Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNew York, NY
Datum odeslání08.01.1946
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
JazykČeština
Původ, datum získáníKopie z Centra Bohuslava Martinů v Poličce
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 319
Signatura v IBMMar 1946-01-08
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahZe zpráv z Prahy nemá radost; "došel jsem k rozhodnutí, že nechci býti na Praze závislý"; může být platnější v zahraničí než doma vzhledem k svému renomé; nedůvěra vůči politikům první republiky, kteří znovu rozhodují; má příliš práce na to, než aby s "nimi", totiž lidmi profitujícími z faktu, že Nejedlý je ministrem (školství, věd a umění v letech 1945-46 a 1948-1953), ztrácel čas hádáním; má pro Prahu jiný návrh než konzervatoř; pojedou asi v dubnu do Francie, kde bude hledat své rukopisy; pak navštíví domov, ale nezůstane přes zimu, bude nucen se vrátit z pracovních důvodů do USA; je zván do Argentiny a do Chile; na programu i Švýcarsko, pozvání od Sacherů a objednávka skladby k 20. výročí BKO (Toccata e due Canzoni); zájem i z Paříže; nechce to vše "obětovati za místo"; "asi jsme si to všichni jinak představovali".
Diplomatický přepis dopisu

Leden 8. 1946. New York.



Drazi,



Nemame už dlouho žadný dopis od vás,snad brzo přijde , záleži to jak jedou lodě, doufáme ze je vše v pořádku. Z Prahy mi taky nikdo nepiše, maji asi hodně starosti jiných,sem tam se něco dozvime, kdyz někdo přijede, ale vetšinou to nejsou dobre zprávy, a tak z nich nemám žádnou radost, a myslime na vas, jak se vam asi daři. uz došly dopisy, že baliky uz někdo dostal a tak doufáme, ze i vy už máte něco na doplněni kuchyně a ostatni bude pravidelne docházet,posilame každý týden jeden baliček. Dnes vam chci hlavně psáti ohledně některých rozhodnuti a plánu, na kterych jsme se se Charlie[1] usnesli, jež jsou dosti závazné , aby jste o nich věděli.Mně se totiz celá ta věc s Prahou nijak nechce libit[2], a mám dojem , že bych se mohl do něčeho dostati, co by mne mohlo později hodne mrzet, tak o tom stále uvažuji a došel jsem k rozhodnuti, ze nechci byti na Praze zavislý, člověk nevi, v daných poměrech do čeho by vlezl. A oni by si ještě mohli myslet, ze mi prokazuji nevim jakou milost a ze bych snad bez nich se ztratil.Ja v tom stale nevidim mnoho smyslu, se teď vrátit, kdyz mám v celém světě tak dobrou posici, a mohu prokázat nam vvšem větši služby, když zustanu ven, kde to právě dnes moc potřebujeme.Ja mam značné obavy, že bych se hned ze začátku někomu neza- choval, to vite ze jsem si hodne odvyknul/ve světě věci, které se, jak se mi zda ted u nas hodně vyžadují, a ja nevim zdali bych si na to znovu zvyknul. Mam zde určité nabídky[3],vyhodné pro mne,a zda se mi, ze u nás doma to neberou všichni tak jak to řikají a že z nich mnoho hledi v prvni řadě na svuj vlastni prospěch.Ja jich sám znám několik, kteři se nechovali i v zahranici zrovna pěkně, a vlastně by měli prijit před soud,zatim ale sedi na dobrých a i vysokých místech,jako skoro všichni ti páni ministri co odevzdali naše legace, naše penize, a i chifry němcum, a ti tam znovu sedi a rozhoduji. Tak si asi mužete představiti že bych od těchto lidi těžko snášel nějaké rozkazy, a při prvni přiležitosi bych jim řekl co si o nich myslim.Také znám pány, kteři sdělali hned obrazy Masaryka[4] ze zdi, aniz by je kdo o to zadal. Take jsou už zpet, jenom si oblékli jiny politický kabát,a ted rozhoduji pro “lid“Tak se mi nesmite divit, když se nad tim zamyslim.Ja si myslim ze budeme potřebovati lidi kteři něco umi, právě venku a ne doma.Tak se budu starataby mne zamětsnali jinak. mě celý ten spolek ktery profitoval z toho že je N.[5] ministrem, vůbec neimponule, protoze je všechny moc dodře znám, jsou to většinou samí diletanti,a ja dobře nevidim, co bych já mezi nimi dělal. Mám hodně práce ktera je mnohem duležitejsi než se snimi hádat, to by byl opravdu ztraceny čas i nervy, a to skutečne nepotřebuji.Pošlu do Prahy jiny navrh, a napišu vam co z toho bude.Nakaždý zpusob nemluvte o te konservatori, ani to nepostrkujte, jaci jsou u nas lidi, jeste by si myslelize mne zachranili.Nemejte obavy o moji budoucnost,ja jsem jenom vas o tom chtel uvedomit, ze je možno, ze to vše dopadne docela jinak, abyste o tom vedeli.Budu hledetse domluvit s temi kteri maji zájem i na mé práci i na mne Myslim, ze pojedeme do Evropy asi v dubnu, nejdrive do Francie, musim hledati svoje rukopisy, a pak bychom přijeli domu[6], ale nemyslim že tam zůstanu přes zimu, mám zde jakousi praci, a dubu se muset tedy vratit, a je moc možno ze pojedeme přes Jižni Ameriku, protožejsem tam měl ted velky uspěch a dostal jsem pozvani do Argentiny a do Chile. to jsou zatim jen plany, ale je možno ze tam budu muset jeti, odevšad žádaji moje nove prace k provedeni,tak by to jenom prospělo. kdybyvh se tam objevil. Take musime do Svycarska, p. Sacher[7] nas pozval[8], objednal si novou komposici, k oslave 20;leteho trvani svého orchestru.[9] V Parizi take chteji abych jim neco napsal.Tak ono z toho stalého mista asi nebude nic, nechci to vsechno obětovati za misto, a nevim zdali bych se za tech okolnosti citil zrovna doma.Doufame, ze od vás budeme miti brzo dopis. Mnoho/vás pozdravujeme a vzpominame, asi jsme si to všichni jinak predstavovali. Snad i ty baliky uz budete dostavat, a tak to trochu pomuze abyste měli lepši život,až budeme vědet ze docházeji, tak vam pošleme i jiné potřebne věci, aspoň do toho jara abyste měli méně starosti



