Novy Rok 1956.

Milý příteli:                                                                

Tak konečně po dlouhé době trochu cigánského života[1] se dostávám ku psaní, a děkuji vám za všechny gratulace a přání, jichž se v poslední době nahromadilo[2]. Teď jste už asi pravděpodobně zpět z Poličky po premieře Studánek[3], doufám že vše dobře dopadlo a že se studánky líbily tak jako na předpremieře v Praze[4], podle zpráv udělaly velký dojem. O tom že jste  to dobře a s láskou nacvičili vidím z vašeho dopisu a rovněž z milého dopisu od vašeho sboru, se všemi podpisy[5]. Prosím, vyřiďte jim i  vám za srdečná slova můj upřímný dík a přání mnoha nových úspěchů, které jistě budete míti, vidím s jakou láskou a přesvědčením přistupujete ke svým úkolům. Mnoho zdaru a mnoho díků přeji vám všem  a do nového roku vše nejlepší vám i sboru. Rád bych slyšel studánky a snad se toho dočkám.[6] Náš milý básník Bureš asi byl s vámi[7] a i jemu patří moje díky za jeho krásné verše, tak hluboce cítěné a tak je mi velkou radostí spolupracovati s vámi všemi i když já sám jsem vzdálen, vaše snaha a pochopení mi dávají další povzbuzení a tak myslím, že se ještě znova sejdeme na dalších pracích. Byl jsem velmi dojat pozorností a dopisem vašeho sboru a i vaším dopisem který je plný obětavosti a nových plánů. Děkuji vám všem a pozdravuji z daleké země, ač jsem stále srdcem s vámi. Naši z Poličky stále o vás píší a vždy je potěšíte. Nechte mi vědět pár řádků jaké to bylo v Poličce a zdali jste tam nezmrzli. Mnoho zdaru v další práci.

Srdečně  

váš

B. Martinů 

Těším se na Sborník[8].                                                            

[1] Poté, co Bohuslav Martinů odcestoval 27. srpna 1955 z Nice, "[...] beaucoup voyagé en Italie et Suisse [...]" ("[...] mnoho cestoval po Itálii a Švýcarsku [...]," jak psal N. Kazantzakisovi. (Dopis 22. září 1955, kopie archiv NBM; Březina-Dostálová 2003, s. 71). Po příletu do New Yorku 5. října se manželé Martinů krátce ubytovali u přítele Franka Rybky v Jamaica Estates na Long Islandu a poté v newyorském hotelu Great Northern 118 West 57 Street. O nákladném ubytování, které bylo dražší, než-li skladatelovy příjmy z vyučování na Mannes College psal opakovaně Miloši Šafránkovi: "[…] za pokoj platím více, než vydělám  v Mannesu za celý měsíc." (Dopis 30. října 1955, archiv PBM.) Stejného dne situaci komentoval také sourozencům: "Budu rád, až se usadíme a vezmeme svoje věci ze skladiště, abych mohl začít něco dělat." (Dopis 30. října 1955, archiv PBM.) A následujícího dne psal Kazantzakisovi: "Surtout que j´ai perdu pas malde temps de chercher un apartement, que j´ai pas trouve, alors je suis encore puor le moment a l´hotel et j´aurai un apartement depuis 15. Decembre seulement. La vie est bien fatignante ici et je regret la Côte et la tranquilité la bas." ("Hlavně jsem ztratil mnoho času hledáním bytu, žádný jsem nenašel, takže momentálně jsem pořád v hotelu a byt budu mít teprve od 15. prosince. Život zde je únavný, stýská se mi po Riviéře a tamějším klidu." V závěru dopisu dodává novou adresu: „Apres le 15. Dec. Mon adresse est 108 East 60 Street.“ ("Po 15. prosinci je moje adresa: 108 East, 60 Street." Dopis 15. listopadu 1955, kopie archiv NBM; Březina-Dostálová 2003 s. 73.) Rovněž sourozencům oznamoval do Poličky: "Tak teď už pište na adresu; 108 East 60 Street. New York N.Y." (Dopis píše 15. prosince 1955, archiv PBM.) Toto přestěhování komentovala Charlotte Martinů: "Mrs. Marloweová na čas odjížděla pryč a nabídla nám, abychom u ní bydleli. A zas jsme se včetně klavíru stěhovali, tentokrát na 60. avenue blízko Park Avenue." (Martinů, Charlotte 2003, s. 163.) Šafránkovi to skladatel popsal slovy: "To bude příští týden totiž stěhování, jež nebude komplikované, nic vlastně nemáme." (Dopis 15. prosince 1955, archiv PBM.) V pozdějším dopise ještě dodal: "Za Hotel jsem platil 250 měsíčně a ten nový byt zaplatit napřed za celou dobu, čili vydal jsem tak cirka  dva tisíce a příjmy  za ty nové věci jsou v daleké budoucnosti, tj. až dokončím objednávky." (Dopis 30. prosince 1955, archiv PBM.)

[2] Martinů měl na mysli nejen vánoční a novoroční gratulace, ale také blahopřání k šedesátým pátým narozeninám.

[3] Konala se 7. ledna 1956 v Poličce v poličském Tylově domě. Ženský sbor  OPUS dirigoval Zdeněk Zouhar. Dále účinkovali: Rudolf Walter a Dagmar Edingerová, recitace; Eduard Hrubeš, baryton; Běla Dejmková, Studánka Rubínka; Amalie Braunová-Kadlčíková, Sasanka; Miroslav Matyáš, první housle; Rudolf Tomica, druhé housle; Ferdinand Rušák, viola a Věra Zouharová, klavír.

[4] 7. prosince 1955 kantátu provedl v předpremiéře Jan Kühn s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru v pražském Klubu Svazu československých skladatelů. Sólisty byli Jiří Bar, baryton; Z. Ledvinková, Miroslav Doležal, recitace; Josef Peška, první housle; František Vohanka, druhé housle; Antonín Hyksa, viola; Markéta Kühnová, klavír. (Zouhar 1957, s. 121.)

[5] V PBM je uložen pouze dopis ze 7. ledna 1956, který podepsali všichni interpreti kantáty Otvírání studánek a také řada nadšených Poličanů.

[6] Bohuslav Martinů slyšel kantátu poprvé až z gramofonové nahrávky v roce 1957.

[7] Miloslav Bureš se účastnil generální zkoušky v Brně (4. ledna 1956), premiéry v Poličce (7. ledna 1956) a také brněnské reprízy (8. dubna 1956). Skladatele informoval o své přítomnosti a provedení zhodnotil: "Brněnští jsou amatérským tělesem, které dalo Studánkám i dalším číslům večera vroucnost. Zaslouží si pochvaly a uznání. Zpíval u nich asi 35členný ženský sbor." (Dopis 21. ledna 1956, archiv PBM.)

[8] Reakce na publikaci Bohuslav Martinů. Sborník vzpomínek a studií, kterou Zdeněk Zouhar připravoval k šedesátým pátým narozeninám skladatele. Byla vydána v Brně v roce 1957. Skladatele o přípravách také ne zcela přesně informoval Pavel Bořkovec: "Svůj obdiv k Vašemu umění jsem se pokusil vyjádřit ve svém příspěvku do Sborníku, který k poctě Vašich narozenin vydá brněnská universita péčí Vašich krajanů a přátel. Nevíte-li snad o tom, tak mne, prosím, neprozraďte." (Dopis 8. prosince 1955, archiv PBM.)