Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNew York, NY
Poznámka k lokaci odeslání[New York]
Datum odeslání29.01.1956
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 830
Signatura v IBMŠafM 1956-01-29
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahSonatina pro klarinet a klavír bude brzy hotova, tento týden pošle kopii; na "trumpetu" musí Šafránek počkat, musí pracovat na Invokacích; klarinetová "Sonáta" je psána "pro B flat", v pianovém partu je psán in C; v partu tp mohou být doplněna dusítka; při koncertu ve prospěch Šafránka se jeho jméno neobjeví; neví, zda se zde setká s Munchem; nový Kazantzakis "je fenomenální"; jeho situace se zlepšila, ale bude platit daně; francouzští literáti opakují, "co už dávno bylo řečeno"; pošle mu "balík těch mladistvých zápisků, jsou to většinou blbosti a nechápu, že mne to tehdá mohlo bavit; "Studánky měly v Poličce sensační úspěch".
Diplomatický přepis dopisu

[New York] Jan 29. 56



 



Milý Miloš :



Smlouvu jsem už odeslal podepsanou a Sonatina bude též hotova brzo[1], nebot jsem se do ni dal hned po mém do­pisu a tak pošlu ihned kopii, tento týden, tak si můžeš už vzít foršuš[2] aby se ti lépe vedlo. Chtěl jsem to navrhnout už davno ale dokud jsem byl s BH.[3] tak to nešlo, to by si byli vzali sami. No velkou radost mi tyto dvě komposice nedělají, to víš, ale hlavně když ti to pomůže. Na tu trumpetu musiš počkat, až zase najdu čas,[4] musim byt hotov s těma Invokacema a to je pěkná práce psat pro piano.[5] Co se týče té Sonaty co ti pošlu (pro klarinet),[6] tedy je upozorni že je to pro B flat, be clarinet[7] ale v pianovem partu je psán do C, aby se to lépe pianistovi četlo a nemýlilo jej to, tak hlas part pro klarinet musi byti transponován, to si někoho musí uz najit, to nic neni. Jakou chtěji trumpetu, nevim která se tam užívá, F trump. nebo Si bemol, ty dusitka my neuživáme, to jsou jazove ale mohou je doplnit. Take i kla­rinetovy part musi byti nějakým hráčem zkontrolovan nejsouli tam nešikovnosti a co se dýchani týče, to také je lehké. Tak jsem rád ze jsme z té impase[8] trochu vylezli. Co se tyče toho projektovaného koncertu, samozřejme tvoje jmeno se tam neobjevi vubec, ja sám nechci aby i mně pak vyčitali že jsem na nich dostal prachy, tak ta záminka je nám stale jestě nejasná, ale v každém připadě ty nebudeš jmenovám, Frank se stará ale to víš jak je to s českou čtvrtí, stejně se to zde pěkne pere dohromady.[9] To ti sdělim jak pokračujeme. Munch zde bude až přiští týden ale zdali ho uvidim nevim oni se zde zdrži jen večer a hned jedou na dalši koncerty, vrati se na sobotu ale hned po koncerte jedou pryč. [10] Na té zprave o návratu jeho do Collone neni nic pravdiveho, to jsou jen pověsti a bajky zůstane zde.[11] Ten nový Kazantzakis je fenomenalni. Freedom or death[12], musel to byt pěkný dravec když byl mladý. má zde báječné kritiky. Snaž se se Charles[13] sam mluvit, já ho nemohu ted žádat. Je to teď trochu lepší pro mne též nějaké checky přišly ale zase na nas čekaji daně, brrrrr. Já stále myslim že ti Francouzi jsou unaveni, myslim literary a že řikaji to co už davno bylo ře­čeno. Nicméně jsem si objednal na tvoje doporuceni ty historie tak jsem zvědav. Poslu ti zitra též ten balik těch mladistvých zápisku jsou to většinou blbosti a nechápu že mne to tehda mohlo bavit.[14] Studánky měly v Policce sensačni úspěch.[15] Tak to je vše prozatim, jenom abys měl lepši naladu a v duchu na mně nezlořečil. Napišu ti jak poslu kopii.[16] Mnoho zdravim tvůj



Bohouš



 


Věcné poznámky k DP

[1]      Podle Halbreicha Martinů dokončil Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, již 20. ledna 1956, tedy 9 dní před odesláním tohoto do­pisu. Z dopisu je však zřejmé, že skladba ještě nebyla hotova. Vy­šla v nakladatelství Alphonse Leduc v Paříži v roce 1957 (srov. Halb­reich, 2007, s. 346).



 



[2]      Z německého „Vorschuss“, česky „záloha“.



 



[3]      Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1955 byl Martinů vázán výhradní smlouvou s nakladatelstvím Boosey & Hawkes (srov. Zouhar, 2016, XIX).



 



[4]      Druhou kompozicí, kterou Martinů Šafránkovi slíbil, byla Sonatina pro trubku a klavír, H 357. Z následujícího dopisu je zřejmé, že ji napsal v průběhu února.



 



[5]      Jedná se o Koncert pro klavír a orchestr č. 4 („Incantation“), H 358, který komponoval od 22. prosince 1955 do 6. února 1956 (srov. Halb­reich, 2007, s. 300). Původně koncert nazýval „Invokace“ (srov. CBM, PBM Kmš 828–830). Změnu názvu na „Inkantace“ vysvětlil v dopise ze dne 10. února 1956 (srov. CBM, PBM Kr 831).



 



[6]      Sonatina pro klarinet a klavír, H 356.



 



[7]      Nejprve označil ladění klarinetu anglicky, pak pro jistotu také česky, ale foneticky.



 



[8]      Z francouzského „impasse“, česky „slepá ulička“.



 



[9]      Martinů se vrací k nápadu Franka Rybky s benefičním koncertem pro Miloše Šafránka v české čtvrti v New Yorku, o němž psal v předchozím dopise.



 



[10]    Šéfdirigent Charles Munch vystoupil s Boston Symphony Orchestra v newyorské Carnegie Hall 8. a 11. února 1956; 9. a 10. února kon­certovali na Academy of Music ve Philadelphii a v Brooklynu (The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], do­stupné z: https://archives.bso.org).



 



[11]    Charles Munch setrval v pozici šéfdirigenta Boston Symphony Orches­tra od roku 1949 do roku 1962 (https://archives.bso.org).



 



[12]    Kazantzakisův román vyšel v Londýně v roce 1956 pod názvem Free­dom or Death v překladu Jonathana Griffina. Název Svoboda nebo smrt Griffin převzal z podtitulu druhého řeckého vydání (1955). V českém překladu Františka Šťuříka a Mariany Stříbrné vyšel poprvé v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1960 pod názvem Kapitán Michalis.



 



[13]    Již výše zmíněný dirigent Charles Munch.



 



[14]    Znovu se vrací ke svým textům, které zmiňoval již v dopise 30. pro­since 1955 (CBM, PBM Kmš 828). Šafránek je vydal v knize Bohuslav Martinů. Domov, hudba a svět (1966).



 



[15]    Návrat k úspěšné premiéře Otvírání studánek, H 354, v Poličce, o níž měl již zprávy od rodiny, interpretů a posluchačů z Poličky (7. ledna 1956, CBM, PBM Kd 421). Zdeněk Zouhar dirigoval sbor OPUS.



 



[16]    Má na mysli kopii partitury Sonatiny pro klarinet a klavír, H 356.



 


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2705 (záznam 1 / 0)
další »