[Řím] May 1. 1957.

Mily Miloši :

Byl prvni květen,lásky čas

a muzikanti hráli zas,

Tyto verše nejsou moje,nybrž jsou z Pečirkova Kalendáře a při tom si myslim,že vlastně ten Pečirkuv kalendář vy­cho­val generace našich otců a hlavně dědů a byl to„best seller“.Ja sám jsem zachytil už jen posledni roč­niky z nichž ti cituji tyto dojemné a pravdivé verše ,které byly s barevným obrázkem.[1]Jak viš že u nás muzikanti vždy hrávali na prvniho máje na naměsti. Take si ještě vzpominám na zvlaštní utvar basně jež byla myslim pro listopad,také s barevným obrázkem a jež zněla:

Otec její uze-

nář, byl bohat tuze.

A kdyz si pomyslim že jsme si delali z tohoto podniku legraci a neuvědomili si že to asi byla na venkovech jediná četba v zimnich měsících. Já se pamatuji že můj tatinek do něho vpisoval důležité události(bylo tam zvlášt­ní místo pro to ) a že dle měsíce měl určeno pro cely rok budeli hezky a nebo pršet a kdy.Já jsme z těch poučeno a dojemných románu neměl už nic ,nebot jsem byl na to přilis moderní a omezil jsem se na cizí literaturu, jako Vinetou ,náčelník Apachu.[2] Také jsem neměl ovšem tušeni, že se jednou do jejich země dostanu a dozvim se o nich více než z románu.A pak už jsme ovšem měli u nás lidovou knihovnu a velmi dobrou,do níž jsem měl později vzhledem k mému knihožroutství volný přístup,takže jsem měl možnost, jako pozdeji v Americe a nebo v Pařiži,u bouquinistu,na nábřeži,si listovat a vy-

­brat co se mi libilo. Take tam byly dobré knihy jež dnes nejsou dovoleny čist poněvadž neodpovidaji době ale v mém mladi všechny knihy v knihovně době odpovidaly a dělaly nám všem dobře. Byl jsem dokonce později jako„kultivovaný“člověk ze střediska Kultury,jež by­la ovšem Praha, i tajný poradce při výběru novinek a vzpominám že jsem doporučil M. Prousta[3],z něhož došel jen prvni dil, ministerstvo rozhodlo že dalši dily už třeba nejsou a bylo to též velké vydáni a mimo to kniha neměla u čtenářu us·pěch,hlavně ji vytýkali čtenaři ,že tomu charakteru v románě se vybavily vzpominky na jeho tetičku,když jedl ke snidani rohlík. A já sam bych ji už také nedoporučil. A tak to od toho Pečirkova kalendáře šlo až k Dostojevskemu a přes něho dále a i zpět, a mnoho mých dalšich sujetu pro balety a opery jsem našel tam. Ovšem to mělo jednu velkou nevyhodu,že jsem se stal Bookworm[4] a misto abych běhal, jako ostatni, za děvčaty,které u nas byly hezke, tak jsem chodil do lázní a do osamělých mist s knihou v ruce,to pak mělo neblahé následky že jsem přišel o mnoho světských radostí. To nepokládám za vinu Pečirkovi nýbrž sám sobě. Na takové pojetí života jsou ovšem různé náhledy ale to je už,jak řikal Kipling[5],jiná historie. Později jsem ovšem měl možnost se divat na nové knihy, moderni i staré, jako na nábreží v Pařiži a musim hned řici a podotknout že to byla více méne jen „možnost“ se „divat“ a prohližet stránky a zase ji položit zpět mezi ty ostatní a jen vyjimečně jsem takový poklad si mohl donesti domu,proč to asi uhádneš. A tak se stalo že jsem byl se svym vzdělanim stále poněkud pozadu,protože než kniha přišla do antikváře ,než ji totiž někdo prodal, tak to někdy vzalo dost času. Mimo to samozřejmě ty opravdu dobré knihy si každy nechal sám pro sebe a jenom knihy jež byly rozeslány kritikum pro recense se našli poněkud rychleji, ale to zase jsem nebyl sám kdo na ně čekal. Nicméne jsem si udělal dobré známosti mezi bookinisty[6] a jak viś,jeden z nich mi dokonce nabídl finanćni pomoc kdyz jsme utikali z Pařiže. A to take asi víš, jak slavně jsem začal karieru v Americe,na tom ostrově v Cap Code kde jsem jako prvni anglickou knihu četl Spenglera[7] ,když moji kamardi a muzikanti chodili v noci z party v báječné náladě, vždy zatukali na osvětlené okno a ptali se zdali ješte čtu tu velkou a tlustou knihu,jez jsem ti pozdéji doporučoval. nejhorši při tom bylo že jsem vubec anglicky neuměl a jenom jsem hádal co to múže býti,protože jsem ji četl v Aix en Provence na útěku,a když jsem ti psal Giocosu,[8] ve frančtině.[9]

