[New York] November 18. [19]51.

Drazi:

Pisu zase v rychlosti, posilam vam tu zadost na OSA,[1] doufam ze mate adresu, S.[2] mi psal abych to poslal vam, tak to nechte notarsky overit vy znate muj podpis, ze je vse v poradku a poslete to do Prahy.

Pripiste par radku, podekujte jim take za moje penize za lonsky obnos[3] a pozadejte aby vam i tuto zadost vyridili moznoli pred Vanocema, S. mi psal, ze vam to povoli, muzeta [můžete] mu pro pripad napsati take ze zadost odesla do Prahy a on se bude o to starat. Doufam ze vam penize povoli a brzo. Napiste mi zdali jste dopis dostali a co jste udelali. To by bylo vse pro okamzik, poslete to ihned, to vite ze se vse meni pres noc. Ja myslim ze vam to poslou a tak budete miti alespon zase na cas postarano, ted nemohu uz nic posilati. S. doatal [dostal] zasilky take mu to prislo vhod.[4] Foto dnes zase neprikladam az priste, dopis by byl tezky.[5] Uz zacina zima a mam letos hodne prace,[6] protoze nejsem na te Universite[7] tak to musim jinak zase doplnovat, je zde také pekne draho ted jako asi vsude. Mel jsem tu veliky uspech s tim novym koncertem pro dvoje housle a orchestre,[8] kazdy byl nadsen. Nechavam misto pro Charlie,[9] chce vam pripsat.

Mnoho vzpominame a pozdravuji     vas

Bohous.

Nechal jsem to potvrdit notářem zde.[10] 

Ma chère Marienka.

Comme toujours, nous avons beaucoup de plaisir à vous lire, quoique nous aimerions à lire d’autres bonnes nouvelles, malheureusement pour vous, c’est la mauvaise saison qui vient, et je comprends très bien que ce n’est pas très agréable de rester toujours à la maison, nous avons aussi déjà le froid ici, habituellement cela vient plus tard.

Je dois vous donner un aperçu de toute la petite famille, vous savez que ma sœur a 4 enfants, 3 sont mariés, André a 3 enfants dont la petite Marise qui est née juste avant mon retour ici, Gilbert a un garçon et Colette a une petite fille de 2 ans qui est adorable et un petit garçon d’un an qui est, lui, un bon petit diable, ma nièce Ginette qui est la fille de mon frère, elle a aussi un bébé de 8 mois, et tous ces enfants sont plus [beaux] les uns que les autres, je vous assure que j’avais beaucoup à faire parmi tout ce petit monde, et cela m’a beaucoup aidé à supporter le temps de ces vacances qui étaient un peu longues. Oui, ma chère Marienka, c’est vraiment dommage que nous ne puissions pas avoir la même vie que nous avions autrefois, ce serait si bon de nous retrouver et de passer les vacances dans un joli coin de France, mais comme vous le dites si bien, il faut espérer, c’est notre seule ressource. Tâchez de prendre soin de vous, je finis pour ce soir, mes bonnes pensées pour Fanus et Jindricka, et pour vous, je vous adresse mes bons et affectueux baisers.

De tout cœur votre

            Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[11]

jako vždy máme z Vašeho psaní ohromnou radost, třebaže bychom rádi četli i jiné dobré zprávy, naneštěstí pro Vás přichází nehezká roční doba, moc dobře chápu, že není moc příjemné zůstávat pořád doma, tady už máme také chladno, většinou to ale přicházelo až později.

Musím Vám nastínit, jak se věci mají s celou tou drobotinou v rodině. Víte, že sestra[12] má 4 potomky, 3 z nich uzavřeli manželství, André má 3 děti, mezi nimi i tu malou Marise, co se narodila těsně před mým návratem sem, Gilbert má jednoho chlapce a Colette má rozkošnou dvouletou holčičku a jednoletého chlapečka, takového malého raráška, a neteř Ginette, bratrova dcera,[13] ta má osmiměsíční miminko, a všechny ty děti jsou jedno krásnější než druhé, ovšem mohu Vás ujistit, že mi všichni ti drobečkové dali pořádně zabrat, a tak mi pomohli snést ten prázdninový čas, který mi byl poněkud dlouhý.[14] Ano, moje milá Marienko, je opravdu škoda, že nemůžeme mít stejný život jako dřív, bylo by tak pěkné, kdybychom se shledali a strávili prázdniny v nějakém hezkém koutu Francie, ale jak trefně pravíte, musíme doufat, to je jediná věc, o kterou se můžeme opřít. Pěkně se opatrujte, dnes večer už budu končit, srdečné pozdravení Fanoušovi a Jindřišce,[15] a Vás vroucně líbám.

Z celého srdce Vaše

            Charlotte Martinů

[1] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizaci zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109, PBM Kr 433.)

[2] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[3] Viz PBM Kr 405 a 406.

[4] Viz předchozí dopis BM rodině do Poličky ze dne 24. 10. 1951 (PBM Kr 419).

[5] Svou fotografii určenou nejmenované dívce vložil BM do dopisu adresovaného rodině do Poličky dne 23. 12. 1951 (PBMKr 418-421).

[6] Na podzim 1951 BM zkomponoval Serenádu in F pro dva klarinety, housle, violu a violoncello, H 334, (Halbreich 2007, s. 376; Mihule 2002, s. 591) a Pastorely ze Stowe, H 335 (Halbreich 2007, s. 383; Mihule 2002, s. 591).

[7] Ve školním roce 1951/52 již BM nebyla nabídnuta smlouva na Princetonské univerzitě, kde v předchozích letech působil (Mihule 2002, s. 430). Důvodem byl nedostatek studentů – mladí muži rukovali do americké armády v souvislosti s vypuknutím korejské války (25. 6. 1950) (PBM Kr 413).

[8] Koncert pro dvoje housle a orchestr, H 329, zkomponoval BM v New Yorku v době od 1. 5. do 10. 6. 1950 pro dvojici mladých houslistů – dvojčata Geralda a Wilfreda Bealovy (The Beals Twins). Premiéra se uskutečnila již 14. 1. 1951 v Dallasu. BM píše o prvním provedení v New Yorku, které se uskutečnilo 5. 11. 1951. (Halbreich 2007, s. 326).

[9] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[10] Rukopisný přípis BM na levém horním okraji dopisu. BM doplňuje informaci k přiložené žádosti na OSA.

[11] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[12] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen.

[13] Ginette Fievet, roz. Quennehen, dcera Charlese Quennehena (1892-1935).

[14] V  roce 1951 cestovala Charlotte Martinů do Evropy sama. Z New Yorku odlétá 1. 6. a zpět se vrací 4. 10. 1951 (Mihule 2002, s. 591).

[15] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.