběžně informovat.
V Nice se mají výborně. |