Aix le 22. Dec. 1940.

Chers amis,

pas un mot de vous depuis deux mois et j’éspère que vous avez déjà des nouvelles de nous par Ruda et voici les dernières nouvelles. Nous avons notre visa de sortie et tout ce qu’il faut sauf visa espagnol Notre depart est reculé pour 23. Janvier et si nous avons le visa Esp. nous partirons peut être plûtot. C’est grâce à M^{me [1]} F. Ch. Roux que nous avons obtenu la sortie, je dois vous dire que notre representant ici n’a rien fait au contraire pour les raisons speciales que je vous expliquerai il a êmpeché certains demarches en ma faveur, vous voyez que j’avais raison d’avoir une mauvaise opinion de nos compatriotes et vous pouvez le dire au gouvernement. Maintenant pour le visa d’Esp. il faut le demander au gouv. de Madrid, j’ai des recommandations très puissantes (M. Lequerica) alors je ne crois pas qu’il y aurait des surprises desagreables, mais en tout cas, après les éxperience, si vous pouvez faire quelque chose par l’amb. d’Esp. en Amerique, fait-le, un mot de lui à Madrid serait bienvenue pour qu’on donne le permis à Marseille de me delivrer visa transit par l’Espagne Pouvez vous le faire? Je commence sentir la fatigue et j’aurais beaucoup besoin de me reposer. J ai je reçois des lettres de mes amis, ils regrettent tous notre depart, ils reconnaissent la necessité de partir. Si vous connaissez une pièce, une comedie, un auteur americain gardez le pour moi je voudrais tout de suite commencer d’ecrire un opera-bouffe, j’ai des idées à moi la-desou, mais il faut un sujet qui serait capable de plaire en Amerique, pour la musique je m’en charge. Je ne pense pas de trouver plus mauvaise condition pour le travail que j’ai en ce moment et malgré cela je travaille bien, sauf que cela me fatigue énormement. Avez-vous reçu la partie de piano de Sinfonia? Ici j’ai trouvé une pièce „Bal de voleurs“[2] de Jean Anouilh. Mais il est à Paris et je ne peux pas l’atteindre. G. Neveux à été ici, toujours le méme, il est marié et travaille doucement comme tou­jours. Il faudra faire qu. ch. là bas pour Juliette. Avez vous vu Baťa? et Sigmund? Est ce qu’on trouvera de gens de bonne volonté pour moi, pour le premier temps? J’aimerai mieux cela, je n’ai plus aucune confiance pour le gouvernement. J’ai les mains completement abimé par le froid. Enfin j’éspère bien que la prochain lettre sera de Lisbon. mais je vous prie de faire encore demarche auprès de l’amb. d Esp. Nous vous souhaitons bonnes fètes de Noel et meilleurs voeux pour la N. A. et éspérons vous voir bientôt, nos meilleurs pensées et merci pour ce que vous avez fait pour nous.

Votre B. Martinů

Nos meilleurs Voeux et au revoir à bientôt, dans la Nou­velle Année. Souvenirs à Ruda.

Je recois votre lettre de 28. N. je suis ravi de vos sûcces, bravo et felicitations, j’enverrai le manuscript tout de suite en arrivant a L. par quelqu’un, je pense que cela ne tardera pas, esperons partir première semaine Janvier. Partition de piano a été envoyé il y a déjà 5 semaines, j’espére que vous l’aurez bientôt, envoié par bateau. Clipper est trop cher. Merci pour les nouvelles et j’ecrirai tout de suite de L. si cela ne vas pas je cablerai. Dans ce cas il faut des demarches auprès des autorité d’Espagne à Madrid

Bien a vous B. Martinů

Si nous ne sommes pas déja partis on peut remercier à notre consul.

Bien reflechi, ne faites rien je serai peut-être déja en route quand vous aurez cette lettre, si cela ne va pas je cablerai.

