Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSouth Orleans, Massachusetts
Poznámka k lokaci odeslání[South Orleans]
Datum odeslání19.06.1945
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Jazykčeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 786
Signatura v IBMŠafM 1945-06-19
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahÚvaha o protikladu mladého člověka sžitého s (leteckou) technikou a "nás" zbytečně komplikovaných intelektuálů; vyznívá ve prospěch prvních; z frázovitých článků bez myšlenky, jak je četl v Listech, je mu smutno; je proti prázdným klišé typu "nikdo nikdy nic neudělal, až oni to teď udělají, nikdo nikdy nemyslel na ostatní lidi, až oni rozdělí svoje srdce s celým národem"; "živý poměr k věcem" a problém jeho vyjádření; "žijeme uprostřed prázdných slov" a v prostoru, v němž se nelze o nic opřít, a tak tedy se opíráme o slova, tedy zase o prázdnotu; 1. symfonie se chystá v Paříži na říjen či listopad, žádají 2. symfoniii i Dvojkoncert, též Ansermet; "u nás samozřejmě nemají čas ještě pro nějaký zájem, přes to, že jsme všickni ten odboj dělali znamenitě, pravděpodobně celá ta západní kultura ještě nikdy nic neudělala pro lid";libuje si počasí a vegetables; koupou se a žijí na zahradě; jsou v lokalitě sami; vyřizuje korespondenci; někdy mu pošle "Listy ze zápisníku"; poslal telegram domů a Stáňovi Novákovi; "pořád se nemůžu ještě probrati z toho Talicha a z té rychlosti, s jakou byl zatčen".
Diplomatický přepis dopisu

[Kmš 786; SOUTH ORLEANS, MASS., JUN 19, 5 P.M., 1945]

 

June 19. 1945[1]

