| Stručný obsah | Miloslav Bureš odpovídá se zpožděním na dopis Zdeňka Zouhara a informuje jej o průběhu pražské předpremiéry [OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK] v Národním klubu, která měla velký úspěch. Měl mnoho gratulací k veršům (Václav Dobiáš, Emil Hlobil, František Muzika, Václav Talich). Lituje, že Bohuslav Martinů nebyl přítomen. Z večera mu byl zaslán telegram, fotografie účastníků i účinkujících a popdepsaný program všemi hudebníky. 4. 1. [1956] Bureš do Brna [na generální zkoušku STUDÁNEK] určitě přijede a poví mu více, vezme s sebou fotografie.
Bureš dále upřesňuje Zouharovi změny v recitaci - dedikační text má říci "svěží ženský hlas", po něm je odmlka a pokračuje "recitátor" ("Za letních podvečerů..."). Protože vypravuje příběh stařeček Jáchym, vše ostatní už říká recitátor. Další změna v recitaci je v závěru první části, Bureš ji vyznačil v knížce. Výtisk [knižního vydání ] Studánek posílá Bureš Zouharovi jako pracovní pro něj a recitátora. Jiný výtisk s věnováním mu předá osobně. Bureš upřesňuje ohledně recitátora: "Byl bych rád, aby to pojal prostě, erbenovsky, verš je krátký, zajikavý, jako vítr na Vysočině. Žádný patos."
První knížky Studánek byly vystaveny v Praze před koncertem a prodávaly se. V Poličce to také tak zařídí. Včera podepisoval knížky v Myslbeku, Musilová tam zpívala "některé písně Martinů". |