Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníŘím
Poznámka k lokaci odeslání[Řím]
Datum odeslání12.10.1956
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Jazykčeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 848
Signatura v IBMŠafM 1956-10-12
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahVšechno je zde "báječné"; práce na Akademii "mnoho není"; na "naléhavou žádost mého poličského básníka" napsal Romanci z dýmu bramborové nati, "Jde to v tom směru jako Studánky, lidové"; Šebánek mu psal, že se za ním chystá deputace; sestra se v Praze setkala s Munchem; let z Curychu byl krásný "skrz bouři"; pomalu poznává Řím; byli u Vaňka; navštíví Iberta; musí se učit italsky; Firkušný hrál v NY Inkantace s velkým úspěchem; Stokovský "mám dojem, že to kouzlil"; Paříž se mu líbila; půjde do města do Americké knihovny; chvála bytu; připravuje se na pokračování v opeře; ať Šafránek nezapomene, až se bude vracet, "na tu vázu z Haagu, stále mne o to z domu upomínají."
Diplomatický přepis dopisu

[Kmš 848; ROMA FERROVIA, 18-19, 15 –X, 1956]

 

Oct. 12. 56.

Mily Milos :

teprve dnes se dostavam ku psani,cekal jsem na muj psaci stroj[1] a take nez jsme to zde trochu poznali a udelali si poradek,tak dny utekly velmi rychle.[2] Pocasi je tu tak nadherne jenom vecery uz jsou ovsem chladne. Jinak je zde vsechno bajecne a tak jsme stastni. Prace na Akademii mnoho neni[3] a tak jsem se dal sam do prace na nalehavou zadost meho Policskeho basnika ,ktery mi poslal nove verse,tak jsem napsal : Romance z dymu bramborove nati, pro sbor,soli a pistalu, Flute a ebck) klarinet, hornu,tahaci harmoniku a piano.[4] Jde to v tom smeru jako Studanky,lidove. Text je moc krasny. Sebanek mi psal ze se za mnou chysta deputace ale doufam ze z toho nic nebude. Nasi si stezuji ze jsi jim vubec nenapsal, sestra byla v Praze setkala se s Munchem tak byla uplne v nebi.[5] Prelet z Zurychu byl krasny leteli jsme skrz bouri a zde uz na nas cekali s autem[6]. Rim je ohromny a pomalu ho poznavam. Byli jsem u Vanka[7],ktery je stale v dobrem humoru jako drive a tak jsme se pobavili,provezl nas celym Rimem. Jeste musim navstivit Iberta[8] a mame stale nejake zamestnani. Take se musim ucit taliansky abych se zde neztratil. Firkusny hral ty Incantace v N.Y. a melo pry to velky uspech, kritiky jsou blbe jako obvykle a Nevim jak to Stokovsky[9] provedl, [10]mam dojem ze to kouzlil coz je pro incantacich vlastne spravne a myslim ze ten sal v Mod. Museu byl na to maly a ze to delalo velky ramus. A jak ty uzivas Parize,me se ohromne libila.[11] Doufam ze jsi nasel nejaky bejvak a prachy ti ted nemohu poslat protoze ja sam je dostanu az na konci mesice a tak jsem ted dosazoval na cestu a ostatni nakladne veci ze sveho mala.Lituji ze ti prave ted nemohu pomoci.[12] balik od Leduca dosel a tak se budu ucit na trompetu.[13] Nemam co cist v knihovne jsem dosud nebyl a take tam maji hlavne pro malire a zadnou fiction,musim sestoupit dolu do mesta do Amer. knihovny. Bydleni mame bajecne sal studio jako pro koncert veliky a plno stromu okolo,jime az dosud na terase a ja si pripravuji ne pokracovani  v opere.[14] tak to vis ted vsrchno a napis co delas. nezapomen az se budes vracet na tu vasu[15] z Haagu,stale mne o to z domu upominaji[16].

Mnoho te zdravim.        

Srdecne tvuj

Bohouš

 

Věcné poznámky k DP

[1] Také rodině do Poličky Martinů 7. října 1956 sděluje: „Drazi: radeji jsem cekalna psaci stroj, ktery dosel d nes a tak budete moci ci cisti co pisu.“ (CBM, PBM Kr 541).

