| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [BASEL 2 BRIEFVERSAND/18-19/28.III/1958]
March 28. 1958.
Mily Karle:
Odpovidam ihned na tvuj dopis a po poradku.
O provedeni Gilgamesh u nas uz vim,nenapsal jsi datum.[1]
Treti klav, koncert nech zatim u sebe,to jest material. Roth mi pise ze druhy klav.Koncert je majetkem Hudebniho fondu.???????Jak na to prisel? A kde vubec je ten druhy koncert kdyz on ho nema?[2]
Nevim proc stale hledas interprety pro klavirni Double koncert,kdyz jsem ti uz nekolikrate doporucil belgicky DuoReding et Piette,kteri to hraji skvele a jezdi s tim stale po svete.Jejich adresa je 453 Avenue Louise, Bruxelles. Ti maji jistematerial.[3] Ostatne bys mel uz vedet ze ty hud,agence vyjma Hud, Fond nikdy nevedi co maji na sklade. Samozrejme je to u Schotta v zastoupeni pro Associated Pugl. v New Yorku.[4]Kdyz ti napisu kde to je vydano tak je to tam vydano. Reditel Willy Strcker ted zemrel a tak tam bude zase paseka.[5] Toho Constant neznam.[6]
Co se te Banky tyce ,Zivnobanky, neposila tato banka penize nasim? Nebo ktera banka to je. Samozrejme bych rad neco "odčerpal" ale jak? Posilani penez od vas je spojeno s obtizemi jak u vas tak i za hranicemi,jak jsem poznal posledne s mym honorarem od Svazu Nakl.Neco si vymyslim a nebo mi ty porad.[7] Ostatne je zde urcita moznost ze se prijedeme letos podivat se Charlottou do Policky abych jeste videl svoje a tak bych neco jiste "odčerpal". To se rozhodne pristi mesic.[8]
Kdy ma prijet Mihalovici do Prahy,nevis datum?
Zpravu o umrti Simka jsem dostal z Chille,je ho skoda ,aspon jeste se podival domu.[9]
Dobre jsi udelal ze jsi s Rothem nic neprojednaval.[10]
Od Boosey Hawkws jsem si vzal zpet nektere veci ktere nevydali a valely se jim tam zbytecne. Tedy prave ten treti Klav, koncert a take Locandieru a jine starsi skladby. Tak je to ted zase v mem vlastnictvi a pravdepodobne to predam Dilia.[11]Ale nevim kdo ma tedy druhy klav. koncert,ten co hraje Leroux?[12] Taky nevim zdali jsi byl v Anglii nebo nebyl,nic jsi nenapsal a mel jsi jet take do Parize, nejak ti ty cestovni plany nevychazi. Napis co soudis,muzesli o nesem prijezdu?[13]Moc te zdravim tvuj
Bohouš
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Epos o Gilgamešovi, H 351, byl Praze uveden 28. května 1958 v rámci festivalu Pražské jaro orchestrem FOK s dirigentem Václavem Smetáčkem (Halbreich, 2007, s. 454).
[2] Situace kolem Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, a č. 3, H 316, se začne komplikovat již v prosinci 1957 a pak i v průběhu roku 1958. Martinů si sice bere od Boosey & Hawkes tyto skladby zpět, nastává však totální chaos s partiturami i provozovacím materiálem, o čemž Martinů koresponduje se Šebánkem v dopisech CBM, PBM Kkš 1037, 1039, 1041 a 1045.
[3] Na manžele Janine Redingovou a Henryho Piette upozorňoval Martinů Šebánka v dopise ze 17. července 1957 (CBM, PBM Kkš 1037). Jak uvádí J. Mihule, hráli tito manželé sólové party Koncertu pro dva klavíry a orchestr, H 292, již na festivalu v Besançonu, kde toto dílo uvedli 3. září 1955 společně s Rafaelem Kubelíkem (srov. Mihule, 2002, s. 485).
[4] Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292, vydalo nakladatelství Associated Music Publishers v New Yorku v roce 1948 (Halbreich, 2007, s. 325).
[5] Jedná se o ředitele nakladatelství Schott v Mainzu Wilhelm Streckera (1884–1958). O jeho smrti informuje skladatel také do Poličky, a to v dopise z 24. března 1958: „Take umrel ten muj prvni nakladatel v Mainz, Dr Strecker, byl to hodny pan a jeste mi ted psalmbyl interesovan na operach a nahle zemrel.“ (CBM, PBM Kr 592). „Willi“ Strecker ještě v dopise 24. února 1958 plánuje basilejské jednání s B. Martinů ohledně opery Juliette(srov. CBM, PBM Kd 303).
[6] Již od roku 1952 byl v čele nakladatelství Schott v Mainzu Heinz Schneider-Schott (1906–1988), který zde zůstává i po smrti Wilhelma Streckera.
[7] Jediná možnost „odčerpání“ z výdělků zadržovaných v Československu bylo poskytování finančních výplat Martinů rodině do Poličky, které vyřizoval Karel Šebánek. Ostatní možnosti, které Martinů za léta vyčerpal, selhaly, proto byl vůči nabídkám z Československa skeptický.
[8] Martinů se o možném příjezdu do Československa zmiňuje v dopise Šebánkovi již 2. února 1958 (srov. CBM, PBM Kkš 1040) a také do Poličky dokonce již 20. prosince 1957 (CBM, PBM Kr 583). Tyto plány však zůstaly nerealizované.
[9] Adolf Šimek-Vojík (1903-1958), violoncellista a profesor chilské národní konzervatoře (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/1739). Ještě 5. června 1957 komentuje Martinů návštěvu Šimka-Vojíka ve vlasti: „Ten Simek si asi uzil Prahy on je jako stika.“ (CBM, PBM Kr 569). Dne 24. března 1958 už jen dodává: „Tak se ptas jak je to divne ze Simek-Vojik nepise a on je chudak uz na pravde Bozi, prave jsme dostali parte o umrti. Tak si prece jenom uzil sve dovolene za mnoho let a podival se domu, ale asi cesta byla unavna, to je velka dalka z Prahy do Chile a tak mi uz nenapise jak se mu to u nas libilo. Delal mi v Chile velkou propagandu a mel stale dalsi plany.“ (CBM, PBM Kr 592).
[10] Martinů opakovaně varuje Šebánka před uzavíráním jakýchkoliv smluv s Ernstem Rothem a Boosey & Hawkes.
[11] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, i Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, vyšly v roce 1960 u Českého hudebního fondu v Praze. (Halbreich, 2007, s. 296 a 299). Opera Mirandolina, H 346, podle předlohy La Locandiera Carla Goldoniho, byla vydána v roce 1959 roku u nakladatelství Bärenreiter v Kasselu (Halbreich, 2007, s. 296, 299 a 179).
[12] Již po několikáté zmiňovaný a hledaný Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, z roku 1934 byl dedikován Germaine Leroux, třetí ženě Miloše Šafránka.
[13] Karel Šebánek mohl těžko skladateli otevřeně napsat o situaci v Československu, proto je těžko odhladnout, jak na tento dotaz odpověděl. Zpráva o skladatelově příjezdu se však začala šířit jako již jistá, skladatel informuje rodinu do Poličky 24. března 1958, že dostal pozvání od České filharmonie i od Svazu československých skladatelů (CBM, PBM Kr 592). Na začátku května 1958 pak skladatel obdržel oficiální pozvání od Filharmonie Brno na dva koncerty, v rámci nichž byla 29. a 30. května 1958 uvedena jeho Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343 (srov. CBM, PBM Kd 88).
|