[South Orleans] September 6. 1945

Milý příteli,

Jsem zvědav co jste shledal v N.Y. Lövenbach[1] mi psal (má zprávy od Křičky[2], Šourka[3]) že s Talichem to nebylo jasné, je prý propuštěn a asi ten „proces“ n’aura pas lieu,[4] snad prý někteří příliš horliví to způsobili, jenom že prý je nervově zničen a znovu kašle krev.[5] Nemáte jeho adressu?[6] Teď jak jsem vám už napsal chceme odjet v únoru, máte-li nějaké vědomosti o tom co je nutno udělat vzhledem k visu a lodi, napiště mi. Požádám aby mi z Paříže poslali dopis (Munch[7] nebo Ministerstvo) ale jak to zařiditi u nás aby mi pomohli, alespoň zaplatili cestu? Nevím na koho se obrátiti. Napište mi co mám podniknout, jednalo by se zatím do Francie; a myslím že se s tím musí začít hodně brzo, alespoň zajistiti loď! Možná že jste se něco v N.Y. dozvěděl.[8] Jak odjeli V & W?[9] Sokol?[10] Papánek[11] prý odjíždí (na čas) nevím kam. Do Londýna? Co No­votný?[12] Steinbach?[13] Už odjeli? Nepřijede M.?[14] Mys­lim že to skončí tak že bych žádal o místo při legaci v Paříži.[15] Bruxsel mě žádá o Marie (Miracles).[16] Od nás nic vyjma toho divadla.[17] Mám trhání jet zpět ale je tu teď krásně, pravý Cape Code a tak snad to vydržím do 1. Octoberu. Píšu jen v rychlosti ohledně té moji cesty a máte-li něco nebo nějaké možnosti, jak to provest s našimi lidmi a pak s lodí napište.

Moc zdravím

Váš

B. Martinů

^[1]      Jan Löwenbach, právník, spolupracovník Martinů.

^[2]      Jaroslav Křička, tehdejší ředitel pražské konzervatoře.

^[3]      Otakar Šourek, muzikolog, spolupracovník rozhlasu v Praze.

^[4]      Francouzsky „nebude se konat“.

^[5]      Jedná se o dopis Jana Löwenbacha odeslaný dne 2. září 1945 z New Yorku (srov. PNP, kopie v IBM, Löw 1945-09-02). Situaci kolem dirigenta Václava Talicha Martinů komentuje také v dopise do Poličky ze dne 29. září 1945: „Jsem moc rád že s Talichem se to objevuje nepravda, nedovedl jsem si představit že by právě on byl kolaboroval, to se někdo chtěl ’zavděčit’.“ (srov. CBM, PBM Kr 309).

^[6]      Martinů píše 28. října 1945 Václavu Talichovi obdivný dopis, v němž vzpomíná na jeho provedení Julietty, a věří, že v jeho provedení uslyší své symfonie. Ale zejména jej povzbuzoval: „Tak také došly zprávy o Tobě, učinil jsem svůj závěr ne podle nich, ale podle toho, jak jsem Tě znal sám a jak jsem Tě viděl pracovat a i ničit často Tvoje zdraví i nervy pro věci, jež jsi považoval za hodnotnější a za něž jsi bez ohledu bojoval, bez ohledu, zda-li si uděláš přátele nebo nepřátele, a to je ten Code mezi umělci, který rozhoduje a který nikdy nezklame.“ (Kuna, 1995, s. 189).

^[7]      Charles Munch, dirigent.

^[8]      Prakticky všechny Martinů dopisy z tohoto poválečného období ob­sahují plány na návrat do vlasti a nejrůznější možnosti a kombinace, jak vše zařídit a na koho se obrátit.

^[9]      Jiří Voskovec (1905–1981) se vrátil do Československa až v září 1946, po komunistickém převratu v roce 1948 odchází nejprve do Paříže a poté v roce 1950 zpět do USA, kde je prvních 11 měsíců zadržován jako údajný komunistický špion na Ellis Islands (srov. Česko-Slovenská fil­mová databáze: http://www.csfd.cz/tvurce/2019-jiri-voskovec/). Podle Rozhovoru s Janem Werichem po návratu z USA – 1945 se Jan Werich (1905–1980) vrátil do Československa dne 9. října 1945 (srov. http://www.rozhlas.cz/archiv/rozhlasovyrok/_zprava/rozhovor-s-janem-werichem-po-navratu-s-usa-1945--1268905).

^[10]    Nepodařilo se s jistotou určit.

^[11]    Československý diplomat Ján Papánek (1896–1991) byl od roku 1935 československým konzulem v Pittsburghu, spolupracovníkem Ed­var­da Beneše a jeho exilové vlády, od roku 1939 vedl v Chicagu Československé zahraniční zpravodajství, které transformoval v roce 1942 na Československou informační službu, v jejímž čele stál do roku 1946. Od roku 1945 se podílel na vzniku OSN a v letech 1947–1948 byl velvyslancem ČSR v OSN a později zakladatelem Rady svobodného Československa a American Fund for Czechoslovak Refugees.

^[12]    Patrně má na mysli dr. Novotného z Československé informační služ­by v New Yorku, o němž se opakovaně zmiňoval v předchozích do­pisech.

^[13]    Jan Steinbach (1894–1990) pracoval během druhé světové války jako lékař na českém konzulátě v USA, v roce 1945 se vrací do vlasti. Po komunistickém puči v roce 1948 se stěhuje zpět do USA.

^[14]    Patrně se opět ptá na Jana Masaryka, podobně jako v předchozích dopisech. Iniciálu však píše, jako by se jednalo o přepsané „W“.

^[15]    Martinů si přál získat místo poradce na vyslanectví v Paříži, podobně jako je získal Josef Šíma. Psal také v listopadu 1945 Hubertu Ripkovi. A ten to navrhl ministru Vladimíru Clementisovi. Doporučil, aby Martinů byl jmenován uměleckým expertem ve Francii (NA Praha, kopie v IBM, RipH 1946-02-07).

^[16]    Z pozdější korespondence je zřejmé, že měl na mysli nikoli celou oper­ní tetralogii Hry o Marii, H 236, nýbrž pouze nejstarší část Mariken de Nimègue, H 236/2 I, která se již před válkou měla realizovat v Bruselu. 14. března 1946 sdělil do Poličky: „V Brusellu chtěji dávati v červnu na Radiu “Mariken de Nimeque.“ (CBM, PBM Kr 326). A později se ptal Karla Šebánka, zda se s ním již v té věci spojili: „Psali vam už z toho Radi v Bruxellu,ohledně Mariken de Nimeque?“ (1. dubna 1946, CBM, PBM Kkš 930).

^[17]    Plánované nastudování opery Hry o Marii, H 236, ve Velké opeře 5. května v Praze (bývalém Neues Deutsches Theater) zmiňoval 2. září Jan Löwenbach (PNP, kopie v IBM, Löw 1945-09-02) a 16. listopadu 1945 Otakar Šourek (srov. ČMH, Muzeum A. Dvo­řáka, kopie v IBM, Šou 1945-11-16). Neuskutečnilo se však.