New-York le iiJanvier 1951

Ma bien chère Marienka.

Je suis tout à fait surprise que vous ne recevez pas de lettres de nous, et je comprends très bien, comment le temps vous paraît long, mais quoique nous avons été assez occupés en décembre, nous vous avons écrit au moins deux lettres, une un peu après le jour de l’anniversaire de Bohus, je vous disais que cela avait été assez calme, juste les quelques amis très intimes, c’est seulement après un mois que l’on a écrit un article dans le journal le Times, et Kubelik a joué ce jour-là les Ricercari à Chicago, nous avons eu des nouvelles de Paris, un de nos amis a écrit un bel article pour la première de M. Sacher, les Kubelik sont venu hier pour le déjeuner, ils sont à New York pour une semaine, ils nous ont dit que les deux concerts, du 8 et du 28  décembre, toujours à Chicago, c’était un grand succès, quel dommage que nous n’étions pas là.

J’avais pensé, ma très bien chère, que vous auriez passé au moins les fêtes dans votre maison, comme cela a dû être triste, d’être à l’hôpital, nous vous avons envoyé nos vœux pour la nouvelle année, j’espère que vous les avez reçus, Fanus nous dit aussi que vous n’avez pas encore reçu le colis que je vous ai envoyé fin novembre, j’espère que vous le recevrez encore. Pour le moment, je [me] suis arrêtée de travailler, c’est déjà la troisième semaine, je voudrais bien recommencer, j’espère que cela ne tardera pas, il ne fait pas beau, il pleut beaucoup et aussi il ne fait pas très chaud, mais malgré toutes ces intempéries nous nous portons toujours bien, si vous voyez Bohus, il ne change pas, tout le monde ne peut croire qu’il a eu 60 ans, il a juste pris un petit peu d’ampleur autour du ventre, ses cheveux sont à peine grissonants autour des tempes, c’est beau d’avoir une belle santé.

Alors, ma chère, vous faites vos plans pour repartir à Zamberk, je pense que vous préférez cela, vous avez au moins la tranquillité, que vous avez besoin pour l’état de votre santé, vous devez avoir aussi les nerfs qui sont malades, un docteur tchèque me fait une série de dix piqûres en ce moment, mais je ne ressens pas encore aucun appaisement, New York est terrible pour les nerfs, par moments on peut penser que l’on devient fou, et tout le monde ressent cette nervosité, et cela se communique, j’aimerai aller en France cette année, mais sait-on ce qui va arriver.

Dimanche. J’ai interrompu ma lettre pour deux jours, j’ai été grippée, je suis restée au lit, car je voulais être guérie pour aller au concert de Firkusny, Georges Shell dirige, Ruda a joué comme toujours, magnifiquement bien, Bohus n’est pas venu, cela ne l’intéressait pas, j’ai causé à Madame Alice Masarik, elle dit qu’elle n’a pas beaucoup de nouvelles de Tchéco.

Je n’attend Bohus pour clore ma lettre, car il faut attendre trop longtemps après lui. Je voudrais vous souhaiter toutes sortes de bonnes choses, ma chère Marienka, je voudrais tant vous savoir heureuse, en tout [cas] prenez bien soin de votre santé et espérez pour le mieux. Je vous adresse toutes mes pensées les plus affectueuses, mes bons souvenirs à Fanus et Jindricka.

Bien sincèrement votre

            Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

New York 11. ledna 1951.

Moje rozmilá Marienko,[1]

nevycházím z údivu, že naše dopisy nedostáváte, a také moc dobře chápu, jak Vám to musí být dlouhé, ovšem v prosinci jsme Vám poslali přinejmenším dva dopisy,[2] jakkoli jsme byli velice zaneprázdněni, jeden z nich nedlouho po Bohušových narozeninách,[3] psala jsem Vám, že to bylo docela klidné, jen s několika nejbližšími přáteli, teprve měsíc poté v Timesech napsali článek,[4] a Kubelík tehdy v Chicagu dával Ricercari.[5] Dostali jsme také nějaké zprávy z Paříže, jeden z našich přátel napsal moc pěkný článek o Sacherově premiéře.[6] Kubelíkovi byli u nás včera na oběd, přijeli do New Yorku na týden, vyprávěli nám, že oba koncerty, ten z 8. i ten z 28. prosince,[7] co byly v Chicagu, měly obrovský úspěch, je velká škoda, že jsme tam nebyli.

Žila jsem v domnění, moje milá, že přinejmenším svátky strávíte doma, jak jen to muselo být smutné, být v nemocnici,[8] poslali jsme Vám přání do nového roku, doufám, že jste je dostala, a Fanouš[9] nám také píše, že jste ještě nedostali ten balík,[10] co jsem vám posílala na konci listopadu, doufám, že to ještě dostanete. Momentálně jsem přestala pracovat,[11] už je to třetí týden, ráda bych ovšem opět začala, doufám, že to nebude dlouho trvat, je ošklivo, hodně prší a není moc teplo, ale i když panuje nečas, stále se těšíme dobrému zdraví. Kdybyste viděla Bohuše, vůbec se nemění, nikdo nemůže uvěřit, že už mu bylo 60, jen mírně nabral na břichu, vlasy mu šedivějí jen na skráních, a to jen zlehka, je to pěkné mít vynikající zdraví.

Takže přeci jen plánujete, moje milá, že se opět vydáte do Žamberku, myslím, že Vám to vyhovuje, máte tam alespoň klid, který při stavu svého zdraví potřebujete, nejspíš máte také pochroumané nervy, já teď dostávám sadu deseti injekcí od jednoho českého doktora,[12] prozatím ale ještě nepociťuji žádnou úlevu, New York je pro nervy strašný, chvílemi si člověk říká, že se asi zblázní, všichni tu nervozitu pociťují, a to se dál předává, tento rok bych ráda jela do Francie, ale kdo ví, co bude.[13]

Neděle.[14] Na dva dny jsem psaní pro vás přerušila, dostala jsem chřipku a zůstala jsem v posteli, protože jsem chtěla vyzdravět, abych mohla jít na koncert Firkušného,[15] dirigoval Georg Széll,[16] Ruda hrál jako vždycky, opravdu velkolepě, Bohuš tam nebyl, neměl o to zájem,[17] já jsem si popovídala s paní Alicí Masarykovou,[18] tvrdí, že nemá moc zpráv z Česka.

S uzavřením dopisu nebudu na Bohuše čekat, to by se člověk načekal, chtěla bych Vám popřát ze všeho jen to nejlepší, moje milá Marienko, tolik bych chtěla, abyste byla šťastná, v každém případě se dobře opatrujte a doufejte, že bude lépe. Co nejsrdečněji Vás pozdravuji, pěkné pozdravení rovněž pro Fanouše[19] a Jindřišku.[20]

            Vaše oddaná

                        Charlotte Martinů