[Edgartown] 10 / 8 41

Milý příteli,

děkuji za řádky a chek,[1] máme se tu dobře a já škrábu ten houslový koncert,[2] není to lehké zvláště když je venku tak krásně a musíme se také koupat a chodit do lesa, sbírat borůvky, kterých je tady plno a jsou z nich skoro stromy a společnost, která mluví výhradně francouzsky, to jsme padli do pěkné anglické školy, nemáme na ni ani čas ačkoliv si každý večer slibuji že to ráno popadnu „správně“ do ruky. Diviš[3] mě těší abych se to neučil že pojedeme na vánoce domu, poslal mi přes [to] obšírnou gramatiku[4]. Koncert jsem šťastně v těchto dnech dokončil, třívětý, myslím že bude dělat dobrý effekt, na [publikum††] je to 19 století a teď ale dělám kopii což je velice obtíž[n醆] a unavující, ale také ji brzo dokončím a pak Vám jeden exemplář pošlu pro to švýc. vyslanectví.[5] Také Vám musím sdělit že mne pozval Ondříček[6] do Berkshiru si poslechnouti tu Posselt[7], moc se mi odsud hýbat nechce ale vzhledem k národní povinnosti tam se Ch.[8] jedeme tento čtvrtek, těším se přes to na projížďku autem v Bostonu i na Berkshir jsem zvědav, doufám že budu moci mluviti s Kous­sevit[zkým††][9] a možná i s jinými. Myslím že se tam zdržíme do ne[děle††] a pak se vrátíme zase klidně sem, já dokončím ko[ncert††] a budu hledat nějaký další sujet, měl bych to skon[čit††] s tou Dushkinovou věcí ale nechce se mi do toho di[vadla††]. Už se nám to také krátí a začínáme uvažovati [kde budeme††] po příjezdu do N.Y. Myslel jsem zdali by nebyl [††] jestli pro ty 2 měsíce co bude hezky se usídliti někde přece na Long Islandu v nějakém domku a klidně očekávat zimu a teprve na zimu si něco najít v N.Y. Bylo by to klidnější a lacinější, co o tom soudíte? Zde je život jenom na pláži a sice horizontálně a veškeré pohybové hry tu chybí což má za následek že jsem stloustnul neobvykle v pase, a to mě nějak netěší a hledám nějaký prostředek k zhubnutí. Pak je tu také neobvykle draho což mi také nejde do mých bývalých plánů ale už se nedá nic dělat. Nového nic nevím jen že přijel For­man[10] a to mě moc potěšilo, protože ho mám rád. Ch. dostala přes Marseille zprávy od svoji rodiny ale jenom že jsou všichni pohromadě, jinak nic, o mých rukopisech nic[11]. Odpověděli z Londýna ohledně těch rukopisu co měla Wanda Jakubíčková[12]? Byl tu Barzin,[13] mluvil jsem s ním, říkal že by to chtěl hráti současně při těch jeho operách v první části ale deffinitivně nic neslíbil. Se Šmídem jste náhodou nemluvil[14]? Co vy stále děláte v Pleasentville? Napište mi jak se jmenuje ten Váš soused abychom jim poslali lístek, tu adresu co mi dali nemohu nikde najít. Srdečné pozdravy Germaine i Vám a Johny, těšíme se na Váš dopis. B. Martinů

[††] mi zachránili toho Velkého Čechoslováka co je tam ten cestovní [č]lánek od Muchy[15]? Ohledně našich doma psal jsem jim [že††] jste mi psal, doufám že dostanou zprávy a že napíšou..

^[1]      Potvrzení měsíční podpory, kterou Martinů pravidelně dostával od Čes­ko­slovenské informační služby.

^[2]      Concerto da camera pro housle a smyčcový orchestr, klavír a bicí ná­stroje, H 285.

^[3]      Martinů přítel malíř Alén Diviš (1900–1956) připlul z Paříže do Spo­jených států po strastiplné cestě v květnu 1941.

^[4]      Tato učebnice se nedochovala a není uložena v PSS ani CBM.

^[5]      Dále komentuje Concerto da camera. Premiéra se konala 23. led­-

na 1942 v Basileji, kde dedikant Paul Sacher dirigoval Basler Kam­mer­orchester (Šafránek, 1961, s. 357).

^[6]      Emanuel Ondříček (1880–1958), houslista a pedagog.

^[7]      Ruth Posselt (1914–2007), houslistka, sestra Ondříčkovy manželky Gladys. Martinů sdělil Franku Rybkovi 17. září 1941: „Koncert bude hráti asi Ruth Posselt, možná že vyjde tiskem v n.y. u Boosey Hawkes.“ (CBM, nezpracovaný fond). Měl na mysli Concerto da camera. Vzhle­dem k válečné situaci koncert premiérovala Gertrude Flügel (Šafránek, 1961, s. 357).

^[8]      Iniciálou „Ch.“ Martinů myslí v celém dopise svou manželku Charlotte Mar­tinů.

^[9]      Sergej Kusevickij, šéfdirigent Boston Symphony Orchestra, pre­mié­roval 14. listopadu 1941 Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263.

^[10]    O půl roku dříve, krátce po příjezdu do New Yorku, napsal Bohuslav Martinů dopis příteli a skladateli Marcelu Mihalovicimu. V souvislosti se svými rukopisy se jej 4. dubna 1941 ptal na Formana a upřesnil, že bydlí ve Villa Provence Boul (srov. orig. v soukromém vlastnictví, kopie IBM, MihM 1941-04-12).

^[11]    Podobně stručnou odpověď dostali také z Francie přes Poličku. 13. června 1941 Martinů odeslal z Pleasantville do Poličky dopis, v němž požádal: „[…] možná byste mohli Charlottině mamince poslat pohlednici, že jsme dobře a ve zdraví docestovali.“ (CBM, PBM Kr 298). Matka Charlotte Martinů, Amicie Quennehen, na to odpověděla 4. srpna 1941: „Nous sommes tous en bonne santé et espérons que vous pourrez le leur faire savoir.“ (Všichni jsme zdrávi a doufáme, že jim to budete moci sdělit.) (CBM, PBM Kr 299).

^[12]    Vanda Jakubíčková (1888–1968), v mládí učitelka v Poličce, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti do roku 1947.

^[13]    Dirigent Léon Barzin premiéroval v New Yorku 16. března 1942 s G. Leroux a National Orchestral Association koncert Sinfonietta giocosa, H 282.

^[14]    Nepodařilo se určit osobu tohoto jména. Poličský architekt Bohuslav Šmíd (1895–1982) a dlouholetý podporovatel Bohuslava Martinů druhou světovou válku prožil v Čechách.

^[15]    Zřejmě poděkování za novelu spisovatele Jiřího Muchy (1915–1991) Ugie a cesta na konec světa, kterou vydal týdeník Čechoslovák v Lon­dýně v roce 1941.