Aix 22. prosince 1940

Milí přátelé,

už dva měsíce ani slovo od Vás, doufám, že už od Rudy[3] máte zprávy od nás, a tady jsou poslední novinky. Máme výstupní vízum a vše, co je třeba, kromě víza španělského. Náš odjezd je posunut na 23. ledna a pokud dostaneme španělské vízum, možná odcestujeme i dříve. To díky paní F. Ch. Rouxové[4] jsme obdrželi výjezd, musím Vám povědět, že náš představitel tady neudělal nic, naopak, ze zvláštních důvodů, které Vám objasním, zábránil některým krokům činěným v můj prospěch, vídíte, že jsem měl pravdu, když jsem špatně smýšlel o našich krajanech a vy to můžete sdělit vládě.[5] Teď k tomu špa­nělskému vízu, je nutno o ně požádat u madridské vlády, mám velmi vlivná doporučení (pan Lequerica[6]), takže si nemyslím, že by nastala nepříjemná překvapení, ale pro každý případ, po těch zkušenostech, budete-li moci něco udělat prostřednictvím španělského am­basadora v Americe, udělejte to, přímluva od něho přijde v Madridu vhod, aby do Marseille dali svolení a vy­dali mi španělské průjezdní vízum. Mohl byste to udělat? Začínám pociťovat únavu a budu velmi potřebovat odpočinek. Dostávám dopisy od svých přátel, všem je líto, že odjíždíme, uznávají, že odjezd je nezbytný. Jestli znáte nějakou hru, nějakou komedii, nějakého ame­rického autora, myslete na mě, chtěl bych hned začít psát operu buffu, mám k tomu takové svoje nápady, ale je třeba nějakého námětu, který by byl s to v Americe zaujmout, o hudbu, o tu se postarám já.[7] Nemyslím, že bych natrefil na horší podmínky k práci, nežli mám v této chvíli, a navzdory tomu pracuji dobře, až na to, že mne to nesmírně unavuje. Dostali jste klavírní výtah Sinfonie?[8] Objevil jsem tady jednu hru, „Ples zlodějů“ od Jeana Anouilha[9]. Je však v Paříži a já se k ní nedostanu.[10] Byl tady G. Neveux,[11] je pořád stejný, oženil se a pracuje polehounku jako vždycky. Budeme tam muset něco podniknout s Juliettou[12]. Viděl jste se s Baťou? A se Sigmundem?[13] Zdalipak se ze začátku najdou lidé, kteří mi budou příznivě nakloněni? Raději bych, aby tomu tak bylo, vládě už vůbec nevěřím. Ruce mám od chladu úplně poničené. No, doufám, že příští dopis už bude z Lisabonu. Přesto Vás prosím, abyste zakročil u španělského ambasadora. Přejeme Vám hezké vánoční svátky a vše nejlepší do nového roku, a doufáme, že se s Vámi brzy shledáme, srdečně zdravím a děkuji za vše, co jste pro nás udělali.

Váš B. Martinů

Přejeme vše nejlepší a brzy nashledanou, v novém roce. Pozdravení Rudovi.

Právě jsem dostal Váš dopis z 28. listopadu, jsem nadšen Vašimi úspěchy, bravo a gratuluji, rukopis po někom pošlu, hned jak přijedu do Lisabonu, myslím, že už to nebude dlouho trvat, máme naději, že odcestujeme první týden v lednu. Klavírní výtah byl zaslán před pěti týdny, doufám, že ho již brzy budete mít, zásilka lodí. [14] Letecky je to příliš drahé. Děkuji za zprávy, z Lisabonu napíšu ihned, budou-li potíže, pošlu telegram. V takovém případě bude nutno zakročit u španělských úřadů v Madridu.

S pozdravem B. Martinů

Za to, že jsme ještě neodjeli, můžeme poděkovat našemu konzulovi.[15]

Když nad tím uvažuji, nepodnikejte nic, možná už budu na cestě, až tento dopis obdržíte, když budou potíže, pošlu telegram.

^[1]      Špatně čitelné.

^[2]      Le Bal des voleurs (1938).

^[3]      V celém dopise je pod tímto jménem myšlen pianista Rudolf Firkušný.

^[4]      François Charles-Roux žádal o pomoc s vízy již 13. září 1940 (CBM, PBM Kmš 751).

^[5]      Ani z další korespondence není zřejmé, co přesně konzul Vochoč způ­sobil.

^[6]      José Félix de Lequerica y Erquiza (1891–1963), diplomat a právník, tehdejší španělský vyslanec ve Francii.

^[7]      Tento záměr později nerealizoval.

^[8]      Další ujištění o klavírním výtahu skladby Sinfonietta giocosa, H 282.

^[9]      Dramatik Jean Anouilh (1910–1987) je autorem baletní komedie Le Bal des voleurs, premiérované 1. listopadu 1938 v pařížském Théâtre des Arts. Hudbu napsal Darius Milhaud jako Le bal del voleurs op. 192 (Paul Collaer, Jane Hohfeld Galante: Darius Milhaud. Springer, 1988, s. 329).

^[10]    V roce 1938 byla komedie vydána v nakladatelství Fayard (Vož­dová–Ma­toušková, 2019).

^[11]    Georges Neveaux (1900–1982), libretista opery Julietta, H 253.

^[12]    Opera Julietta, H 253.

^[13]    Vrací se k již zmiňovanému plánu o podpoře Jana Antonína Bati a dal­ších majetných Čechoslováků, kteří pobývali ve Spojených státech a mohli by podpořit Martinů a jeho propagaci Československa.

^[14]    Opět se vrací ke skladbě Sinfonietta giocosa, H 282. Odeslání kla­vírního výtahu avizoval už 1. prosince 1940 (CBM, PBM Kmš 755). Ruko­pisem myslí partituru, kterou zašle v lednu z Lisabonu, což po­tvrzuje v následujícím dopise (CBM, PBM Kmš 757).

^[15]    Na liknavost konzula Vladimíra Vochoče si Martinů stěžoval opa­kovaně. Je však otázkou, jaké byly jeho reálné možnosti v poloilegálním pro­vozu konzulátu.