[New York] Pros. 4. 1949,

Drazi,

Dekuji za dopis, mezitim konecne dosel take dopis od S.[1], a tak jsem klidnejsi, mohl mi napsat sam drive, ja vim ze ma moc prace ale mohl nadiktovat dopis sekretarce, tolik prace nemaji aby nemohli napsat o obchodni dopis.[2] Pri tech zpravach co tu cteme v novinach jsem si mohl vselicos predstavit. Hlavne ze je vse v poradku. Nemyslim ze se mu podari dostati ty penize od nas, jedna se mi o to abych alespon zachytil to co vydelavam zde, aby to neslo stale do Prahy a na to potrebuji tu smlouvu. To s nim vyridim. Ted ohledne tech penez, ja sam jsem mel v umyslu je poukazati vam, ale shledal jsem ze by to nemelo smyslu, naopak ze by vas to mohlo poskoditi a hlavne jsem jist, ze by na to ihned skocili a vzali vam vetsi cast obnosu na dane a poplatky, coz by se asi stalo. Na druhe strane chci to miti na svoje jmeno, i kdyz s tim nemohu disponovati, dava mi to urcitou volnost v jednani, v pripade ze bych to potreboval, to jest ze oni vlastne nedodrzuji smlouvu, tim ze mi nic neplati, tak ja v danem pripade mohu disponovat se svymi vecmi. Jakmile bych to predal vam prijal bych obnos jako vyplaceny mne.[3] Myslel jsem ze byste mohli neco koupit, nejaky domek nebo terain, pole ale to by vas ihned zaradili jako kapitalisty, pravdepodobne a tak i pro vas bude lepe kdyz zustanetejak jste a cokoliv budete potrebovat, mohu vam vzdy poukazat. Samozrejme by bylo lepe kdyby nekdo z tech penez profitoval, jsou beztak ztraceny, ale dokud jsou na moje jmeno mohu stale delat pokusy je dostat, doufam ze mi rozumite, jsem jist ze by vam to prineslo vice starosti nez radosti.

Co se tyce p. P.[4] radeji kdyby se dobre informoval u Zivnobanky aby mu to nejak nepopletli, ty penize tam uz musi byti nejaky cas, protoze zde se takova vec vyridi za den a postou to vezme tri dny, tak aby to mel radeji doma. Hlavne kdyz je uvedomil ze ty penize ceka a uz tam musi byti.

Vidim ze se mi moje reputace kazi, podle te kritiky[5], tak jsem si predstavoval ze to na konec dopadne a kdybych tam ted byl tak bych se asi musel preucit, na coz jsem uz asi stary.[6]

Jsem ted uz pripraven na pozvolne vyrizovani veci a tak mi to nedela velkou starost, ja se zaridim podle sveho, vidim jak by to bylo zle kdybych byl na nekom zavisly, i pres ten vsechen obdiv co ke mne maji alespon to tak rikaji, nahodou to vse nema zadny vliv na oceneni mych veci jinde.

Mam dost prace a zima je mirna, tak cas utika, zvlaste ted pred svatky. Prejeme vam hezke svatky a budeme vzpominat a premyslet jak ten svet je ted zmotany, to nam sice moc nepomuze ale premyslet se o tom muze. Pozdravte vsechny nase zname a zase napiste.

                                                                                              Srdecne vas zdravim

                                                                                                                                 Bohous.

Ma chère Marienka.

Je ne pouvais pas vous écrire dans la dernière lettre de Bohus, car il était pressé de vous l'envoyer, j'espère que vous recevrez le petit colis avant Noël, il y a des petites choses pour le petit neveu à Jindricka. Quand M. et Mme Sacher étaient là, nous étions malades tous les deux, Bohus avait un lombago et moi j'avais la grippe et cela nous a empêché de sortir pendant le peu de temps qu'ils étaient là.

Maintenant nous allons bien tous, je travaille un peu à l'atelier, mais maintenant, il n'y a plus déjà de travail, c'est dommage, car la vie devient si chère ici aussi.

