1.

mr. milos Safranek.

Praha.

New York November 19. 1946

Cher ami,

Cette fois j’ai une malheureusse excuse pour le retard de ma reponse. Vous avez certainememnt les nouvelles de mon accident, enfin, j’aime mieux de ne pas en parler trop. Pour les activite musicale d’ici, je vous donnerai le resumee prochaine fois, j’aurai des fraiche nouvelles de France aussi, Charlotte reviens cette semaine.

Vous m’avez bien intriguer avec vos questions sur les oeuvre bien faite. Est ce que, par hasard, vous preparez un nouveau livre sur la musique? Vous savez, si le compositeur regarde une oeuvre comme „bien faite“, ce n’est pas la meme position que l’amateur, ou meme le critique d’art, prend. Il tiens en consideration beaucoup plus d’elements, puisque il les a experimente directement sur lui meme pendant la composition et le creative proces. Quand il parle de la forme, devellopement, de details, il ne perd pas de vue la totalite de l’oeuvre. La structure, le cote rythmique, harmonique, e. t. c. tout est englobe dans une direction, l’ordre, a field, si vous voulez vous avanturer dans le domaine de la physique moderne.. Moi meme je veux bien. Je continue mes private recherche dans ce domaine. Malheur est seulement, que, plus j’avance la dedans, plus je me perds, moins je comprends, mais plus je suis pris par la curiosite et enthousiasmus de connaitre, de savoir quelque chose, que je saurai probablement jamais.

Pour revenir a la musique, j’ai l’impression, qu’on la consider maintenant beaucoup trop a travers de l’analyse. On la disseque, on la decompose, on la divise aux rythmique side, melodique side et je ne sais quel side. On confonds la forme avec une simple structure, trop simple structure, un blue print, un simple plan pour le batiment, pas le batiment lui meme. On ecrit, on parle de la forme, mais on ne la sent pas et pourtant la forme est une sensation, a feeling de quelque chose immediat[1], tres puissant et non quelque chose mecanique, deffinissable, simple structure dont vous pouvez faire le plan exact, qui, d’ailleurs, ne se realise au detail presque ja­mais au cours de la composition, qui ne peut pas vous donner non plus l’image de l’oeuvre, qui ne vous[2] fa­cillite pas meme pas la comprehension de l’oeuvre, si on n’a pas deja la capacitee de saisir cette „immediacy“, ce message et puissance de la musique. La forme, c’est la vrai inspiration de l’artist, c’est la pense, la direction et c’est une magnifique experience pour l’artist et pour le publique, qui peut y partiticiper, donner la vie et le mouvement, la forme a ses idees, pensees, a ses emotions meme a son craftmanship, creer, faire vivre quelque chose, qui existait dans son imagination, sa fan­taisie, faire l’ordre, organisation dans ce mysteurieux ab­stract royome de sons, couleurs, multiplicity, de coordonner tous se elements dans une organique direction. C’est aussi une magnifique experience pour le public, de saisir ce message, cet ordre et, au fond c’est ouvert a tout le monde. Une vie, une energie est cachee dans les paroles de la musique, qui vous transmette de choses etonnantes, si vous etes pret a l’ecouter. Mais ce n’est pas par l’analyse qu’on y parviendra. L’analyse est faite quand l’oeuvre est termine. Maintenent, tres souvent on commence par l’analyse, on approche la creation a tra­vers l’analyse et cela a des facheusse consequences. C’est comme dans la physique si vous voulez rassambler les parts, vous savez bien, nous en avions tellement parle, vous n’arriverais pas a la totalite, il y aura toujours quelque chose qui va manquer, The whole is not merely the sum of all its parts. Meme en dehors de cela, dans la creation il y a tellement des elements que nous connaissons pas et que nous n’avons pas le moyens de verifier, comme les savants et en plus, nous ne’ exigons pas pour la musique une theoretique reaction.

Enfin, tout court, c’est Gestalt. Deja une simple melodie est configuration, ce n’est pas seulement l’assamblage de nots, nous pouvons sentir deja quelque chose organique, la balance de parts, de la forme[3],, l’ordre dans les divers elements qui la forme et definie, une expression y est deja enferme, qui souvent definie et fixe la forme de l’oeuvre, son expression son developement et son ordre naturel. L’oeuvre est un nouveau Gestalt et les cultures entieres sont des Gestalts, beaucoup plus complique, que nous devons concevoir neanmoien dans la totalite, meme que ni vous, ni moi, ni persone ne peut connaitre tous les elements qui l’ont forme, Evidement, si nous pouvions connaitre tous, il n’y aurais pas de problemes.

