[Nice] Rijen 9. 58

Mily Milosi :

Dlouho jsi se odmlcel, mozna ze jsem ti napsal neco co te otravilo.

Jiste uz vis ze muj bratr je pochovan na Policskem hrbi­tove u tatinka.[1]

Tak nevim jak se u nas ted zaridi. Pisi ti, ponevadz jsi se zminil o tvem umyslu psat o Pontigny[2] a ja jsem prave precetl autobiografii Berdiaeva, jeste na neho pamatujes, mel takovy tick.[3] Rozepisuje se take o svem pobytu v Pontigny a velmi zajimave, po rusku. Vubec je to moc dobra biografie ale nevim kdybych ji poslal zdali by dosla, spise asi ne. Ten tvuj umysl je moc dobry a musel bys asi zajet do Francie, je to vubec divne ze o tom uz nebylo neco vice napsano. Ale to je asi take to conditioned, sujet kteremu se asi vyhybaji ackoliv Pon­tigny hralo velkou ulohu, aspon dle meho nahledu, ac jsem tam nebyl, ale co jsi mi o tom vypravoval. Take se zminuje o schuzkach v Rue Visconti a tam uz jsem byl, chodivali jsme tam myslim ve stredu vecer.[4] Pak ovsem pise o mnoha jinych vecech taky.

Poslali mi z Orient. Ustavu Pet svitku, prave vydanych, moc pekna kniha, je v no Seifertuv[5] bajecny preklad Pisne, potkasli jej pozdrav jej ode mne srdecne, je skoda ze jsem se k nemu nedostal blize, asi moje vina.[6]

Povidalo se ze Filharmonie ma prijet do Svycarska, tyto dny ale nemam odtud zadnou zpravu o zajezdu/ Bures snad byl v Rusku.[7]

Pracuji ted ale pomalu na poslednim aktu Pasiji,[8] pani Kaz[9]; mi psala z Athen, ted jej tam mnoho oslavuji a jeho knihovna bude prestehovana do Musea.[10] Vysel ve Franctine preklad jeho vzpominek z cest, bajecny.[11] Tesil jsem se ze se s ni sejdu v Antibes;[12] Prace mi jde zvol­na nejak jsem se dostal z te prave nalady; Moje prazd­niny byly poucne ale zaver je ponekud smutny,[13] zda se mi ze jsem uz mimo, vsechno se tak podivne zme­nilo a lide jsou uplne jini, uz jsem ti asi o tom psal, zajem o neco lepsiho je cim dal tim mensi /[14]

Zde je ovsem krasne a plno slunce, a tak jsem cele dny v plavkach a uzivam toho co mohu,[15] po tech destivych dnech v Bretagni je to vitano.

Pojedeme do Baselu okolo 20 na koncert ale hned se sem vratime az do 1.prosince.[16]

Tak se vzchop a napis neco a jestli te v mych dopisech neco zamrzelo tak na to zapomen.

Srdecne se zdravim

tvuj

Bohouš

^[1]      Znovu zmiňuje smrt bratra Františka Martinů (23. září 1958).

^[2]      Má na mysli aktivity Paula Desjardinse v Opatsví Pontigny (srov. Šafránek, 2006, 89-105).

^[3]      Ruský křesťanský filozof Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1874–1948) publikoval v roce 1949 svůj životopis С???????????. ???? ???????????? ?????????????амопознание. Опыт фило­софской автобиографии (Dream and Reality: An Essay in Autobiography).

^[4]      Rue Visconti zmiňuje ruský malíř Michail Larionov (1881–1964) ve svém dopise Šafránkovi ze 16. května 1935 (srov. IBM Lar 1935-05-16).

^[5]      Básník Jaroslav Seifert (1901–1986), nositel Nobelovy ceny.

^[6]      Kniha Pět svátečních svitků obsahuje Píseň písní, Rút, Žalozpěvy, Kóhelet a Ester a byla vydána ve Státním nakladatelství krásné lite­ratury, hudby a umění, Praha 1958.

^[7]      Miloslav Bureš, básník.

^[8]      Tzv. „curyšskou“ verzi opery Řecké pašije, H 372 II, dokončil Martinů 15. ledna 1959 a premiéroval ji Paul Sacher v Curychu 9. června 1961 (srov. Halbreich, 2007, s. 187).

^[9]      Helene Kazantzakis, vdova po spisovateli Nikosu Kazantzakisovi.

^[10]    V dopise ze září 1958 píše Helene Kazantzakisová: „27. října vzpo­me­neme prvního výročí smrti našeho Nikose. Dali udělat krásnou sochu, Nikosovu bustu od řeckého sochaře Apartise a postavili ji na jednom náměstí v Irakliu. V Muzeu v Irakliu také slavnostňe otevřeme ,pra­covnu‘ N. Kazantzakise, tj. repliku jeho pracovny na Egině (s jeho knihovnou atd. atd).“ (září 1958, srov. Dostálová–Březina, 2003, s. 96).

^[11]    V roce 1958 vyšlo Kazantzakisovo dílo Du Mont Sinaï à l’île de Vénus. Carnets de voyage (Paris: Plon, 1958) ve francouzském překladu Pierra Fridase a Gisèle Prassinos.

^[12]    V dopise ze dne 18. února 1959 píše Helene Kazantzakisová: „Koncem mě­síce pojedu na týden do Paříže. Potom se vrátím do našeho malého domu v Antibes a budu čekat, že se ozvete; setkání s Vámi pro mne bude velkou radostí.“ (18. února 1959, Dostálová–Březina, 2003, s. 98).

^[13]    Reaguje na skon bratra Františka.

^[14]    Rodině do Poličky psal po bratrově smrti 1. října 1958: „My všichni jsme se už prežili a zdá se mi že už sem nepátříme, svět se tolik změnil a místo náleží už těm mladším.“ (CBM, PBM Kr 613). Avšak pocity z proměňujícího se světa a hudebních preferencí se objevovaly v jeho dopisech od poloviny 50. let. Miloši Šafránkovi se o tom zmínil poprvé 14. listopadu 1956: „V celku ma nalada,asi jako u mnoha lidi, je ze to vlastne moc nestoji za to neco tvoriti pro tento svet, snad jsou na tom lepe ty avadgardisti a 12 toni co pracujou pro suplik.“ (CBM, PBM Kmš 848).

^[15]    Martinů se od 1. září do 22. října zdržoval v Nice.

^[16]    V druhé polovině října 1958 přijal pozvání k manželům Sacherovým. Dirigent Paul Sacher provedl 24. října 1958 v Basileji Smyčcový sex­tet, H 224 A, v orchestrální verzi. Vzhledem ke skladatelově nemoci zůstali manželé Martinů na Schönenbergu až do jara.