Diplomatický přepis dopisu | Jan 29. 56
Milý příteli Zouhare:
Dnes dostávám konečně zprávy z Poličky o provedení Studánek a chci vám tedy poděkovati za vaši lásku s kterou jste se tomu dílu věnovali a prosím abyste moje srdečné a vřelé díky předal celému vašemu sboru i solistům, i všem kteří spolupracovali a hlavně ovšem vám samému. Musel to býti krásný večer dle popisu který mi z domu sdělili[1] a je jen škoda že jsem nemohl býti s vámi. Snad i toho se dočkáme[2]. Píší mi též z domu jakou velkou akci mi připravujete v Brně[3] a co jste už udělali. Mnoho pozdravů a díků též kurážné paní Jana[4], která se s takovou odvahou věnovala mé nesmírně obtížné fantasii[5]. Zkrátka jste mne všichni nesmírně potěšili a děkuji vám za to co nejsrdečněji. Máme všichni stále ještě mnoho práce před sebou a nezapomenu na vás. Naše jste udělali též šťastné pro jeden večer a pro každý váš zájezd do Poličky. Mnoho zdaru a dalších úspěchů vám z celého srdce přeji a jsem jist že ho dosáhnete.
Co se týče té Pražské předpremiery bylo to pro mne překvapení, protože jsem výslovně žádal první provedení do Poličky[6]. Myslím ovšem že Pražské provedení bylo na pozvánky a tedy ne veřejné[7] a že se doufejme Praha zmíní o Poličské premiéře při veřejném provedení, které se snad chystá pro příští měsíc[8]. Byl bych tomu rád aby se o vás zmínili i za vaši práci i o tom že vám byla premiéra určena[9], nemyslím že to Praha opomine udělati.
Doufám, že i vy všichni jste byli spokojeni přijetím v Poličce a že jste si odnesli domů pěkné vzpomínky ze zájezdu do té sněhem asi pokryté končiny světa. Napište mi též o sobě, co děláte, co připravujete a vaše dojmy se zájezdu. Mnoho vás a všechny vaše zdravím.
Srdečně
B. Martinů
|
Věcné poznámky k DP | [1] Na koncertě byli přítomni také skladatelova sestra Marie a bratr František s manželkou.
[2] Tato konstanta dopisů Bohuslava Martinů se nikdy nenaplnila.
[3] Slavnostní koncert z vokálního díla Bohuslava Martinů, který se konal 8. dubna 1956 v Brněnském Domě armády (dnes opět Besední dům). Zdeněk Zouhar se sborem OPUS na něm provedl Pět českých madrigalů, H. 321, Trojhlasé písně posvátné (Tři legendy), H. 339, Petrklíč, H. 348, kantátu Otvírání studánek H. 354 a premiérově Trojhlasé písně, H. 338. Koncert byl zahájen Slavnostním zpěvem, op. 113 Antonína Dvořáka.
[4] Myslí zde manželku skladatele Jana Nováka, Elišku Novákovou (1928), pianistku, interpretku a propagátorku skladeb B. Martinů a J. Nováka. Studovala na brněnské konzervatoři. Od roku 1968 žila s manželem Janem Novákem v Itálii, Dánsku a Německu, kde žije doposud. Nováková premiérovala mj. Sonátu, H. 350 (3. prosince 1957), v brněnském rozhlase natočila Concertino pro klavír a orchestr, H. 269 (10. listopadu 1954).
[5] Fantasie a toccata, H. 281 z roku 1940. Eliška Nováková skladbu provedla v československé premiéře 3. prosince 1955 v Brně.
[6] V únoru 1956 Martinů žádal Karla Šebánka: "Ještě řekni zodpovědným lidem že bych chtěl na titulní stránce Studánek že premiéra byla v Poličce 7. ledna 1956. Je to správné datum." (Dopis 11. února 1956, archiv PBM.) Situaci s předpremiérou pak skladatel později komentoval do Poličky: "Co se týče toho napětí mezi Zouh. a básníkem tedy samozřejmě Bureš je trochu v rozpacích, já mu to ostatně napsal, že se mi to nelíbilo jak si to ihned v Praze rozdělili." (Dopis 22. prosince 1956, archiv PBM.) A později dodal: "To víte že to [Legenda z dýmu bramborové nati, H. 360] také provedou v Poličce ale poprvé asi ne, to víte, to je Praha a ty si to nenechají vzít z ruky, jako se Studánkama." (Dopis 13. ledna 1957, archiv PBM.)
[7] Jednalo se o provedení v rámci Večera Bohuslava Martinů, uspořádaného ke skladatelovu jubileu v pražském Klubu Svazu československých skladatelů 7. prosince 1955. Miloslav Bureš koncert charakterizoval: "V Národním klubu na příkopech se konal intimní večer u příležitosti Vašeho jubilea. [...] Byl to krásný večer, na němž byly v předpremiéře uvedeny "Studánky". Třebaže sál je malý (tak pro 300 lidí), tísnilo se v přilehlých místnostech mnoho návštěvníků (Dopis 15. prosince 1955, archiv PBM.) Skladatel Pavel Bořkovec o tomto provedení Martinů napsal: "Včera jsem slyšel na koncertě k Vaší oslavě III. Violoncellovou sonátu, II. smyčcový kvartet, výběr z Etud a Polek a konečně první provedení Otvírání studánek. Bylo přeplněno a úspěch byl obrovský." (Dopis 8. prosince 1955, archiv PBM.) Program i pozvánka na tento koncert jsou uloženy v PBM.
[8] Miloslav Bureš skladatele informoval: "V neděli, 5. února, bude první pražské provedení (veřejné) Studánek ve Smetanově síni Representačního domu." (Dopis 21. ledna 1956, archiv PBM.)
[9] To znovu zdůraznil v prvním tištěném vydání kantáty Otvírání studánek, které poslal Zdeňku Zouharovi do Brna. Vepsal do něj: "Milému příteli Zdeňku Zouharovi k upomínce na opravdovou premieru v Poličce. B. Martinů. Roma 1957." (archiv ZZ)
|