[Paříž] Úterý 27. IV. 1937.

Drazí,

dopis jsem obdržel, jistě si myslíte že dlouho nepíšu mám teď hodně co dělati s tím kvartetem[1] musí to býti hotovo tento měsíc a v červnu se to zde bude hráti poprve v saloně jednoho Čecha p. Puce,[2] co mají továrnu na patentní stikací knoflíčky. Chce na to pozvat p. ministra[3] a mnoho lidí. Je s tím hodně práce. Teď se tu udělala jeŝtě zima a tak znovu topíme Měl jsem zde znovu provedno Trio[4] a byla pak po něm poptávka, bude se několikráte opakovati.

Té sl. Kozlové už jsem chtěl několikráte psáti ale vyřiďte ji aby si dopsala na tuto adresu: Pension de jeunes filles – 40 rue Boulard – Paris 14: aby ji zaslali informace to jest cenu za byt a stravu, myslím že to není drahé a ať si určí že by chtěla mít pokoj s jinou kolegyní Francouzskou k vůli konversaci. Já ji napíŝu ještě jiné adresy ale pro okamžik jsem tak zaměstnán že nevylezu z domu abych se mohl informovati, a já sám už to tak neznám,  když mám svůj byt tak jsem se nestaral.       

S tím Radiem to je dost nepříjemné, přece se na [ně] už těšíte a tak snad už si kupte to nové, ale ať Vám to p. nadporučík[5] vyzkouší aby to moc nekřičelo to pak není pěkné. Ale ono už to teď je většinou dobré, to není jako před několika lety, 

to byly dobré aparáty moc drahé. Doufám že se to brzo vyřídí abyste to už měli doma.[6]

S tou státní příslušností se informuju ale to asi neprojde, proti tomu budou jistě protesty.[7]

Jeŝtě jsme pořád nedostali ty věci z Prahy, kurýr jede tentokráte později až příští týden, je to mrzuté, já tám mám také věci, které bych potřeboval už teď [8]

Co má Fanouš s tím kostelem. [9] Ať napíše sám ještě dr. Pečírkovi,[10] aby mu to připoměl at se mu zmíní o těch pánech kteří v tom rozhodují a ať se odvolá na moji rozmluvu s dr. Pečírkou. On je to dobrý můj kamarád ale v Praze musí člověk ustále připomínati jinak na to zapomenou a Pečírka se se vŝemi osobně dobře zná. Adresa je dr. J. Pečírka – Dlouhá tř 27.

Moc Vás oba[11] pozdravujeme

Váš Bohouš.

[1] Smyčcový kvartet č. 4, H 256 zkomponoval BM během dubna a května 1937 a dedikoval jej paní Heleně Pucové (Halbreich 2007, s. 364).

[2] Čestmír Puc, český podnikatel žijící v Paříži, kde podporoval umělecké záměry svých krajanů (František Kupka, BM…). Smyčcový kvartet č. 4, H 256, vznikl na popud Čestmíra Puce, jeho ženě Heleně Pucové jej také BM věnoval. Z plánovaného provedení v salóně Č. Puce ještě v témže roce však sešlo, Halbreich (2007, s. 364) uvádí jako datum premiéry 13. červen 1938.

[3] Štefan Osuský (1889-1973), český politik, vyslanec v Paříži, působil dříve jako ministr (vyslanec) ČSR u Společnosti národů (Soubigou 2004, s. 348, PBM Kr 214).

[4] Smyčcové trio č. 2, H 238 bylo provedeno 13. 4. 1937 v La Revue Musicale v Paříži (viz PBM Kr 211).

[5] Pravděpodobně nájemník v domku rodiny Martinů v Poličce (PBM Kr 214).

[6] BM nechal domů do Poličky poslat 400 korun z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním jako příspěvek na zakoupení rozhlasového přijímače (PBM Kr 211).

[7] V následujících dopisech rodině do Poličky (PBM Kr 217-220) požaduje BM po svých blízkých vyřídit pro sebe na místních úřadech nové osvědčení o státní příslušnosti, čehož se mu i dostalo.

[8] BM svůj krátký pobyt v Československu ukončil v sobotu 10. 4. 1937, do Paříže cestoval jen s příručním zavazadlem, ostatní zavazadla si nechával posílat kurýrní službou (PBM Kr 211).

[9] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci. Tentokrát se BM obracel na svého přítele Jaromíra Pečírku.

[10] Jaromír Pečírka (1891-1966), český historik a kritik výtvarného i hudebního umění.

[11] BM se svou chotí Charlotte Martinů (1894-1978).