Dostal jsem se dnes na podivné pole asi k vuli tomu prvnimu květnu. Děkuji ti za zpravu že se Zbojnicke vubec provedly,jsi první kdo mi to sděluje.[10] O Radio jsem take prisel ac Brno nekdy chytneme ale nevedel jsem take kdy to bude, tak mi napis pristi datum provedeno nebot jak vis, jsem tu operu sam nikdy neslysel. Tak at zije Pecirkuv Kalendar,vychoval nam sice staromodni generace ale zdrave v jadru,budiz mu chvala vzdana,my mladi co uz jsme ho necetli jsme nejak vedle.

Ostatni otazky priste. Cekam marne na Burese.??????[11]

Mno­ho te zdravim

tvůj

B. Martinů

Jinak mam ma Dr. Pecirku[12] tez osobni vzpominky a si­ce jsem se chtel ulejt jednou z konservatore a tak jsem potreboval vysvedceni. Když jsem v jeho ordinaci cekal asi hodinu a pak jsem mu sdelil ze mne boli v krku,tak on mi rekl že jej take boli v krku a cimz byl plan uplne ztroskotan a odesel jsem z ordinace nespokojen a rozhnevan,hlavne pro jeho rychlost s kterou moji fiktivni nemoc rozsoudil.

^[1]      Pečírkův Národní kalendář vycházel v letech 1858–1949 (srov. Sla­víková, 2006, s. 58).

^[2]      Postava apačského náčelníka je hrdinou mnoha románů Karla Maye, nejznámější je trilogie Vinnetou, rudý gentlemann, jejíž český překlad vychází poprvé v roce 1901.

^[3]      Marcel Proust (1871–1922), romanopisec. Martinů se zde zmiňuje o románu Hledání ztraceného času, který v českém překladu Jaroslava Za­orálka začal vycházet v pražském nakladatelství Odeon od roku 1927.

^[4]      Anglicky „knihomol“.

^[5]      Rudyard Kipling, spisovatel, jehož námět Martinů zpracoval v baletu Motýl, který dupal, H 153, z roku 1926.

^[6]      Novotvar z francouzského „bouquinists“, které Martinů přepsal fone­ticky anglicky. Zde ve významu nejen „antikváři“, nýbrž „knihkupci“.

^[7]      Jedná se o Oswalda Spenglera (1880–1936), německého filozofa a historika.

^[8]      Sinfonietta gicosa pro klavír a malý orchestr, H 282. Martinů ji kom­ponoval v roce 1940 a dedikoval Šafránkově ženě Germaine Leroux.

^[9]      Šafránek k tomu dodal: „První anglickou knihu, kterou na ostrově Martha’s Vineyard přečetl a jejíž objem jeho američtí přátelé vesele u moře komentovali, byl Spenglerův Zánik západu (Untergang les Abendlandes), kterou Martinů znal již dříve z francouzského překladu. Mluvit anglicky bylo pro něj obtížné; říkal, že se nemůže dohovořit, ani klobouk si koupit; všude jsem jej musel doprovázet; se Spenglerem se ,dohovořil‘ hladce.“ (Šafránek, 1961, s. 230).

^[10]    První řadu Zbojnických písní, H 361, premiérovalo Pěvecké sdružení pražských učitelů za řízení Miroslava Venhody v Praze 11. dubna 1957 (Halbreich, 2007, s. 435).

^[11]    Miloslav Bureš navštívil rodinu Martinů v Římě v termínu 16.–24. květ­-

na 1957 (Zouhar, 2016, s. XXIV).

^[12]    Má na mysli lékaře Ferdinada Pečírku (1859–1922). Jeho syna Jaromíra (1891–1966), historika umění,  navštívil B. Martinů na Hluboké nad Vltavou v létě roku 1931 a 1932 (srov. Popelka, 1996, s. 44).