| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [NICE R.P ALPES-MARITIMES/13H15/31-5/1955]
May 29. 55.
Milý Karle Radecký:[1]
Jsi Fantomas![2] Ale vše ti bude připočteno k dobru až dojdou ty kopie sborů.[3] Něco jsem našel zde takže toho budu míti dost, tak máš po starosti. Do Paříže jsem psal ale bába neodpověděla..[4] Ruda mi dal ty dva kusy pro cymbal. Jsou to viruosní věci a já bych přece jenom potřeboval a co možno rychle nějaké více elementarní etudy pro cymbal, abych nemusel potom přepisovat partituru. Když to učí na konservatoři tak tam jistě budou miti material, jeden (maximálně dva sešity) stačí abych viděl běžnou techniku. Tak mi to prosím tě rychle pošli.[5] Psal jsem hned Rothovi ohledně vzkazu, byl nemocný a na dovolené tím se asi i smlouva zdržela, snad je už v officu. Sdělím ti co napsal a doufám že s tebou bude chtít mluvit. Tortellier už citovat nemusíš ten mi k srdci nepřirostl, už jsem ti napsal co je.[6] S Kašlíkem samozřejmě nemohu nic dělat.[7] Fantasie jistě dostanete a i ostatní věci,[8] co se III klav. koncertu týče to nevím, ten vytištěn není.[9] Ze St. nakladatelství mi zase poslali balíky, jenom 30 kg . a protože nevím co v tom je tak to leží na celnici až dostanu od nich zprávy. Řekni jim už jednou pro vždy ať mi sem nic neposílají a nebo ať mi to oznámí, budu míti o 50 kg více sebou tahat do Ameriky, to je radoS.st![10] Děkuji ti za pozdravy a vyřid všem též moji vzpomínku. Šolcovi, Pečírkovi, Alenovi atd.[11]
A další sbory už nehledej!
Pošli my rychle ty cymbály.[12] Díky. Srdečně Tvůj B. Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Snad narážka na výjimečnou osobnost Karla Radeckého, tedy c.k. polního maršála hraběte Jana Antonína Eusebia Františka Karla, svobodného pána z Radče.
[2] Martinů je v tomto i následujících dopisech velmi rozverný v přirovnáních k různým historickým i literárním postavám jako je Fantomas, Sherlock Holmes či Hercule Poirot (srov. CBM, PBM 1016–1019).
[3] Z korespondence vyplývá, že se Karlu Šebánkovi podařilo získat ruské sbory, které skladatel žádá celé měsíce, a nyní pouze čeká na jejich zaslání. Přijetí této zásilky Martinů Šebánkovi potvrzuje v dopise z 15. června 1955 (srov. CBM, PBM Kkš 1018).
[4] Pravděpodobně má na mysli Mme Boachonuet, resp. Mme Bouchonet, kterou uvádí jako svůj pařížský kontakt v předchozím dopise a ještě pak v jednom z následujících (srov. CBM, PBM Kkš 1015 a 1018).
[5] Martinů jako „cymbalo“ označuje v korespondenci rodině „čembalo“ (srov. CBM, PBM Kr 200 a 239), zde však opravdu myslí hudební nástroj cimbál, o jehož použití uvažoval v opeře Řecké pašije, H 372. Skladateli nakonec kromě těchto skladeb od Rudolfa Firkušného pomohl ještě Zdeněk Zouhar, který skladateli zaslal instrumentační poznámky k cimbálu, získané od cimbalisty a skladatele Jaromíra Nečase (1922-2015). Za tento materiál Martinů Z. Zouharovi děkuje v dopise z 15. dubna 1955 (srov. Zouhar–Zouhar, 2008, s. 110 a 112).
[6] V dopise ze 4. dubna 1955 Martinů doslova píše „Tortellier je trouba […].“ (CBM, PBM Kkš 1013).
[7] Martinů líčí 2. května 1955 v dopise rodině do Poličky podivné „nesetkání“ s dirigentem Václavem Kašlíkem na filmovém festivalu v Cannes:„Byl tam nějaký Kašlík (?) volal jsem tam z hotelu telefonem, řekl že přijde dolu ale nepřišel, asi se bál. […] Jsem vlastně rád že jsme je neviděli, v loni z toho byly stejně řeči, že se hlásili ke mně a že ignorovali ty bohaté uprchlíky, co utekli z Prahy a tak tu byly klevety.“ (CBM, PBM Kr 488). Jaroslav Mihule tuto situaci komentuje: „Václav Kašlík toto neuskutečněné setkání skladateli královsky vynahradil jedinečnou péčí o inscenaci jeho oper v dalších třiceti letech své práce.“ (Mihule, 2017, s. 444).
[8] Jedná se pravděpodobně o notový materiál k plánovanému pražskému uvedení uvedení Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, v dopise do Poličky ze 13. dubna 1955: „V Praze prý rozhodně chtějí provest ty Fantasie na Festivalu, Š. mi píše abych mi ihned poslal partituru ale já to nemohu dělat dokud to není tištěno vytištěno, jsouli teď už v kontaktu s Boosey & Hawkes, tedy mohou si to vyžádat v Londýně.“ (CBM, PBM Kr 486). Skladba byla nakonec v Praze uvedena Českou filharmonií řízenou Karlem Ančerlem již 8. února 1956, tiskem vyšla u Boosey & Hawkes až v roce 1957 (Halbreich, 2007, s. 243).
[9] Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, vychází až roce 1960 u Českého hudebního fondu v Praze (Halbreich, 2007, s. 300).
[10] Martinů si opakovaně stěžuje na těžké zásilky, které mu chodí z Československa na nevhodná místa, a zároveň si v tomto fondu korespondence stěžuje, že mu Karel Šebánek něco neposlal. Šebánek si zase stále stěžuje, že Martinů nechápe, jak je těžké vůbec něco z Československa poslat a že se mu často zásilky vracejí, protože si je skladatel nevyzvedl (srov. CBM, PBM Kkš 996, 1002–1005).
[11] Martinů opět zdraví staré přátele klavíristu Karla Šolce, malíře Aléna Diviše a také Jaromíra Pečírku (1891–1966), s nímž byl skladatel v letech 1931 a 1932 na letních prázdninách na Hluboké (srov. Popelka, 1996, s. 44).
[12] Viz výše.
|