[1] Charlotte Martinů na nový dům vzpomínala: „[… usadili jsme se] v Edgartownu, na ostrůvku v Massachussets, kde nám přátelé pronajali domek. Bydlelo tam hodně hudebníků, Bernard Wagenaar, Leopold Mannes, Emanuel Ondříček […]. Domek byl zařízen jednoduše a útulně.“ (Charlotte Martinů, 2003, s. 91.)
[2] Concerto da camera pro housle a smyčcový orchestr, klavír a bicí nástroje, H 285, Martinů dokončil 8. srpna 1941 a věnoval Paulu Sacherovi a Basler Kammerorchester. Premiéra se uskutečnila 23. ledna 1942 (Halbreich, 2007, s. 308).
[3] Bernard Wagenaar (1894–1971), hudební skladatel, dirigent a houslista, přednášel od roku 1925 na Juliiard School. Byl členem ISCM a League of composers. Doporučil členství B. Martinů v ASCAP.
[4] Anglicky „soukromé vlastnictví“.
[5] Dirigent Paul Sacher navrhl způsob, jak partituru zaslat do Švýcarska diplomatickou cestou.
[6] Victor Nef, konzul Švýcarska v New Yorku.
[7] Francouzsky „diplomatickou poštou v Bernu“.
[8] Manželé Martinů navštívili rodinu Šafránkových v jejich v domě v Pleasantville na Oak Drive.
[9] Podpora ve výši 150 dolarů. Martinů ji dostával vyplácenou od Československé informační služby v New Yorku (srov. pozn. Kmš 749 ad.).
[10] Bernard Wagenaar, hudební skladatel.
[11] Miloš Šafránek uvádí, že první knihou historika a filozofa Oswalda Spenglera (1880–1936), s níž se Martinů seznámil, byl anglický překlad jeho spisu The Decline of the West (srov. Šafránek, 1944, s. 112).
[12] Sedmiletý syn Jan Šafránek.
[13] Dirigent Pierre Monteux (1875–1964) byl od roku 1935 šéfdirigentem San Francisco Symphony Orchestra.
[14] Martinů patrně zvažoval námět spisovatele Vladimíra Nabokova (1899–1977), který však nerealizoval.
[15] Dirigent Léon Barzin (1900–1999) se stal v roce 1930 šéfdirigentem National Orchestral Association, s nímž a pianistkou Germaine Leroux premiéroval Sinfoniettu giocosa, H 282, v roce 1942.
[16] Poznámka na boku dopisu. Časopis Čechoslovák vydávala v Londýně československá exilová vláda v průběhu druhé světové války. Martinů má na mysli novelu Jiřího Muchy Ugie a cesta na konec světa, kterou vydalo Vydavatelství týdeníku Čechoslovák v Londýně v roce 1941.
|