Vous devez penser que je suis a little bit crazy, de vous ecrire toutes ces choses et rien de mon accident, comment je me reetablise et quand je viens a Prague. Et moi je devrais certainement vous demander de vos nou­velles, si vous etes content la-bas[4], si vous penser quelquefois a N. Y., si vous avez l’appartement and where, quel nouveau livres ont paru ici depuis que vous etes partie (il y en a pas mal, ils sont expensif et magnifique, j’en apporterai a mon voyage, peut-etre au Printemps. Au sujet de mon accident, cela ne vas pas encore tres bien, mais cela ne va pas trop mal, je m’y suis[5] fait. On a toujours l’espoir que cela ira mieux, je suis comme tout le monde en ce moment. Meme que j’ai commence a ecrire de la Chambre music, je ne peux pas vous dire quell plaisir j’eprouve a manier ces quartre voix, vous comprenez, apres avoir ecrit Five Symphonys pour le grand orchestre, on est avec quartet comme chez soi, intime, happy il pleut dehors et il fait noir, mais les quatre voix n’en prennent aucune notice, ils sont independent, libre, il font ce qu’ils veullent et malgre cela, ils forme un harmonieux ensemble, ils forme quelque chose, a new entity et harmonieux tout, je le souligne, puisque c’est aussi rare en ce moment dans notre World. Enfin….. Un de tres desagreable element la-dedans c’est que je ne peux pas pencher trop ma tete, cela me donne le vertige, aussi cette letre ne vas pas sans difficultees. Cela c’est les details. en tout cas, malgre les difficultees cause par mon onesided hearing, quartet a l’air de bien se devellope, seulement je travaille tres lentement, ce qui n’est pas mon habitude. Je vais le dedier a Mrs. R. Barstow.

Je crois, que je donnerai ma 5, Symphony a la Fil­har­monie de Prague pour World premiere, j’espere que je pourait etre la-bas pour le Festival. J’ai entendu un magnifique concert avec Budapest Quartet et Beethoven program, dont opus 135. Vous savez cela vous fait toujours quelque chose, cette musique, si naturel, presque obvious, si vivant, sincere et d’une simplicite, qui vous touche de tres pres. Cela vous donne a penser, a quite strange sensation, si vous reflechissez aux moyens employer par nous meme, pour essayer arriverla la, ou il arrive si simplement. N’avez vous pas l’impression que nous travaillons maintenent avec une amplificateur? Nous amplifions tout, les sons, le volume, l’expression et meme nos emotions. J’ai souvent l’impression en sortant du concert, que, malgre la meuilleure volonte ily a un malantendu quelque part, que la vrai beaute n’y etais pas, qu’on a oublie que la musique est belle ou quelle doit etre belle, autrement ce n’est serais pas la peine. On pourrait la prendre, et au fond souvent on la prend pour la consomation, pour l’education, pour propaganda et je ne sais quoi, mais on devrait toujours la prendre pour la musique et ici, nous arrivons a certain conditions qu’on peut difficilement depasser.

Notre actuel programme est le climax, climax a tout price, nous en avons beaucoup parle dans le Central Park et vous savez quelle est mon opinion la dessus, je n’ai pas beaucoup des consideration pour ce system.

J’espere d’etre retablie assez au Printemps pour entreprendre le voyage pour l’europe. En attandent, je vous envoie mes meilleures amities, donner moi bientot de vos nouvelles.

Sincerement B. Martinů

Pan Miloš Šafránek

Praha

New York 19. listopadu 1946

Milý příteli,

tentokrát mám neblahou omluvu pro svoji opožděnou odpověď. Už jste se určitě doslechl o mé nehodě, inu, raději o tom moc nemluvím.[6] Co se týče zdejšího hudebního dění, to Vám shrnu příště, taky budu mít čerstvé zprávy z Francie, Charlotte se vrací tento týden.[7]

Docela jste rozjitřil moji zvědavost tím svým tázáním po dobře udělaných dílech. Nechystáte náhodou nějakou novou knihu o hudbě? Víte, jestliže skladatel pohlíží na nějaké dílo jako na „dobře udělané“, nečiní tak ze stejného hlediska jako milovník umění nebo dokonce jeho kritik. Bere v úvahu mnohem více prvků, vždyť je taky přímo zakusil sám na sobě v průběhu komponování a tvůrčího procesu. Když hovoří o formě, propracování, detailech, neztrácí ze zřetele celek díla. Struktura, stránka rytmická, harmonická atd., vše je zahrnuto v jed­nom směřování, řádu, můžeme to pojmenovat jako „a field“[8], chcete-li se pustit do oblasti moderní fyziky… Já docela ano. Pokračuji totiž v této oblasti se svým soukromým bádáním. Jenom je tu jedna nesnáz, čím víc do toho pronikám, tím víc se v tom ztrácím, tím méně tomu rozumím, ovšem tím víc mě naplňuje zvědavost a nadšení, abych něco poznal a věděl, ale to se mi pravděpodobně nikdy nepodaří.

