Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNew York City, New York
Datum odeslání01.05.1951
PříjemceMartinů, Marie
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykfrancouzština
Jazyk 2čeština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 410
Signatura v IBMMar 1951-05-01
Obsah a fyzický popis
Stručný obsah
Diplomatický přepis dopisu

New-York le 1er Mai 1951.

Aujourd’hui, c’est le 1er mai, si vous [vous] souvenez, il y a déjà 4 ans, j’étais avec vous à Zamberg, en France, surtout à Paris, toute la ville est toute embaumée de la senteur du muguet, vous pouvez en voir partout, ici il n’y a rien de tout cela.

J’étais heureuse que vous ayez bien reçu le petit colis, et j’espère que vous avez un peu de beau temps, ici aussi cela commence, nous avons maintenant quelques belles journées.

Je souhaite, ma chère Marienka, que vous restiez encore quelque [temps] à Zamberk, je sais bien que vous êtes très raisonnable, et que pour vous la vie n’est pas facile, surtout [si elle ne met pas de son côté un peu de bonne volonté], la vie est parfois bien compliquée, aussi il faut essayer de ne pas la compliquer davantage, vous devriez, ma chère, vous faire une petite chambre à vous toute seule et avoir cette façon, pas trop de contact avec elle.[1]

Je n’ai pas encore beaucoup fait de préparatifs pour mon voyage en France, je pense partir à la fin de mai, ce n’est pas ce que j’avais espéré, de voyager seule, mais cette année il n’y a pas d’autre solution, et Dieu sait ce que sera les années à venir, nous vivons vraiment dans des temps qui sont bien troublés.

Je vous écrirai d’ici mon départ, j’ai des nouvelles de Ginette, elle nous dit que son bébé est très bien, il demande toujours après son biberon, je n’ai pas de nouvelles des autres membres de ma famille, à cette époque-ci ils sont tous très occupés avec les jardins.

Tâchez de ne pas trop penser à vos soucis, reposer-vous pour le moment à Zamberg, et à Policka, bientôt viendront les beaux jours, peut-être vous pourrez sortir un peu, je suis toujours avec vous par la pensée et je vous embrasse et je vous aime bien affectueusement.

 

[PŘEKLAD]

New York 1. května 1951

Máme dnes 1. května, jsou tomu už 4 roky, pokud si vzpomínáte, co jsem s Vámi byla v Žamberku.[2] Ve Francii, hlavně v Paříži, bývá celé celičké město provoněné konvalinkami, můžete je vidět úplně všude, ale tady nic takového není.

Udělalo mi radost, že už jste dostala ten balíček,[3] doufám, že už máte trochu hezké počasí, tady už to taky začíná, máme teď pár krásných dní.

Ráda bych, moje milá Marienko, abyste ještě nějaký čas zůstala v Žamberku, vím, že jste velmi rozumná a že pro Vás život není snadný, obzvláště když Vám nenastavuje svoji vlídnější tvář, život je holt někdy složitý, a proto je záhodno, aby se člověk pokoušel nekomplikovat ho ještě víc, měla byste si, moje milá, zařídit jen a jen pro sebe nějakou menší místnost, a takto se s ním moc nepotýkat.

Na cestu do Francie jsem se ještě tak docela nezačala chystat, zamýšlím odcestovat koncem května,[4] nepředstavovala jsem si to zrovna takhle, že pojedu sama, ale tento rok to jinak nejde, a jen Bůh ví, co bude v dalších letech, žijeme vskutku ve velice neklidné době.[5]

Před odjezdem Vám ještě napíšu, mám nějaké zprávy od Ginette,[6] píše, že maličké se má k světu,[7] pořád se shání po sací láhvi, od ostatních z rodiny[8] zprávy nemám, všichni touto dobou mají spoustu práce se zahradou.

Snažte se moc nemyslet na své starosti, prozatím odpočívejte v Žamberku, a také v Poličce, brzy přijdou krásné dny, snad budete moci chodit trochu ven, v mysli jsem stále s Vámi a líbám Vás a mám Vás z celého srdce ráda.