C'est bientôt Noël, nous le passerons comme les autres années, bien simplement en pensant à vous tous, qui êtes si loin.

Enfin, ma chère Marienka, que pouvons-nous faire, attendre des jours meilleurs. Je n'ai pas de nouvelles de ma famille, ils sont tous très occupés avec la fabrication du sucre en ce moment.

Je vous embrasse de tout cœur. Bons souvenirs à Jindricka et Fanus.

Votre affectueuse Charlotte Martinu

Moje milá Marienko[7],

v posledním Bohušově dopise jsem Vám nemohla napsat, protože spěchal s odesláním, doufám, že ten balíček dostanete ještě před Vánocemi, jsou tam i nějaké drobnosti pro malého Jindřiščina[8] synovce. Zrovna když tu byli Sacherovi[9], byli jsme oba nemocní, Bohuš měl housera a já chřipku, což nám během té krátké doby, co tu byli, znemožnilo opustit byt.

Teď už jsme v pořádku, já trochu pracuji v dílně, ale momentálně už moc práce není, a to je škoda, protože i tady je živobytí pořád dražší a dražší.[10]

Za chvíli máme vánoce, my je strávíme stejně jako v uplynulých letech, docela prostě, a budeme přitom myslet na Vás, co jste tak daleko.

Moje milá Marienko, co můžeme dělat jiného, než čekat na lepší dny. Od rodiny nemám žádné zprávy, všichni teď mají práce nad hlavu s výrobou cukru.

Z celého srdce vás líbám. Pozdravení Jindřišce a Fanušovi[11].

Vaše oddaná Charlotte Martinů[12]

[1] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-1949 působil jako ředitel hudebního nakladatelství Melantrich které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož činnosti se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn (srov. s Brádková 2010).

[2] Jedná se ujasnění situace ohledně smluv na vydávání děl BM s Melantrichem, nyní s Orbisem, a s nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York (srov. PBM Kr 393).

[3] „Martinů byl tehdy ještě členem pražského Ochranného sdružení autorského (OSA) takže tantiémy z provozování jeho děl doma i v zahraničí inkasovala tato organizace. Národní banka však odmítala, vzdor devizovým příjmům z provozování jeho skladeb na Západě, proplácet mu alespoň část tantiém v doladech, dokonce ani v inflačních francouzských francích, a tak vlastně ohrožovala jeho hmotnou existenci. Na základě skladatelových dispozic pak proplácela jeho tantiémy alespoň jeho sourozencům, rozumí se v korunách. Podobně byly v Československu vázány i honoráře za pražská tisková vydání jeho skladeb. Martinů proto Vystoupil z OSA a vydával své nové, vesměs hojně provozované skladby u zahraničních nakladatelů, pro něž byly edice jeho děl lukrativním zdrojem zisků, stejně jako pro ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers), nejvýznamnější organizace zastupující v USA i mimo hranice USA práva svých členů. Jejím členem se Martinů stal 1952.“ (Popelka 1996, s. 108-109).

[4] František Popelka (1908-1989), poličský rodák, profesí účetní, všestranný kulturní pracovník. BM mu zaslal 40$ (viz PBM Kr 394).

[5] BM má patrně na mysli útočný článek jednoho z tehdejších pražských exponentů ždanovovské estetiky Bohumila Karáska Třetí symfonie B. Martinů v Praze, Práce 21. 10. 1949, s. 5 (Popelka 1996, s. 113). Symfonie č. 3, H 299, byla krátce před tím (13. 10. 1949) v Praze poprvé uvedena Českou filharmonií řízenou dirigentem Karlem Šejnou (1896-1982).

[6] BM naráží na změnu umělecko-estetických požadavků na skladatele, která přišla po převratu v únoru 1948.

[7] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[8] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[9] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM a Maja Sacher (1896-1989).

[10] Charlotte pracovala jako švadlena.

[11] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[12] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.