Avšak zpátky k hudbě, mám dojem, že se teď na ní poh­líží přespříliš analyticky. Pitvají ji, rozkládají na prvky, dělí ji na stránku rytmickou, melodickou, a nevím jakou ještě. Zaměňují formu a pouhou strukturu, pouhopouhou strukturu, blue print[9], pouhé rozvržení stavby, a to není stavba sama. Píší, hovoří o formě, ale necítí ji, a forma je přitom pocit, a feeling, pocit něčeho bezprostředního, velmi silného, a nikoli cosi mechanické, definovatelné, nikoli pouhá struktura, jejíž přesné rozvržení lze vyhotovit, to se ostatně při komponování takřka nikdy neuskutečňuje do detailu, a taky nemůže poskytnout obraz díla, neusnadňuje dokonce ani porozumění dílu, jestliže člověk už nemá schopnost vnímat tu „immediacy[10]“, to poselství a tu sílu hudby. Forma, to je opravdová inspirace umělcova, je to myšlenka, smě­řování a je to velkolepá zkušenost pro umělce i publikum, které ji může sdílet, oživit a rozpohybovat, forma má svoje ideje, myšlenky, má svoje emoce, dokonce má svůj craftmanship[11], vytvářet, oživit něco, co existovalo v jeho představivosti, fantazii, dát řád a organizaci tomu tajemnému abstraktnímu království zvuků, barev a multiplicity, uvést v soulad všechny své prvky, dát jim ústrojný směr. Také je to velkolepá zkušenost pro publikum, zachytit to poselství, ten řád, v podstatě to je otevřeno pro všechny. Život, energie je ukryta ve slovech hudby, jež vám sděluje překvapivé věci, jste-li připraven tomu naslouchat. Ovšem analýzou toho nedocílíme. Analýza se dělá, když je dílo hotové. V současnosti se velmi často začíná analýzou, k tvorbě se přistupuje prostřednictvím analýzy, a to má mrzuté důsledky. Je to jako ve fyzice, jestliže chcete dát dohromady části, dobře víte, že – tolik jsme o tom mluvili – nedojdete celku, vždy bude něco chybět, the whole is not merely the sum of all its parts[12].[13] A kromě toho ještě, v tvorbě je tolik prvků, které neznáme a k jejichž zkoumání nemáme prostředky, tak jako vědci, a navíc, pro hudbu nevyžadujeme teoretickou reakci.

Zkrátka a dobře, je to Gestalt[14]^{, [15]}. Už jen prostá melodie je konfigurace, není to jenom seskupení not, můžeme už pociťovat něco organického, vyváženost částí, formy, řád v rozličných prvcích, které ji utvářejí a vymezují, už tam je obsažen výraz, který často definuje a určuje formu díla, jeho vyjádření, jeho rozvedení a jeho přirozený řád. Dílo je nový Gestalt a celé kultury jsou Gestalten, mnohem složitější, které musíme nicméně pojímat v celos­ti, i když ani Vy, ani já, ani nikdo jiný nemůže poznat všechny prvky, které je utvářely. Samozřejmě, že kdybychom je mohli všechny poznat, bylo by po problémech.

Musíte si myslet, že jsem a little bit crazy[16], že Vám tohle všechno píšu, a nic o své nehodě, o tom, jak se zotavuji, a kdy přijedu do Prahy. A já bych se Vás zajisté měl ptát, co je u Vás nového, jestli tam jste spokojen, jestli někdy myslíte na N. Y., jestli máte byt a where[17], [měl bych Vám napsat][18] jaké nové knihy tady vyšly po Vašem odjezdu (je jich docela hodně, jsou drahé a skvostné, nějaké s sebou přivezu až vycestuji, možná na jaře). Co se týče mé nehody, ještě se necítím dobře, ale není to tak hrozné, zvykl jsem si. Člověk má vždycky naději, že bude lépe, v tomto okamžiku jsem jako všichni. Do­konce jsem začal psát chambre music[19], ani nemohu vyjádřit, s jakým potěšením si omakávám ty čtyři hlasy, rozumíte, poté, co jsem napsal Five Symphonies[20] pro velký orchestr, s kvartetem se cítím jakoby v soukromí, v intimitě, happy[21], venku prší a setmělo se, ale ty čtyři hlasy toho vůbec nedbají, jsou nezávislé, svobodné, dělají si, co chtějí, a navzdory tomu tvoří harmonickou souhru, tvoří něco, a new entity[22] a harmonický celek, to zdůrazňuji, neboť to je v tomto okamžiku taky vzácné pro náš World[23]. Inu… Je s tím spojená jedna velká nepříjemnost, že totiž nemohu moc sklánět hlavu, dostávám z toho závratě, ani tento dopis mi nejde bez obtíží. Ale to jsou detaily. V každém případě se zdá, navzdory potížím zapříčiněným mým onesided hearing[24], že se kvartet dobře vyvíjí, jenom pracuji velmi pomalu, což nemám ve zvyku. Věnuji ho paní R. Barstowové.[25]

