N. Y. 2. Nov. 1945.[1]

Drazí,

Váš dopis ze 14. Října došel dnes a ihned odpovídám. Ten projekt s vilou by byl ovšem nádherný, chtěl jsem stejně požádati Š.[2] aby v té čtvrti něco hledal a moc by mi na tom záleželo abychom měli vilku pro sebe a nemusel bydlet v appartementu někde v domě. Jak se na to tváří v Poličce. Kdyby to nešlo dobře byl bych ochoten přistoupiti na nějaké podmínky, které by si určili.[3] Tak prosím Vás můžeteli v tom pomoci udělejte to, píši také Š.[4] aby to co možná nejvíce podpořili aby se to podařilo, bylo by to pro nás veliká výhoda. Nevím jak se na to v Poličce budou dívat. Napište ještě Š.[5] kdyby se náhodou můj dopis ztratil, je to hodně důležité abych měl v Praze něco takového, i kdyby si město kladlo podmínky. Dneska Vám děláme balík, náš konsulát tam posílá zásilku, doufám že to dostanete na Vánoce, a že si budete moci udělati dobrou kávu. Ostatní věci pošlu později, bude snad brzo regulerní spojení, ačkoli čisté hedvábí tu také chybí, něco najdu. Š.[6] mi psal také, oba dopisy přišly společně. Chce mnoho věcí[7], myslím že nejlepe počkati až budu doma. Přes Paříž musím jet protože musím shledat všechny svoje rukopisy, které tam zůstaly nevím ani kde.[8] Dostal jsem telegram z Paříže, ohromný úspěch II. Symfonie[9] a budou dělati celý Festival z mých skladeb v Radiu. II. Symf. bude v Praze 10. a 11. ledna[10], jistě bude vysílána. Děkuji Vám za foto, udělaly mi radost i Vaše dopisy. Byl bych rád kdyby se to podařilo s tou vilou, byl bych klidnější a Charlie[11] také. Také se bude vysílati Lidice[12] z Prahy na pase, bylo to natočeno zde pro armádu. Co se těch mých skladeb týče, psal jsem Š.[13], nebudu prozatím nic posílat, zásilky nejsou jisté, něco už dostali a ostatní zářidím až tam budu, to už není tak dlouho. Napište mi ihned jakmile bude rozhodnuto o vile. Chci si také poslat bedny napřed, knihy, šaty, jídlo atd. ale nevím kam na jakou adresu to poslat. Myslím až někdo pojede do

Prahy že by mi to vzal sebou a někde uložil. Také čekám na uřední vyzvání že jsem jmenován, aby to zdejší úřady mohli provesti, ohledně cesty a stěhování, budeme míti hodně beden.[14] Jídlo si vezmu také sebou na delší dobu. Také jsem psal v tom smyslu Š.[15] Co se týče těch smlouv a nabídek, s tím nejde nic dělat v dopisech, to vŝechno musí počkat až budu doma.[16] Hlavně že dopisy už chodí dost rychle a brzo už se budou moci posílati i balíky, tak Vám vše o co píšete poŝleme. Tu gumičku se budu snažit najít, to se už zde ale vůbec neužívá, dnes pospíchám aby jste měli dopis a abyste věděli že mi mnoho záleží jak dopadne to řešení s vilou. Nechávám místo pro Charlie a zdravím Vás co nejsrdecněji Váš Bohouš.

Ma chère Marienka

Cher Fanouš. Nous avons été bien heureux hier de recevoir de vos bonnes nouvelles et de savoir que peut-être nous obtiendrons cette villa, je pense que ce serait merveilleux, nous pourrions avoir un joli jardin, Bohus et moi, nous aimons tant les fleurs, je suis sûre, ma chère Mařenka, que notre vie future à nous tous va être belle. Je suis tellement contente, aujourd’hui, il nous est possible de vous envoyer un colis, je mettrai une combinaison pour Indricka et des bas pour vous deux. Maintenant je prends bien note, pour le tissu, je ne suis pas sûre, si je trouverais de la soie, tous ces tissus étaient emportés de France, enfin, je tâcherai de vous trouver quelque chose de joli quand même, les lainages non plus ne sont pas jolis comme en Europe, c’est juste le coton que produit l’Amérique, dites moi bien tout ce dont vous avez besoin, je crois qu’il nous sera possible de prendre pas mal de choses. Je vois avec plaisir arriver la date de notre retour, 3 mois encore, bientôt nous compterons les jours. Nous avions demandé à ma sœur de vous envoyer quelque chose, mais ce n’est pas encore permis.

