[1] Karel Šebánek absolvoval na počátku roku 1957 zahraniční cestu do Londýna a následně do Paříže, viz následující dopisy (CBM, PBM Kkš 1033–1035).
[2] Ohledně převozu bronzové busty skladatele od od rumunské sochařky Iriny Codreanu-King chce Martinů zaslat Šebánkovi informace na pařížskou adresu příbuzných Charlotte Martinů, kterou skladatel často používal jako kontaktní.
[3] Šebánek, který se v té době vyskytoval v zahraničí, chtěl pravděpodobně využít možnosti necenzurovaného rozhovoru se skladatelem, proto žádá jeho telefonický kontakt.
[4] O jednání s Boosey & Hawkes ohledně rozdělení „teritorií“ pro zastupování Martinů skladeb informuje již v září 1955 skladatele dr. Bachtík z DILIA (srov. CBM, PBM Kd 277).
[5] Na špatné jednání s Boosey & Hawkes si skladatel stěžuje v posledních měsících opakovaně (srov. zejména dopis srov. CBM, PBM Kkš 1031), konkrétně na nečinnost ohledně opery Mirandolina, H 346, kterou dokončil v červenci 1954 podle předlohy La Locandiera Carla Goldoniho, ale byla vydána až v roce 1959 roku u nakladatelství Bärenreiter v Kasselu (Halbreich, 2007, s. 179). Situaci skladatel komentuje také v dopise do Poličky ze dne 22. ledna 1957: „Z Londyna jsem vúbec beze zpráv a tak nevim co dělaji s Locandierou […].“ (CBM, PBM Kr 553).
[6] Martinů má na mysli stažení výtahu Polní mše, H 279, který opakovaně kritizoval v dopisech Šebánkovi, rodině do Poličky i Karlu Novákovi (srov. CBM, PBM Kkš 1031, Kr 553, Kkn 702).
[7] V listopadu 1956 se Martinů rozhodl nezaslat do Československa nově dokončenou Legendu z dýmu bramborové nati, H 360, na protest proti potlačení maďarského povstání, začátkem roku 1957 evidentně změnil svůj názor. Dne 7. ledna 1957 píše Miloslavu Burešovi: „Chci vam v rychlosti sdeliti ze jsem zmenil svoje rozhodnuti neposilat nic k nam.“ A v náznacích (s ohledem na cenzuru) zdůvodnňuje: „Myslim ze nase podnikani je dulezitejsi a to co deje okolo nemůžeme zastavit a zkratka, vite co chci rici, doufam.“ (CBM, PBM Kb 649).
[8] Ohledně převozu bronzové busty skladatele od od rumunské sochařky Iriny Codreanu-King chce Martinů zaslat Šebánkovi informace na pařížskou adresu příbuzných Charlotte Martinů, kterou skladatel často používal jako kontaktní. Skladatel doufal, že Šebánek vyřídí zaslání takto těžkého předmětu prostřednictvím pařížského velvyslanectví.
[9] Pamětní talíř ke jmenování čestným členem Die Haghe Sanghers, který skladatel obržel a chtěl poslat do Poličky, se evidentně také nacházel na adrese příbuzných Charlotte Martinů na 62 Pierre Charron.
[10] Martinů naráží na to, že je Šebánek právě v zahraničí.
[11] Věta na druhé straně dopisu rukou B. Martinů modrou propiskou, podtržena vlnovkou.
|