Milý příteli,

dopis ze 17. tm jsem dostal a mám radost z Miloše, moc se mi také líbí jeho způsob i tón, jakým klade odpovědi, kde my bychom se rozčílili a nebo alespoň vzali[2] frázi Allegro vivo, on klidně projeví svůj názor jakoby se otázkou obracel na Vaše potrvrzení a protivník zůstane skoro bez obrany. Jsem moc zvědav co bude říkat po návratu. Když jsem se tak na něho díval, myslil jsem zda-li my opravdu nemáme příliš mnoho komplexů, nejmenovaných nevyřízených záležitostí, vždycky jsem měl a mám dojem že jeho klidný poměr ke všem otázkach je spojen s jeho strojem v avionu, on jenom se dívá před sebe a řídí celou mechaniku a ty tuby s elektrony jaksi pracují za něho přesně a bez omylu a že to všechno dohromady najednou i člověk i stroj tvoří nějak novou osobu, kde ty naše citove položky jsou náhle na jiném plánu a kde otázka rozhodnutí se klade okamžitě a hned k rozhodnutí, jak v myšlence tak i v akci a způsobem tak přirozeným že my s našimi nervy a city a náladami a celým tím balastem takových neztrávených a našemu organismu neodpovídajících složek, ideí, tu stojíme jako strašáci v údivu, s tisícem odpovědí, protestů, námitek, v nichž na konec ani jedna nefunguje tak přesně jako ty tuby, a když i někdy něco věcného a vážného proneseme tak si najednou připadáme sami sobě tak vážní a důležití, kdežto u něho to přejde všechno tak klidně a přirozeně, je to jiný nový člověk. Četl jsem ty články  Listech[3] a je mi z nich smutno a podivno jak se my i oni tam mohou obklopiti takovými prázdnými frázemi žíti z nich a s nimi, v nichž není jediné myšlenky, jenom slova, slova, nafouknutá a bez obsahu, nakupená jedno vedle druhého aby tvořili zdání něčeho velkého, ohromného a která neobsahují nic než to nejbanáljější cliché, které vyšlo už z módy před padesáti lety. A říká se tomu kulturní projev, a podepíší to inteligentní lidé a nebo politický a nebo jiný projev všechno stejné všechno co, mělo-li to vůbec kdy cenu, tak už tomu moc moc dlouho, tak se mi z toho až zatočila hlava, to jsme právě my co si myslíme že v určitých momentech života najednou myšlenka dlouho připravovaná najednou propukne abych tak řekl se všemi detaily a v okamžiku kdy půda okolo je najednou záhadným způsobem pro ni připravená, (tohle si totiž nejen myslíme ale skutečně tomu tak je.) ale přes všechno zdání najednou vám servírují jako program pár prázdných slov jakž takž vedle sebe (a špatně) položených, kde nikdy nebylo to a to, nikdy ještě se nestalo, nikdy nebylo takové příležitosti, nikdy jsme neměli, nikdy jsme ještě nebyli, nikdy, nikdy. Ten co to psal nezná ty elektrony a chtěl bych znát jaký  byl asi ten jeho dušení proces, když to přednášel, mluvil. A je to nějak všechno takové, nikdo nikdy nic neudělal až oni to teď udělají, nikdo nikdy nemyslel na ostatní lidi až teď oni rozdělí svoje srdce s celým národem a teprve teď nastane ta velikánská Renesance která ještě niky v historii nebyla. Tak abych se Vám přiznal ani tomu nevěřím, alespoň to na to nevypadá, nejsou v tom ty elektrony, není v tom ani  malinky pohyb v těch šedých cellách v mozku, jenom taková opotřebovaná machina, která už dochází. Co mě na tom intriguje je otázka zda-li skutečně nelze už najíti ten správný živý[4] poměr k věcem[5]. Chceme-li o nich mluviti a je vyjádřiti slovy, jestli to musí býti stále ta stereotypní machina a jestli to skutečně způsobuje a vyžaduje takové úsilí najíti novou formu pro nový obsah, a nebo alespoň novou attitudu[6] k novému obsahu, a zda-li teď nebyl ten okamžik?[7] Když se pak vrátím k Milošovi a k tomu co jsem Vám předtím psal, tak najednou nic nejde dohromady.[8] Tak teď uzavřu tuto otázku, nechám ji vlastně otevřenou, jenom už o ni přestanu psát, a nechám ji rozřešit Vám, sedněte si na posed[9], dívejte se na moře a za pár minut na ni zapomenete, přes to že je velmi důležitá pro všechny i pro nás. Já jsem teď udělal totéž s tímže výsledkem. Fakt je že žijeme uprostřed prázdných slov a že si na ně tak zvykáme že už nám to vadí jenom občas a že ani nevydíme ani necítíme tuto prázdnotu, že se pohybujeme a žijeme ale pod námi nic není žádná půda[10], kde se opříti, a že jsme našli způsob se opříti o slova[11], která snad a určitě kdysi měla zvuk a resonanci i frekvenci a energii, ale která už ji nemají dnes, už ji ztratily dávno a my se přece pořád o ně opíráme, o prázdnotu, vacuum, a hledáme v nich oporu. Tak samozřejmě nic z toho nevyjde než zase slova. Taky už jsme našli způsob je „oversimplifid“ ale v duchu přece jenom trváme na starém systému. Voi là!

Tak abych přešel k vážným věcem, ten dopis vyřídím ihned a snad bude míti nějaké výsledky. I. Symfonie se chystá v Paříži, Octobre nebo Novembre[12] a žádají o II.[13] také Ansermet a i Double concert[14], u nás samozřejmě nemají čas ještě pro nějaký zájem, přes to že jsme všichni ten odboj dělali znamenitě, pravděpodně celá ta západní kultura ještě nikdy nic neudělalo pro lid, tak to nemá zvláštní význam a cenu. Ale za to je tu moc krásně, báječné koupání, málo jídla jenom vegetable, což mě bude dělat asi moc dobře, že si to zase zreguluju na správný pořádek, vzduch je tu ostatně tak výživný že ani hlad nemáme zvláštní, přes to že se koupáme a dřeme na zahradě, a snášíme dřevo až nastanou studené časy, což se občas stává.[15] Pořád jsme zde sami a je to ideální odpočinek. Vzal jsem si pár dní opravdu „prázdna“ které jsem věnoval obsáhlé korespondenci do celého světa a jak vidíte zvláštní výkon v tomto obšírném a abych užil stylu N. Y. Listu velmi závažném dopise, musíme jíti s duchem času, ne?[16] Doufám že rukopis je čitelný alespoň pro Vás, který jste se musel prokousati daleko horším. Ty listy ze zápisníku[17] Vám někdy pošlu ještě jsem ho nevybalil. Poslal jsem telegramy domu a Stáňovi Novákovi[18],[19], a pořád se nemůžu ještě probrati z toho Talicha a té rychlosti s jakou byl zatčen.[20]

