[Řím] Oct. 12. 56.

Mily Milos :

teprve dnes se dostavam ku psani,cekal jsem na muj psaci stroj[1] a take nez jsme to zde trochu poznali

a udelali si poradek,tak dny utekly velmi rychle.[2] Pocasi je tu tak nadherne jenom vecery uz jsou ovsem chladne. Jinak je zde vsechno bajecne a tak jsme stastni. Prace na Akademii mnoho neni[3] a tak jsem se dal sam do prace na nalehavou zadost meho Policskeho basni­ka,ktery mi poslal nove verse,tak jsem napsal : Ro­mance z dymu bramborove nati, pro sbor,soli a pistalu, Flute a ebck) [beck] klarinet, hornu,tahaci harmoniku a piano.[4] Jde to v tom smeru jako Studanky,lidove. [5] Text je moc krasny. Sebanek mi psal ze se za mnou chysta deputace ale doufam ze z toho nic nebude. Nasi si stezuji ze jsi jim vubec nenapsal, sestra byla v Praze setkala se s Munchem tak byla uplne v nebi.[6] Prelet z Zurychu byl krasny leteli jsme skrz bouri a zde uz na nas cekali s autem[7]. Rim je ohromny a pomalu ho poznavam. Byli jsem u Vanka[8],ktery je stale v dobrem humoru jako drive a tak jsme se pobavili,provezl nas celym Rimem. Jeste musim navstivit Iberta[9] a mame stale nejake zamestnani. Take se musim ucit taliansky abych se zde neztratil. Firkusny hral ty Incantace v N.Y. a melo pry to velky uspech, kritiky jsou blbe jako obvykle a Ne­vim jak to Stokovsky provedl,[10] mam dojem ze to kouzlil coz je pro incantacich vlastne spravne a myslim ze ten sal v Mod. Museu[11] byl na to maly a ze to delalo velky ramus. A jak ty uzivas Parize,me se ohromne libila. Doufam ze jsi nasel nejaky bejvak a prachy ti ted nemohu poslat protoze ja sam je dostanu az na konci mesice a tak jsem ted dosazoval na cestu a ostatni nakladne veci ze sveho mala.Lituji ze ti prave ted nemohu pomoci.[12] balik od Leduca dosel a tak se budu ucit na trompetu.[13] Nemam co cist v knihovne jsem dosud nebyl a take tam maji hlavne pro malire a zadnou fiction,musim sestoupit dolu do mesta do Amer. knihovny. Bydleni mame bajecne sal studio jako pro koncert veliky a plno stromu okolo,jime az dosud na terase a ja si pripravuji ne pokracovani v opere.[14] tak to vis ted vsrchno a napis co delas. nezapomen az se budes vracet na tu vasu[15] z Haagu,stale mne o to z domu upominaji[16].

Mnoho te zdravim.

Srdecne tvuj

Bohouš

^[1]      Také rodině do Poličky Martinů sdělil 7. října 1956: „Drazi: radeji jsem cekalna psaci stroj, ktery dosel d nes a tak budete moci ci cisti co pisu.“ (CBM, PBM Kr 541).

^[2]      Jedná se o první dopis Šafránkovi po přesunu manželů Martinů ze Švýcarska na American Adacemy in Rome.

^[3]      Také v dopise do Poličky 7. října 1956 píše: „Reditel i jeho pani jsou

bajecni lide, Amerikani a zaku mam malo, vlastne jsem je dosud ne­videl.“ (CBM, PBM Kr 541).

^[4]      Legenda z dýmu bramborové nati, H 360. Martinů na kantátě pra­coval v období od 5. října do 14. listopadu 1956. Finální obsazení skladby je: soprán, alt, baryton (bas) sólo, smíšený sbor, zobcová flétna, klarinet, lesní roh, akordeon a klavír (Seznam skladeb Char­lotte Martinů, CBM; Halbreich, 2007, s. 444; Zouhar, 2016, s. XX). Autorem textové předlohy, původně nazvané Romance z dýmu bram­bo­rové nati, je poličský rodák a básník Miloslav Bureš (vlastním jmé­nem Jan Bohuslav Bureš, 1909–1968).

^[5]      Otvírání studánek, H 354, autorem textu byl rovněž Miloslav Bureš.

^[6]      Dne 23. září psal Martinů do Poličky: „Tak jsme zase zpet a nasel jsem listek z Prahy, jak vidim ze se videla s Munchem […].“ (CBM, PBM Kr 540).

^[7]      Rodině do Poličky sdělil další podrobnosti 7. října 1956: „Cestu jsme meli prekrasnou pres Alpy plne snehu a pak jsme vleteli do boure a neco takoveho jsem dosud nevidel, mraky cerne jako inkoust, ale proletli jsme skrz, na letisti naz cekalo auto Akademie a pak jsme meli spolecnou veceri velnu v parku.“ (CBM, PBM Kr 541).

^[8]      Vladimír Vaněk (1895–1965), diplomat, bývalý československý vysla­nec v Itálii, po komunistickém převratu v roce 1948 žil v Itálii, blízký přítel manželů Martinů.

^[9]      Jacques Ibert (1890–1962), francouzský skladatel.

^[10]    Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), H 358, byl premiérován v newyorském Metropolitan Museum of Art 4. října 1956 Rudolfem Firkušným a Symphony of the Air, který řídil dirigent Leopold Sto­kowski (1882–1970).

^[11]    Koncert laureátů cen Fromm Music Fundation se konal v Metropolitan Museum of Art v New Yorku.

^[12]    Ve většině dopisů z tohoto období Martinů reaguje na komplikovanou finanční situaci Miloše Šafránka buď vyhýbavě nebo má návrhy, které ale Šafránkovi neposkytují okamžitou pomoc, kterou by potřeboval.

^[13]    Pravděpodobně se jednalo o korektury Sonatiny pro trubku a klavír, H 357, kterou skladatel slíbil Šafránkovi místo finanční výpomoci. Skladba vyšla u Alphonse Leduc v Paříži až v roce 1957 (srov. Halb­reich, 2007, s. 346).

^[14]    Martinů pokračuje od 15. října 1956 v práci na třetím dějství opery Řecké pašije, H 372 I (srov. Halbreich, 2007, s. 185).

^[15]    Patrně z francouzského a anglického „vase“, ve smyslu „nádoba“.

^[16]    Martinů v roce 1955 obdržel pamětní talíř s věnováním pro čestného člena holandského pěveckého sboru Die Haghe Sanghers, který mu člen tohoto tělesa Albert Prins předal v Nice v květnu 1955. Martinů o tom psal rodině do Poličky v dopisech CBM, PBM Kr 503, 507 ad.