Hradčanské n. 6-

7. března 1957.

Vážený pane Porfesore [sic],

Jak vidíte, spěchám s odpovědí, ačkoliv nedoufám, že můj dopis

dostanete včas. Alespoň dobrá vůle zde je.

V prvé řadě o „Motýlu“. Dotazem u Šebánka jsem zjistil, že je

v Poličce. Partitura i klavírní výtah. Současně však Šebánek upo-

zorňuje, že Martinů obyčejně chce, v případě provozování ně-

které z jeho starších skladeb poprvé, aby mu to bylo předem ozná-

meno.

To je tedy jedna věc. O Polní Mši [sic] – nevím přesně, co o ní Šafrá-

nek napsal, takže se možná budu opakovat. Vznikla v Paříži hned

na začátku války,koncem [sic] září nebo začátkem října,protože [sic] jsem ještě

tehdy bydlel v Avenue Reille s malířem Kunderou.Martinů [sic] bydlel po-

měrně blízko a často k nám docházel. Jednoho dne mi řekla Vít.

Kaprálová, že Martinů má v úmyslu napsat polní mši pro naši vo-

jenskou kapelu v Agde, že shání nějaký text a že to chce honem.

Ještě toho dne odpoledne přišel Martinů a chodě chvíli kolem toho

vyložil mi přibližně totéž, co Kaprálová. Řekl jsem mu, že se o

něco pokusím, a pamatuji-li se dobře,načrtl [sic] jsem několik nápadů

cestou v podzemní dráze a v malé restauraci, kam jsem chodívali [sic] na

oběd, jak už se stává, na kousky papíru, které jsem náhodou našel

po kapsách.

Druhý den byl u nás Martinů znovu a ptal se, jestli jsem něco udě-

lal. Řekl jsem mu, že jsem něco zkoušel , [sic] ale že to je k ničemu.

Chtěl, abych mu to ukázal. Když jsem papírky vytáhnul, řekl, že

si je přečte doma. A byl pryč.

Nevím přesně, jak dlouho trvalo, než se objevil znovu. Možná dva

nebo tři dni. A k mému zoufalství mi oznámil, že mše už je hotová

a že tam,kde [sic] mu ještě text scházel, že ho dpolnil [sic] z Bible. Tak-

hle to samozřejmě nebylo míněno a od té doby,kdykoliv [sic] jsem mohl,

jsem se alespoň pokoušel nějaké slovo v textu vyhodit nebo upravit,

ale v celku se už moc zlepšit nedá.

Martinů velice tehdy záleželo na instrumentaci,aby [sic] skutečně naše

kapela v Agde mohla mši provozovat. Proto i ty přenosné varhánky.

Ovšem s čím nepočítal bylo [sic], že nestačí mít v kapele předepsané ná-

stroje, že je taky|třeba na ně umět zahrát, co si v notách napsal

a na tom to xxxx ztroskotalo.Polní [sic] mše nikdy žádnou polní jednotkou

provedena nebyla a asi nebude.

Od té doby prodělala různá dobrodružství, zejména během války,

kdy jsem ji pokládal za ztracenou, protože nebyla v mém kufru,

o který jsem se během denních a nočních náletů nepřestal obávat

 a který obsahoval množství rukopisných partitur Martinů a Kaprálové.Koneč- [sic]

ně u nás vyšla tiskem a byla mnohokrát provedena v cizích zemích,

a to velmi často věrně podle tiskové chyby. Nejeden Baryton se

mi již přiznal, že se mu zdálo nepřirozené přijmout podstatný ho-

norář za tak krátkou ariix. Ale nikdo se|nedivil, že by Martinů tak

nevyrovnaně instrumentoval. Ve vydání je totiž chyba tisku, xxx

takřka celá „Modlitba vojáka“ je dána sboru, ačkoliv je to solo.

Tohle jenom abych Vás upozornil,kdyby[sic] náhodou i Brno se drželo

věrně tištěné partitury.

               Doufám že [sic] paní Divíšková potřebné noty najde, pozdravujte ji

a kdybych věděl, zda a kdy bude Polní mše vysílána, rád bych si

ji poslechl.

                                            Srdečně Váš

                                                                          [podpis perem]