 

 

Mila Marko, doufam ze jsi jeste v Sanatoriu a ze se pocasi uz zmenilo k lepsimu, zde uz je prekrasne az moc horko.Jinak noveho zvlaste neni nic, cekal jsem zdali Fanous[9] videl naseho pritele[10] a co mu rikal asi ne mnoho tez. Nemam od neho vubec zpravy a tak vse stoji na jednom bodu, budu se muset zariditi jinak, vim ze on asi ted nemuze moc delat.[11] Co se prazdnin tyce nevim jeste kam pojedu a co budu delat, napisu vam vice v nekolika dnech,[12] mam ted hodne prace na konci skolniho roku[13] a ted jen par slov. Budu miti na konci kvetna tu malou operu Veselohru na moste[14] a potom zmizim z N.Y. nekam na venkov. Z toho neuznani doma to mne tak zvlaste netrapi, nemam na to cas a mam konecne hodne uznani jinde, ostatne jsem doma toho uznani nikdy nemel moc, mam nekolik pratel kterym se to nelibi, no pockame.[15] Tak vas mnoho zdravim a preji vam aby bylo pekne abyste uzili zahradky, bude to red [hned] veselejsi na par mesicu.

Priste napisu vice. Srdecne vas vsechny zdravim vas    Bohous.

 

Věcné poznámky k DP

[1] Následuje přeškrtaná věta: „[…] et vous pouvez toujours compter sur Fanus.“ Tj.: „[…] a Vy se můžete vždy spolehnout na Fanouše.“

[2] Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala sestra BM Marie Martinů (1882-1959) často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku. Zde ji zřejmě navštívila Charlotte Martinů při svém pobytu v Československu v roce 1947, v jehož rámci se zejména účastnila hudebního festivalu Pražské jaro.  Na závěrečném koncertě 28. 5. 1947 tu v podání České filharmonie řízené Rafaelem Kubelíkem (1914-1996) poprvé zazněla 5. symfonie, H 310, Bohuslava Martinů (Mihule 2002, s 395, Halbreich 2007, s. 241).

[3] Pravděpodobně se jedná o balíček, ve kterém BM v předchozích dopisech rodině do Poličky (PBM Kr 405, 408) slibuje svým sourozencům zaslat holicí strojek, vitamíny a „nějaký francouzský produkt“, který si skladatelova sestra sama vyžádala.

[4] I v roce 1951 cestuje Charlotte Martinů (1894-1978) do Evropy sama. Z New Yorku odlétá 1. 6. a zpět se vrací 4. 10. 1951 (Mihule 2002, s. 591).

[5] Hlavním důvodem, proč BM v tomto roce necestoval společně s Charlotte, byly údajně jeho přetrvávající zdravotní potíže po úrazu hlavy. Charlottin povzdech však v sobě může ukrývat i složitost současné politické situace stejně jako narážku na manželův milostný poměr s Roe Barstow.

[6] Genevieve Fievet, dcera Charlottina bratra Charlese Quennehena (1892-1935).

[7] Pravděpodobně se jedná o jejího syna Philipe Fievet.

[8] Jedná se o rodinu Charlottiny sestry Georgette Bécourt, roz. Quennehen (1903-1966).

[9] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[10] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. V tomto případě je onou osobou Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož řízení se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (Brádková 2010).

[11] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizace zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 108-109; PBM Kr 433.)

[12] V červenci 1951 BM společně se svým přítelem Frankem Rybkou (1895-1970), cestovali s obytným přívěsem po USA. Následně BM pobýval v Rybkově hotelu ve Vermontu – Mt. Mansfield, Stowe (Mihule 2002, s. 438).

[13] Ve školním roce 1950/51 měl BM poloviční úvazek na Princetonské univerzitě a současně vyučoval skladbu na Mannes College The New School for Music.

[14] Veselohra na mostě, H 247, byla v USA poprvé scénicky nastudována a v New Yorku s úspěchem provedena operním studiem Mannes College The New School for Music 28. 5. 1951 (Popelka 1996, s. 121; Halbreich 2007, s. 159). V dopise rodině do Poličky ze dne 25. 7. 1951 (PBM Kr 415) BM zmiňuje i její provedení na Letním hudebním festivalu v Tangelwoodu (ve státě Massachusetts) a ještě v témže roce za ni autor obdržel cenu newyorské kritiky za nejlepší operu roku (Mihule 2002, s. 436).

[15] „[…] útoky pražských exponentů ždanovské estetiky na osobu skladatele a na jeho hudbu tehdy, resp. záhy poté vrcholily.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 121).

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis
Vpisky, přípisyB. Martinů
Osoba jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 395 (záznam 1 / 0)
další »