Myslím, že budu dávat světovou premiéru své 5. symfonie v Pražské filharmonii,[26] doufám, že tam budu moci být, až bude festival.[27] Slyšel jsem velkolepý koncert s Budapešťským kvartetem,[28] měli na programu Beethovena, byl v něm i opus 135.[29] Víte, vždycky to s Vámi něco udělá, tato hudba, je tak přirozená, téměř obvious[30], tak živoucí, upřímná a obdařená jednoduchostí, která je Vám velmi blízká. Přiměje Vás k zamyš­lení, a quite strange sensation[31], jestliže pomyslíte na pro­středky, které jsme sami použili, abychom dosáhli toho, čeho on dosahuje tak jednoduše. Nemáte pocit, že teď pracujeme s jakýmsi zesilovačem? Zesilujeme všechno, zvuky, hlasitost, výraz a dokonce i naše emoce. Když odcházím z koncertu, často mívám pocit, že – navzdory dobré vůli – někde došlo k nedorozumění, že tam nebyla ta pravá krása, že někdo zapomněl, že hudba je krásná nebo že krásná být musí, jinak by to nestálo za námahu. Mohli bychom ji považovat, a v podstatě tak činíme často, za cosi ke konzumování, k výchově, k propagandě a nevím, k čemu ještě, ovšem vždy bychom ji měli považovat za hudbu, a tu se dostáváme k jistým podmínkám, které můžeme stěží pominout.

Náš nynější program je klimax, klimax za každou cenu, mnoho jsme o tom hovořili v Central Parku, a Vy víte, jaký na to mám názor, moc si toho systému necením.

Doufám, že na jaře už budu dostatečně zotaven na to, abych mohl podniknout cestu do Evropy. Zatím Vám posílám nejsrdečnější pozdravy, brzy mi napište.

Váš B. Martinů

Milý příteli,

Nebuďte moc udiven z tohoto dopisu. Yale University mě žádá o dopis, vydávají nové dopisy komponistů, tak jsem složil tento a poslal jim kopii (opravenou bez chyb) doufám – a dopis posílám Vám.[32] Psal jsem Vám před týdnem snad už máte zde mé zprávy.

Napište co je nového. Moc zdravím

Váš

B. Martinů

^[1]      Ve strojopisu „immediatq“ – zjevné přepsání.

^[2]      Nejisté přeškrtnutí.

^[3]      Není jisté, zda byl tento člen výčtu přeškrtnut.

^[4]      Ve strojopisu „la*bas“ – zjevné přepsání.

^[5]      Ve strojopisu „sius“ – zjevné přepsání.

^[6]      Martinů se vrací k úrazu hlavy, o němž psal v předchozím dopise (CBM, PBM Kmš 805).

^[7]      Charlotte Martinů vyplula 19. listopadu 1946 z francouzského pří­stavu Le Havre a do New Yorku připlula 30. listopadu 1946 na lodi John Ericsson (Year: 1946; Arrival: New York, New York; Microfilm Serial: T715, 1897–1957; Microfilm Roll: Roll 7232; Line: 16; Page Number: 39; Ancestry.com. New York, Passenger and Crew Lists (including Castle Garden and Ellis Island), 1820–1957 [database on-line]. Provo, UT, USA: Ancestry.com Operations, Inc., 2010.).

^[8]      Anglicky „pole“, zde ve smyslu fyzikální pole. Martinů zde navazuje na svůj zájem o teorii relativity Alberta Einsteina. Znal a opoznámkoval spis The Evolution of Physics, který Einstein publikoval společně s Leopoldem Infeldem (srov. Mihule, 2002, s. 349; Rentsch, 2003, s. 12).

^[9]      Anglicky „modrotisk“.

^[10]    Anglicky „bezprostřednost“.

