New York March 18. 1947.

Mily priteli,

Nezlobte se ze nepisu,to jest ze pisu malo,teprve dnes v odpoved na vase dopisy.Spotrebuju vsechnu svoji ener­gii na vzdorovani nemoci.ktera se stale tahne bez valneho zlepseni,totiz zlepseni je, ale tak pozvolne ze se o t m neda ani mluvit.Jsou to takove zvlastni nasledky, ktere dle doktoru musim projit vse je zdanlive a vlastne i konkretne v poradku a na dobre ceste nemam vlastne bolesti jen zavrate ale ta cela nejistota pusobi tak depres­sivne , ze vam to nemohu ani vypsat a je skutecne treba kazde energie tomu vzdorovat.Tak si dovedete predstavit ze nejsem vnejlepsi nalade, nemohu nic delat, jenom ve chvilkach, kdy se zda ze ze to trochu povoli,jichz je malo,a nic nedelat je pro mne neco nezvykleho,to vite.tak jsem nervosni jako kocka a nikam nechodim, nikoho nevidim.Do vetsi spolecnosti nemohu jiti protoze mne to tak enervuje ze to pak nestoji za to.[1]Tak se mnou moc nepocitejte ze bych vam mohl neco zariditi alespon ne pro tuto dobu,nez se z toho trochu dostanu.Jsou to nervy, jinak vypadam docela dobre,pribral jsem na vaze a zajem mam o mnoho veci,no zkratka jako normalni clovek. Byl jsem znovu na XRays,[2] a shledali ze jsem mel uraz take na collone vertebrale[3],coz je naprosto neprijemny uraz a coz pusobi ze se z toho tak pomalu dostavam,byl jsem asi pul inche[4] od kompletni paralysy, tak kdyz si to uvedomuji tak mi to dava posilu, zda se ze prece jeste na mne ceka nejaka prace k vyplneni.A to je take otazka velmi spletita,je to krise, kdy vse prislo najednou.To znate ze se clovek nekdy v zivote zastavi a promysli si co az dosud udelal, a koukne se na jako objektivni divak,a zvlaste kdyzbyl, jako jsme buli vsichni zde v neustalem chvatu a honicce, bez oddechu, no vsak to znate,tak si casto reknete a promyslite zdali jste v tom chvatu neco neprehledl a zkonstatuje ze jste prehledl spoustu veci,jen ze nemate cas si to vsechno srovnat az spadnete z terasy a mate najednou spoustu casu,jenom ze zase nemate naladu a ostatni disposice.There you are.[5] Jenomze jakmile tu myslenku dostanete do hlavy tak se ji uz nezbavite, a to jest co se deje se mnou, jenze stale nejsem docela v posici o tom rozhodnout,ale v kazdem pripade si na to udelam cas a pomalu asi dojdu k definitivnimu resultatu.Zkratka krise,to se stane obcas, jen ze tentokrate se k tomu zamichal ten uraz ktery mnoho veci zpomalil a mnoho jinych urychlil, c’est la vie[6].

Z vasich dopisu st le nemam zadny obraz o nasich pomerech,to jest,to co bych uz sam nebyl vedel.Abych se vam priznal mam zajem ted o velmi malo vecech a problemech,nechavam vsechno when I come to the bridge[7] a nechci ziti v illusi svych vlastnich dohadu a prozatim bridge je stale dost vzdalen, nez k nemu dojdu bude mnoho veci uplne zmeneno,ostatne v celem tom problemu se mi zda my mmame momentalne velmi malo co rici, ,totiz rikat muzeme dost, ale veci jdou svym chodem, bez ohledu co rikame, tak ja prozatim nerikam nic,coz se zda zbabele z hlediska nekterych arm­chair[8] filosofu ale ja jsem nemocny clovek,nezapominejte na to.mimo to jsem v podivne posici,protoze vse co jsem myslel a delal se napadne shoduje s novou myslenkou,nemohu rici politickou, a nechci ideologickou,protoze to slovo mi jde na nervy,natropilo tolik zla svym skoro neomezenym meaning[9] jenomze jak mne znate,ja jsem nechtel nikdy nic napravovat nebo po­lepsovat otazka temperamentu a moji konstituce a kdyz si ted uvedomim,ze schazelo asi tak pul inche a byl bych vyval vyrazen ze vseho deni,tak se na mnoho veci divam trochu jinak,a to je uz zase jina story.Cekam ze mi napisete o sinfoniette,vlastne jsem ji slysel poprve,aspon doufam, protoz e to zdejsi provedeni s Barzinovym orchestrem nestalo za mnoho,myslim orchstre,ne Germaine.[10] Uslysite brzo Double con­cert[11],na to lituji ze nemohu byti pritomen. Myslim, ze Carlie bude v tu dobu v Praze.[12]

Mnoho vas vsechny zdravim a piste brzo vas

B. Martinů