Moc Vás všechny pozdravujeme a vzpomínáme

Srdečně

Váš

B. Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] Na horním okraji dopisu pravděpodobně cizí rukou zelenou pastelkou nadepsána a zakroužkována číslovka 1.

[2] Špatně čitelné.

[3] Má na mysli deník Národní listy a tedenční čĺanky, k nimž se opět vrací v následujícím dopise.

[4] Špatně čitelné.

[5] Text „ten správný živý poměr k věcem“ podtržen pravděpodobně cizí rukou.

[6] Anglicky „postoj, stanovistko“.

[7] V této větě podtrženy některé části pravděpodobně cizí rukou: „novou formu“, „nový obsah“, „novou attutdu k novému obsahu“

[8] Zde podtržen pravděpodobně cizí rukou text „nic nejde dohromady“.

[9] Špatně čitelné.

[10] Text „nic není žádná půda“ je podtržen pravděpobně cizí rukou.

[11] Text „o slova“ je podtržen pravděpobně cizí rukou.

[12] Symfonii č. 1, H 289 z roku 1942 uvedl v Paříži 23. prosince 1945 Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire za řízení Charlese Muncha (srov. Halbreich, 2007, s. 231).

[13] Symfonii č. 2, H 295 z roku 1943 uvedl v Paříži 25. října 1945 Orchestre National za řízení M. Rosenthala (srov. Halbreich, 2007, s. 233).

[14] Double concert, H 275 z roku 1938 uvedl v Paříži 23. února 1946 Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire za řízení Paula Sachera (srov. Halbreich, 2007, s. 276).

[15] Manželé Martinů se na Cape Code ve státě Massachuttes zdržují od 28. května 1945 až do 1. října 1945 (Mihule, 2002, s. 359, 366).

[16] K tomu Mihule dodává: „Poslední dny tohoto pobytu věnoval literární bilanci svého amerického období a autenticky vylíčil významné okamžiky i vznik některých svých skladeb v rozpětí, jež dalo těmto vzpomínkám název: ´1938–1945´. Bylo to srdečné poselství všem přátelům za oceánem, plné víry v rychlý a radostný návrat.“ (Mihule, 2002, s. 366).

[17] Text „listy ze zápisníku“ podtržen pravděpodobně cizí rukou zelenou pastelkou.

[18] Text „domů“ a „Stáňovi Novákovi“ podtržen pravděpodobně cizí rukou zelenou pastelkou.

[19]

[20] Zatčení Václava Talicha 21. května 1945 z důvodu údajné kolaborace s nacistickým režimem trvalo pět týdnů, jak sám Talich sděluje v dopise, kde se omlouvá Stanislavovu bratru Karlovi za svou neúčast na pohřbu Stáni Nováka: „Hovořil jsem naposled se Stanislavem ve čtvrtek, zítra tomu budou tři týdny. Vrátil jsem se právě den předtím z ´útulku´, kde jsem byl hostem pět týdnů.“  (Cit. podle Mihule, 2002, s. 366–367). Václavu Talichovi nebyla sice prokázána žádná vina, přesto mu tato „nálepka“ zkomplikovala další umělecké působení. Martinů nesl Talichovo zatčení těžce a zároveň je snad považuje za jakési „varování“ před návratem do vlasti. 

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek4
Poznámka
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Paříž
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2665 (záznam 1 / 0)
další »