A bientôt, ma chère, le grand bonheur de vous lire. Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur. Votre Karlicka.

Bonnes pensées à Fanouš et Indricka, aussi à la famille Smid

Moje milá Marienko[17]

Milý Fanouši.[18] Měli jsme velikou radost, když jsme včera obdrželi Vaše dobré zprávy a dočetli se, že možná dostaneme tu vilu, myslím, že by to bylo kouzelné, mohli bychom mít pěknou zahradu, květiny máme moc rádi, Bohuš i já, jsem si jistá, moje milá Mařenko, že budoucí život nás všech bude krásný. Jsem dnes tolik ráda, už Vám můžeme poslat balík, dám tam kombiné pro Jindřišku[19] a punčochy pro Vás dva. Pokud jde o tu látku, neztrácím to ze zřetele, nejsem si jistá, jestli seženu hedvábí, všechny ty látky byly z Francie, ale přeci jen se vynasnažím najít pro vás něco pěkného, ani vlněné látky nejsou tak pěkné jako v Evropě, v Americe dělají jenom bavlnu, jen mi pěkně povězte, co všechno potřebujete, myslím, že toho budeme moci vzít s sebou docela dost. S potěšením vidím, jak se blíží datum našeho návratu, ještě 3 měsíce, brzy budeme počítat jen dny.[20] Poprosili jsme sestru[21], aby Vám něco poslala, ale ještě to nepovolili.

Mám naději, moje milá, že se brzy budu zase těšit z Vašeho psaní. Vroucně a z celého srdce Vás líbám. Vaše Karlička

Pozdravení Fanoušovi a Jindřišce, a taky Šmídovým[22]

[1] New York 2. 11. 1945.

[2] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[3] BM s ohledem na plánovaný návrat domů uvažuje o pronájmu vily v pražské čtvrti Hanspaulka.

[4] Karlu Šebánkovi v této věci napsal ještě týž den 2. 11. 1945 (PBM Kkš 922).

[5] Karel Šebánek.

[6] Miloš Šafránek (1894-1982), český diplomat, státní úředník a přítel BM.

[7] Srov. nedatovaný dopis BM Miloši Šafránkovi (PBM Kmš 803).

[8] Manželé Martinů opustili Paříž v červnu 1940. O jejich byt a majetek se postaral „père Gogo“ M. Vautier a zachránil tak část rukopisů a korespondenci (Mihule 2002, s. 307).

[9] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Paříži 25. 10. 1945. Orchestre National řídil Manuel Rosenthal (1904-2003) (Halbreich 2007, s. 233).

[10] Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Praze až 7. 2. 1946. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1914-1996) (Halbreich 2007, s. 234).

[11] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[12] Památník Lidicím, H 296.

[13] Karel Šebánek.

[14] V září 1945 BM obdržel telegram od Václava Holzknechta (1904-1988), tehdejšího ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou profesorského místa, na který okamžitě souhlasně reagoval s dotazy na další podrobnosti, které Holzknecht předal ministerstvu školství a osvěty pod vedením Zdeňka Nejedlého. Z tohoto úřadu však již další nabídka ani oficiální pozvání nepřišlo (Mihule 2002, s. 374).

[15] Karlu Šebánkovi v této věci napsal ještě týž den 2. 11. 1945 (PBM Kkš 922).

[16] BM patrně naráží na problém autorských práv a vydávání děl ve vydavatelství Melantrich.

[17] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[18] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[19] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[20] Přání brzkého návratu nebylo naplněno. Teprve v roce 1946 odcestovala do Francie Charlotte (pobývala tam od 10. 6. do 19. 11. 1946), BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej. Do Československa se již nevrátili.

[21] Georgette Bécourt (1903-1966), sestra Charlotte Martinů.

[22] Rodina architekta Bohuslava Šmída (1895-1982) z Poličky.