14. 9. 41

Milý příteli,

po delším oddechu vracím se zase ku svému původnímu plá­nu t.j. odpověděti Vám na dopis a vylíčiti Vám svůj život a svoji činnost, čili podati zprávu o svoji činnosti, která je velmi malá a omezuje se na kopírování dříve napsaných děl a na vážný úmysl zhostiti se všech ještě zbylých restů, které mi zbyly z Evropy, (viz Dushkin[1].) Při tom ovšem se nebráním novým návrhům jako je ku př. ten s Ruským baletem[2], a činím to hlavně v radosti že se Rusům tak báječně daří a že už brzo začne chumelit, ale jestli to je také v baletu to nevím, možná že tam to [ubňodli][3] a v tom případě ovšem jim do toho asi moc nebudu moci mluviti, ale doufám že to udělají dobře.[4] Ten druhý Váš návrh mne postavil do šeredné situace a dnem nocí přemýšlím co je na tom houslovém koncertu vlastně zajímavého. Až dosud jsem nic nenašel což je rovněž příčinou stálého odkládání a zpoždění dopisu. Rovněž díky regimu Formana jsem nabyl nebývalých forem fysických ale duševní činnost je zarostlá úplně v sádle a tak teď používám jeho nepřítomnosti abych se zbavil těch nabytých kalorií a různých vitaminů ve volbě obyčejné venkovské stravy a v mírném pěstění společenských pohybových her jako je házení s míčem a pobíhání po pláži. Rovněž i moje znalosti v plavání které se zdokonaluji ode dne ke dni, (aniž bych se ještě vzdálil příliš od břehu a ode dna ) přispívají částečně k tomu že moje tělo dostává zase normální a lidské proporce, které jsou nutné v representaci a v propagandě. Co se týče propagandy, propagujeme zde horlivě houskové knedlíky a papriku (také má v tom velké zásluhy Forman.) s úspěchem takže Wagenaarovi[5] je jedí teď třikrát týdně a zvou na ně lidi z celého ostrova a my sami jsme přijali již několik pozvání do N.Y. a používám této příležitosti abych Vás rovněž pozval se Germaine[6] na jedno provedení, až se vrátíme. My se totiž vlastně nevrátíme. To jest vrátíme ale ne do N. Y. nýbrž zvyknuvše (zvyknuvši ?) si na tuhý ostrovní život pojedeme na Long Island, kde bych chtěl v klidu dokončit několikaletou práci pro housle a orchestr pro Dushkina.[7] Částečně z toho kouká honorář (částečně proto, že jsem si už lepší polovičku vybral ve francích)[8] a částečně proto že už bych to měl rád z krku. Čímž rovněž se vy­hnu vedru které prý panuje v N.Y. až do listopadu a současně také i zimě která panuje tady, hlavně večer, což není dobré pro můj revmatismus (já vůbec nejsem, jak víte, pro žádné „ ismy“ a zvláště ne pro tento svrchu jmenovaný. Doufal jsem že mě během tohoto dopisu na­padne nějaký ten rozbor pro houslový koncert[9] ale nenapadlo mi nic (snad kdyby mi byla zvýšena státní subvence???)[10] Ještě se vracím k tomu Islandu, bude to pravděpodobně Jamaica,[11] ale kdyby se Vás někdo ptal, tak mu vysvětlete že to není ta pravá Jamaica co dělají žamajský rum nýbrž ta nedaleko N. Y. do kterého lze lehce za svými povinnostmi národními dojížděti, jinak bych se mohl ocitnouti v hrozné situaci v černé knize. To jenom tak mimochodem a slibuji že se v pravý čas vrátíme do N.Y. abych byl ve středu nebo ve čtvrtek kulturního ruchu. (Proč se tomu vlastně říká „ruch“ to je mi záhadné ale mě je tolik věcí záhadných že už to přestává býti vůbec zajímavé. Myslel jsem že Vám na tento zbytek dopisu napíšu ten rozbor ale mám tolik zajímavějších věcí Vám říci, že si tuto radost musím odepříti a počkám na ten rozbor až do zítřka rána. Ona totiž existují (prý) takové zvláštní psychologické funkce, že když něco nedovedete nebo nemůžete udělati dnes že to odložíte na zítřek, ale tohle je jenom lidové vysvětlení. Vědecky to znamená (alespoň jsem to četl) že když něco neumíte, tak stačí na to myslet a lehnout si a mezi tím co spíte, tak vaše podvědomí je neobyčejně čilé (zatím co když je člověk vzhůru a láme si hlavu, aby mu něco napadlo je neobyčejně líný) a když prý se ráno probudite tak je to všechno vypracováno. Tak bych chtěl tento systém vyzkoušeti a půjdu si lehnout a ráno budu míti rozbor houslového koncertu vypracován. Ještě jenom v rychlosti Vám sděluji že odjíždíme odsud v úterý 16. t.m. že jsme zde už s Wagenaarovými úplně poslední žijící obyvatelé skoro na vymření a že kdybyste mi chtěl psáti tak prozatím na adresu B. M. (℅ K. Rybka – 172 – 31 Hanley Road. Jamaica.[12] L. I. Myslím že Vás to bude státi 3 cents. A protože Vy nemusíte dělati žádný rozbor, tak doufám že mi odepíšete dříve než já, a doufám rovněž že se máte dobře a pozdravujeme Vás se Charlottou

Váš. B. Martinů

Přečtěte[13] si to až doma, je to příliš dlouhé a ubralo by Vám to mnoho úředního čtení. Je to zde neobvyklý výkon, doufám že si to nezvyknu. Vrátil se už G. Szell[14]? Bude míti snad koncerty v Tomas Hall. A co Barzin[15]? Pozdravy Hajnému[16] a Formanovi.

^[1]      Měl na mysli rozpracovaný houslový koncert Suite concertante pro housle a orchestr D dur, H 276, pro Samuela Dushkina.

^[2]      Nerealizovaný záměr pro Ballet Russes, pro který Martinů již kom­ponoval nedochovaný balet Paridův soud, H 245, v roce 1935.

^[3]      Špatně čitelné.

^[4]      Ani tento záměr nerealizoval.

^[5]      Bernard Wagenaar, hudební skladatel.

^[6]      Germaine Leroux, manželka Miloše Šafránka.

^[7]      Suite Concertante pro housle a orchestr D dur, H 276 (Halbreich 2007, s. 305).

^[8]      Na houslovém koncertu pro Samuela Dushkina začal pracovat v pro­sinci 1938 a v únoru 1939 dokončil první verzi (Halbreich, 2007, s. 303).

^[9]      Text o skladbě Concerto da camera publikoval Miloš Šafránek v roce 1966 (Šafránek, 1966, s. 285).

^[10]    Martinů naráží na skutečnost, že od exilové vlády dostával v průběhu druhé světové války 150 dolarů měsíčně (srov. pozn. Kmš 749).

^[11]    Měl na mysli dům Franka Rybky, kam se 16. září 1941 s Charlotte odstěhovali.

^[12]    Frank Rybka (1895–1970), violoncellista, varhaník, skladatel, přítel Bohuslava Martinů, žák Leoše Janáčka.

^[13]    Připsáno na boku dopisu.

^[14]    George Szell, dirigent a pedagog.

^[15]    Léon Barzin, dirigent a violista.

^[16]    Emanuel Hajný, diplomat, pracovník konzulát ČSR v New Yorku.