[1] O návštěvě Bostonu informuje Martinů také rodinu do Poličky už 13. března 1956: „Dnes pišu protože jedeme zitra do Bostonu a Tak se asi brzo nedostanu ku psani a jiste čekate na dopis. V Bostonu hraji ty Fantasie a Munch chce abych byl při tom.“ (srov. CBM, PBM Kr 519).
[2] Z francouzského přípisu na konci tohoto dopisu vyplývá, že chtěl Šafránek zprostředkovat vydání Martinů skladby Okna do zahrady, H 270, z roku 1938 u vydavatelství Alphonse Leduc Paris, k němuž také došlo v roce 1957 (srov. Halbreich, 2007, s. 416).
[3] Anglicky, „problém“.
[4] V dopise do Poličky ze dne 13. března 1956 je Martinů daleko smířlivější: „Nevim jak jste na to přišli že mne Boosey a Hawkes nějak poškodil, na to není nic pravdy. Jenom jsme se dohodli že ma ještě několik věci vydat a tak jsme smlouvu přerušili, než to vše doběhne. to vite že nemá na skladě jenom mne. Já tim Ovšem ztracim dolary které mi ted nebude vyplácet ale za to zase mam komposice volné a ty mohu prodat tak vlastně moc neztracim, možná ze i dostanu vice než u B.H. Tak si nedělejte zbytečné starosti, to vite nakladatele jsou všude stejni ty si vždy musí přijit na svoje peníze. ja taky nevim zdali mi V praze uložili do Banky všechno co uložit měli.“ (srov. CBM, PBM Kr 519).
[5] Úvahy se týkají klavírní skladby z roku 1938 Okna do zahrady, H 270, a komplikovaných nakladatelských vztahů. V letech 1949–1954 byl Martinů napadán a jeho skladby se uváděly a byly vydávány jen omezeně. Teprve v roce 1954 došlo ke změně, kterou komentoval: „Už Nezval mi říkal o změněném poměru k mým dílům u nás.“ (19. července 1954, CBM, PBM Kkš 998).
[6] Martinů pravděpodobně reaguje na komplikovanou finanční situaci, ve které se Šafránek v Paříži nacházel. Nebyla mu totiž z Československa vyplácena plná výše jeho důchodu a bydlel v bytě, který mu zdarma poskytl nakladatel Leduc (jehož žena byla sestrou Šafránkovy bývalé ženy Germaine Leroux). Proto Šafránek nepožadoval za své texty od Leduca plat (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[7] Patrně má na mysli informace od rodiny v Poličce.
[8] Boston Symphony Orchestra řízený Charlesem Munchem uvedl Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, v New Yorku na slavnostním koncertě v Carnegie Hall 24. března 1956. Martinů při této akci obdržel od sdružení The New York Music Critics Circle výše zmíněný diplom za nejlepší orchestrální skladbu roku 1955 (srov. Šafránek, 1961, s. 294).
[9] Natáčení skladby Symfonie č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, na gramofonovou desku byl Martinů přítomen 23. dubna 1956 v Bostonu (srov. Mihule, 2002, s. 492).
[10] Martinů k tomu psal později Z. Zouharovi „Slyšel jsem že Boston orchestra chtěl hráti v Praze (Ch. Munch) moje Fantasie, ale byly snad z Pra hy nějaké námitky že se to tam už hrálo, což je škoda protože to je autentické provedení, byl jsem na zkouškách a Boston to hraje jedinečně. Nepochybuji že Filharmonie byla výtečná ale byl bych rád, kdyby též uslyšeli Boston, bylo to vlastně pro Muncha napsáno.“ (Zouhar, 2008, s. 160). To se ale nestalo. Boston Symphony Orchestra vystoupil v Praze až 20. května 1980 na Pražském jaru.
[11] Karel Šebánek.
[12] Anglicky, „záře reflektorů“.
[13] Okna do zahrady, H 270, vydalo nakladatelství Alphonse Leduc v roce 1957.
[14] Sonatina pro klarinet a klavír, H 357, Sonatina pro trubku a klavír, H 356.
[15] Francouzsky: „Pokud moji přátelé Ledukovi mají zájem o vydání mého klavírního cyklu Okna do zahrady, velmi rád jim k vydání tohoto díla práva poskytnu. Soudím, že můžeme udělat stejnou věc jako se Sonatinami, nechť dají peníze Tobě. Budu požadovat 50 000 Fr. Smlouvu podepíšu v Paříži, kde už brzy budeme, ale peníze Ti mohou dát hned. Tyto řádky jsou jako smlouva. Leduky ode mne srdečně pozdravuj.“
[16] Připsáno rukou na levém okraji dopisu.
[17] Martinů se snaží předejít konfliktům mezi jednotlivými nakladatelstvími, u nichž byla vázána jeho díla.
|