[Cassis] Červen 7.[19]52.

Drazí,

teprve teď se dostávám k psaní, asi čekáte na zprávy co se s námi stalo.[1] Jsme teď na jihu na Rivieře a je tu tak krásně že se ani do psaní nechce, stále slunce a teplo, Charlie už je pěkně opálená, koupe se denně v moři a já se zotavuji z té únavy po cestě a po Paříži. Přijeli jsme tam právě na koncert, na ten Kulturní Festival, orchestr ze Genevy tam hrál concert pro čello.[2] Konečně jsme se dostali na venkov, jsme tu prozatím ve ville s krásnou zahradou, tak zde ještě nějaký den zůstaneme.[3] Posíláme současně kartu abyste viděli jaké to zde je. Jíme samé třešně a jahody všechno je tu dobré a čerstvé. Dohromady nic nedělám ačkoliv jsem si přivezl sebou papír[4] ale zase si pořádně odpočnu. Škoda že Mařka sem nemůže přijet to by ji také zotavilo.[5] Ještě nevíme co budeme dále dělat,[6] možná že se podíváme do Švýcar k Sachrovům.[7] Myslel jsem že se s nimi uvidíme v Paříži ale oni nepřijeli. Veselohra na mostě[8] se teď hodně hraje v Luzerne a pro příští saisonu je hodně poptávek, také ve Finsku. Pište nám stále do Paříže,[9] protože nevíme kde budeme a oni to za námi pošlou. Doufám že ještě můj nemožný rukopis přečtete. Snad u Vás teď je to take lepší s počasím. Nechávám místo pro Charlie a mnoho vás všechny zdravím.

Bohouš.

Vous pouvez écrire chez M. Bécourt, Sucrerie de Pierrefonds, Oise

Le 10 Juin 1952

Ma chère Marienka.

Bohus ne vous a pas dit qu’il a décidé de partir d’ici la semaine prochaine, il pense aller en Italie, moi, je retournerais à Pierrefonds, nous avons eu des nouvelles hier, ma sœur est tombée, et elle s’est cassée un doigt à la main gauche, et comme elle ne peut que très difficilement se servir de son bras droit, elle aurait besoin que je sois là pour l’aider un peu, c’est dommage de quitter Cassis, c’était si joli ici. J’espère que vous aurez beau temps maintenant et qu’il vous sera permis de sortir un peu. Je pense beaucoup à vous et je vous embrasse bien affectueusement, aussi que Fanus et Jindricka.

[PŘEKLAD]

Můžete psát k panu Bécourtovi[10] do cukrovaru v Pierrefonds, v Oise

10. června 1952

Moje milá Marienko,[11]

Bohuš už Vám nenapsal, že se rozhodl odtud příští týden odjet, zamýšlí jet do Itálie, a já se vrátím do Pierrefonds, včera jsme totiž dostali zprávu, že sestra[12] upadla a zlomila si prst na levé ruce, a protože pravou ruku může používat jen s velkými obtížemi, potřebovala by, abych tam byla a trochu jí pomáhala, je to škoda, odjet z Cassis, bylo tady tak pěkně. Doufám, že teď budete mít hezké počasí a že Vám to dovolí chodit trochu ven. Moc na Vás myslím a vroucně Vás líbám, rovněž Fanouše a Jindřišku.[13]

[1] Manželé Martinů odletěli společně z USA do Francie 10. 5. 1952, z důvodu technických potíží na letadle však museli mezipřistát na New Foundlandu (Mihule 2002, s. 442). V Paříži se cesty manželů na čas rozděliliy Charlotte Martinů (1894-1978) odjela k příbuzným do Vieux Moulina a do Pierrefonds, BM zůstává asi týden v Paříži a pak společně se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970) odjíždějí na Riviéru do Cassis (Mihule 2002, s. 442-443), aby se tu setkal nejen se svou manželkou, ale i s přítelem Rudolfem Kunderou (1911-2005), českým malířem žijícím od roku 1939 ve Francii.

[2] Vzhledem ke skutečnosti, že BM ve svých dopisech rodině do Poličky zmiňoval pouze provedení vlastních skladeb, se pravděpodobně jednalo o druhou verzi Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II.

[3] Pobyt v Cassis plánoval BM již rok dopředu, když na červen počítal s ubytováním u  Marguerite Fournier (1901-?) (Mihule 2002, s. 443). V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 6. 1952 (PBM Kr 426) se však BM zmiňuje o majiteli vily (bez uvedení jména), u kterého v červnu v Cassis bydleli.

[4] BM měl původně v plánu pracovat o prázdninách na komické opeře, kterou si u něj objednala americká tele­vizní stanice NBC. Na opeře Ženitba, H 341, zkomponované podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852) však pracoval až v New Yorku v době od 5. 10. do 30. 11. 1952 (Halbreich 2007, s. 175). Prázdniny v Evropě využil k rekreaci. „Od 40. let BM psal své skladby na průsvitný notový papír (Circle Blue Print), z něhož bylo možné vytvořit světlotiskové kopie, které se od originálu lišily ztrátou lesku autografu a neprůsvitností papíru.“ (Zouhar 2008, s. 128.)

[5] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM, z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.

[6] Cesty obou manželů se opět rozdělily. Charlotte se vrátila ke svým příbuzným do Vieux Moulin a a do Pierrefonds, BM odcestoval do Itálie, kde na něj pravděpodobně čekala Roe Barstow, jeho důvěrná přítelkyně (Mihule 2002, s. 443).

[7] Své švýcarské přátele - Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše a jeho manželku Maju Sacher (1896-1989) tyto prázdniny BM v jejich bydlišti v Schönenbergu nedaleka Basileje nenavštívil.

[8] Veselohra na mostě, H 247, byla v USA poprvé scénicky nastudována a v New Yorku s úspěchem provedena operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951 (Halbreich 2007, s. 159; Popelka 1996, s. 121). V dopise rodině do Poličky ze dne 25. 7. 1951 (PBM Kr 415) BM zmiňuje i její provedení na Letním hudebním festivalu v Tangelwoodu (ve státě Massachusetts) a ještě v témže roce za ni autor obdržel cenu newyorské kritiky za nejlepší operu roku (Mihule 2002, s. 436).

[9] Adresa: 62 Rue Pierre Charron, Paris 8 (viz PBM Kr 424).

[10] Švagr Charlotte Martinů – Fernand Bécourt (1901-1965).

[11] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[12] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen.

[13] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.