[2] Jedná se o první dopis Šafránkovi po přesunu manželů Martinů ze Švýcarska na American Adacemy in Rome, kde Martinů začíná pracovat jako „composer in residence“.

[3] Také dopise do Poličky 7. října 1956 píše: „Reditel i jeho pani jsou bajecni lide, Amerikani a zaku mam malo, vlastne jsem je dosud nevidel.“ (CBM, PBM Kr 541).

[4] Jedná se o Legendu z dýmu bramborové nati, H 360, na níž Martinů pracoval v období od 5. října do 14. listopadu 1956. Finální obsazení  skladby je: smíšený sbor, soprán, alt, baryton (bas) sólo a dále zobcová flétna, klarinet, lesní roh, akordeon a klavír (Halbreich, 2007, s. 444; Zouhar, 2016, s. XX. Autorem textové předlohy je poličský básník Miloslav Bureš (vlastním jménem Jan Bohuslav Bureš, 1909–1968), s nímž Martinů spolupracoval již od rok dříve na kantátě Otvírání studánek, H 354.

[5] Dne 23. září píše Martinů do Poličky: „Tak jsme zase zpet a nasel jsem listek z Prahy, jak vidim ze se videla s Munchem […].“ (CBM, PBM Kr 540).

[6] Rodině do Poličky píše 7. října 1956 další podrobnosti: „Cestu jsme meli prekrasnou pres Alpy plne snehu a pak jsme vleteli do boure a neco takoveho jsem dosud nevidel, mraky cerne jako inkoust, ale proletli jsme skrz, na letisti naz cekalo auto Akademie a pak jsme meli spolecnou veceri velnu v parku.“ (CBM, PBM Kr 541).

[7] Vladimír Vaněk (1895–1965), bývalý československý vyslanec v Itálii, se po komunistickém převratu v roce 1948 stěhuje zpět do Itálie, kde se stává blízkým přítelem manželů Martinů (srov. Mihule, 2002, s. 502).

[8] Jacques Ibert  (1890–1962), francouzský skladatel.

[9] Leopold Stokowski (1882-1970) britský dirigent působící v USA.

[10] Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), H 358, byl premiérován 4. října 1956 Rudolfem Firkušným a The  New York Philharmonic Orchestra, řízeným L. Stokowským. (srov. Halbreich, 2007, s. 300–301).

[11] Miloš Šafránek přijíždí do Francie jako agent vyslaný československou Státní bezpečností 12. září 1955 a zůstává zde pod krycím jménem Bohuslav Veselý do prosince 1956 (Srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

[12] O komplikované finanční situaci informují také záznamy StB vedené Šafránkovým řídícím důstojníkem Lenským, který opakovaně žádá československé úřady, aby Šafránkovi vyplácely ve francích plnou výši jeho důchodu (nikoliv pouze polovinu). Šafránek je nejprve nucen žít v bytě své bývalé manželky Germaine Leroux, poté mu nakladatel Leduc poskytuje byt, přesto je Šafránkova životní situace v Paříži dosti komplikovaná, a proto opakovaně žádá Martinů o pomoc. Ten reaguje buď vyhýbavě nebo má návrhy, které ale Šafránkovi neposkytují okamžitou pomoc, kterou by potřeboval. (Srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

[13] Pravděpodobně se jedná o korektury Sonatiny pro trubku a klavír, H 357, kterou skladatel skladatel slíbil Šafránkovi místo finanční výpomoci. Vydání této Sonatiny se však protáhlo na více jak rok, skladby vychází u Alphonse Leduc v Paříži až v roce 1957. (Srov. Halbreich, 2007, s. 346).

[14] Martinů pokračuje od 15. října 1956  v práci na třetím dějství opery Řecké pašije, H 372 I  (Srov. Halbreich, 2007, s. 185).

[15] Pravděpodobně myslí „vázu“.

[16] Martinů v roce 1955 obdržel pamětní talíř s věnováním pro čestného člena holanského pěveckého sboru Die Haghe Sanghers, který mu člen tohoto tělesa Albert Prins předal v Nice v květnu 1955.

 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Haag
Řím
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2726 (záznam 1 / 0)
další »