Srdečně Váš Bohous.



 


Věcné poznámky k DP

[1] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.



[2] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání, na které BM netrpělivě čekal, nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).



[3] BM se chystá mj. na kompozici Symfonie č. 5, H 310, a Koncertu pro klavír a orchestr č. 3, H 316, pro Rudolfa Firkušného.



[4] Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první československý prezident.



[5] Zdeněk Nejedlý (1878-1962), hudební vědec, historik a politik, v letech 1945-1946 ministr školství a osvěty.



[6] Tento úmysl nebyl naplněn. Teprve v roce 1946 odcestovala do Francie Charlotte (pobývala tam od 10. 6. do 19. 11. 1946), BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej.



[7] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.



[8] V sídle manželů Sacherových v Schönenbergu u Basileje pobývali manželé Martinů až od 26. 8. do 5. 9. 1948.



[9] Na základě Sacherovy objednávky z října 1945 BM zkomponoval v období mezi květnem a říjnem 1946 skladbu pro malý orchestr Toccata e due canzoni, H 311. Premiéra díla proběhla 21. 1. 1947 v Basileji, Das Basler Kammerorchester řídil Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 278).


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
FixaceStrojopis a rukopisný podpis
Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituciCentrum Bohuslava Martinů

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Lokace jako předmět
Argentina
Chile
Evropa
Francie
Jižní Amerika
Praha
Schönenberg - Pratteln
Švýcarsko
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 304 (záznam 1 / 0)
další »