[1] Martinů reaguje na měsíce trvající dotazy ohledně nacenění kopie opery Juliette, H 253.
[2] SUISA je švýcarský ochranný svaz autorů a nakladatelů.
[3] Jak vyplývá z dopisu Vojtěch Strnada z Dilia, dotazoval se skladatel na stejnou záležitost již v dopise z 11. února 1959. Na ten mu Dilia odpovídá 25. února, že by rádi zařídili okamžité vyplacení tantiém, ale „[…] není nám dosud jasno jak se to má s podílem G. Neveuxe. Záleží na tom totiž sdělení jednotlivých podílů. Podle našich přestav byl by 8%-ní autorských podíl rozdělen takto: 5% Bohuslav Martinů, 1,5% G. Neveux a 1,5% překladatel pan Kaufmann.“ (NBM, nesign.). Dne 19. dubna 1959 sděluje Strnad skladateli: „Děkujeme Vám za Vaše sdělení o podílu G. Neveux, jež souhlasí s našimi předpoklady. DILIA stejně jako Alkor může žádat od divadel 10%: z toho se odečítá podíl G. Neveux a překladatele Kaufmanna /rovněž 1,5%/ a minimální provise obou agentur. Dáváme současně příkaz firmě Alkor, aby Vám poukázala Vaše honoráře za JULIETTU.“ (NBM, kopie v IBM, DLA 1959-04-10).
[4] Na konci výše zmíněného dopisu z 11. února 1959 se Vojtěch Strnad z Dilia dotazuje, zda skladatel souhlasí se zasláním tantiém prostřednictvím firmy Alkor „přímo do Švýcar“ (NBM, nesign.).
[5] Má na mysli Dilia – Československé divadelní a literární jednatelství.
[6] Jednání s Friedrichem Schrammem zmiňuje Martinů již v dopisech s Davidem Adamsem z Boosey & Hawkes z roku 1953 (kopie v IBM, BH 1953-08-09 a BH 1953-08-09), stejně jako v pozdějších letech v dopisech M. Šafránkovi a Karlu Novákovi (srov. CBM, PBM Kmš 835 a Kkn 704).
[7] Iša Krejčí (1904–1968), český skladatel a diritent, který byl v letech 1945–1958 šéfem opery v Olomouci, od prosince 1958 nastupuje jako dramaturg opery Národního divadla v Praze.
[8] Martinů píše o nejasnostech kolem opery Mirandolina, H 346, také 12. ledna 1959 do Poličky: „S tou Locandierou, kterou ted nazyvame Mirandolina, to je jmeno hlavni role, jsou trampoty. z Prahy telefonujou kazdy den skoro a spechaji na mne, ovsem je malo casu na to vse co se musi udelat, preklsd, material celeho orchestru, nasudovat atd. A ted nam zrovna ujel dirigent Opery v Baselu do Berlina a nechal partituru i vytah zavreny ve svem byte, tak zas se casu dost ztrati. On to ma v planu Isa Krejci, co byl v Olomouci, ted je dramaturgem v Narodnim a chce to udelat jako svuj prvni podnik, take ovsem aby mne prilakali domu.“ (CBM, PBM Kr 623).
[9] Vyjasnění situace by bývalo mohlo přinést červencové osobní jednání skladatele s Vojtěchem Strnadem z Dilia. V zápise z jednání je mj. uvedeno, že bude přesně stanoveno rozdělení tantiém za operu Juliette, H 253, vč. podílů skladatele a autora literární předlohy G. Neveuxe. Dále Strnad skladateli přislíbil řádné poukázání hororářů za vydání Julietty v Melantrichu (zápis z jednání, vlastník Dilia, kopie v IBM, DLA 1959-07-15). V této době však skladateli zbývá pouhých šest týdnů života.
[10] Martinů (s drobnou gramatickou chybou) použil ruskou frázi „чëрт знает“ ve smyslu „čertví, kdoví“.
[11] Česká operní pěvkyně Ema Miřiovská (1891–1974) působila v letech 1913–1939 v Národním divadle. Její adresu zasílá Šebánek skladateli v dopise z 20. března 1959 (vlastník NBM, kopie v IBM, Šeb 1959-03-20). Hned 24. března 1959 píše Martinů pěvkyni pozdrav, vzpomněl si na ni při rozhlasovém vysílání opery Sněhurka Rimského-Korsakova, která mu připomněla léta na konzervatoři a Emu Miřiovskou jako tehdejší interpretku hlavní role (soukromý vlastník, kopie v IBM, Miř 1959-03-24).
[12] Martinů ze svých peněz, které nemohl nechat posílat do zahraničí, nechával vyplácet podporu své rodině v Poličce.
[13] Viz výše v tomto dopise.
[14] Martinů již tradiční adresa při pobytu v Nice. Nádhernou polohu tohoto místa skladatel Šebánkovi líčí již o téměř pět let dříve (srov. CBM, PBM Kkš 1003).
[15] K rozdělení tantiém viz rozsáhlá pozn. v dopise CBM, PBM Kkš 1055.
[16] Podpis černým perem rukou B. Martinů.
|