^[11]    Anglicky „umělecké mistrovství, technika, znalost řemesla“.

^[12]    Anglicky „celek není pouze úhrnem všech svých částí“.

^[13]    Šafránek poukazuje na citaci z knihy Ruth Benedictové Patterns of cul­ture (New York, Pelican Books, 1945). Martinů v ní zesiluje podstatu věty: „The whole, as modern science is insisting in many fields, is not merely the sum of all its parts, but the result of a unique arrangement and interrelation of the parts that brought about a new entity.“ (Benedict, 2006, s. 47).

^[14]    Německy „tvar“, zde odkazuje k tvarové psychologii, gestalt psy­chologii.

^[15]    Na gestalt psychology odkazuje zřejmě opět skrze Benedictovou, která uvádí: „Gestalt psychologists have shown that in the simplest sense-perception no analysis of the separate perceptors can account for the total experience. It is not enough to divide perceptions up into objective fragments.“ (Benedict, 2006, s. 51).

^[16]    Anglicky „poněkud potrhlý“.

^[17]    Anglicky „kde“.

^[18]    Doplněno pro srozumitelnost.

^[19]    Anglicky „komorní hudba“.

^[20]    Anglicky „pět symfonií“.

^[21]    Anglicky „šťastný“.

^[22]    Anglicky „novou entitu“.

^[23]    Anglicky „svět“.

^[24]    Anglicky „ohluchnutím na jedno ucho“.

^[25]    Smyčcový kvartet č. 6, H 312, který Martinů dokončil 25. prosince 1946, věnoval své důvěrné přítelkyni a studentce z Berkshire Music Center Rosalie Barstow (srov. Halbreich, 2007, s. 368). Důvod této dedikace vyjádřil dříve v dopisu rodině: „Byla opravdu jako mu˘j stráž­ný anděl a nevím co bych si bez ní byl počnul, ani chodit jsem nemohl, ani Charlie by mi nebyla mohla tolik pomoci, protože by se tak anglicky nedomluvila, tu mi Pán Bůh poslal, také mne to moc potěšilo, že to byl někdo kdo tak oceňuje moji hudbu. Její adressa je. Mrs R. BARSTOW – 180 Sullivan Street. New York. N. Y. Napiš ji udělá ji to radost a zaslouží si, ona mne opravdu zachránila.“ (15. října 1946, CBM, PBM Kr 347). Její jméno však bylo z rukopisné partitury odstraněno (srov. PBM Aa41).

^[26]    Symfonie č. 5, H 310, z roku 1946, premiéra se uskutečnila 28. května 1947 v Praze, Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (srov. Halbreich, 2007, s. 241).

^[27]    Ani tohoto ročníku Pražského jara se Martinů nezúčastnil.

^[28]    Budapest Quartet působil od roku 1938 ve Spojených státech.

^[29]    Smyčcový kvartet č. 16 F dur, op. 135.

^[30]    Anglicky „jasná, samozřejmá“.

^[31]    Anglicky „docela zvláštní pocit“.

^[32]    Šafránek k tomuto údaji poznamenává: „Druhý písemný projev z r. 1946 je dopis, o nějž jej požádalo nakladatelství Yalské university, nikoli Princetonské, jak mi původně psal.“ (Šafránek, 1966, s. 224). Není známo, proč záměrně zaměňuje obě univerzity. Reaguje tím na in­formaci v následujícím dopise: „Ze dostanete ode mne dopis s velmi vaznym obsahem o hudbe jsem vam uz psal, bude uverejnen v nejake knize Princeton edice musim pockat az mi posle preklad.“ (CBM, PBM Kmš 807). A Thomas Svatos k oběma údajům poznamenává: „I have yet to find this text in a publication by either PUP or YUP, and I am led to believe that such a volume was never released, or that Martinů’s contribution was never printed.“ (Zmiňovanou publikaci jsem nenašel v Princeton University Press, ani Yalle University Press, a proto se domnívám, že tento sborník nikdy nebyl vydán, anebo příspěvek B. Martinů nebyl otištěn.“) (Thomas Svatos: Martinu’s Subliminal State: A Study of the Composer’s Writings and Reception, with a Translation of His „American Diaries“. 2018, s. 208.) Nelze vyloučit, že jedním z adresátů mohl být také Arthur Tillman Merritt, který objednal Smyčcový kvartet č. 6. Dopis mohl Martinů zamýšlet pro koncertní program nebo plánovaný sborník Music and Criticism. A Symposium (Richard F. French, ed., Hardvard University, 1948; Port Washington: Kennikat Press, 1969). Publikován v něm však ne­byl.