Aix 26. Oct. 1940.

Chers amis,

Je n’ai pas des bonnes nouvelles cet fois ci. Mon visa de sortie est refusé, je ne sais pas la raison. J’ai parlé avec M. Lowrie, je suis en contact avec lui depuis le commencement, il est très gentil pour moi et il a un projet, qui est déjà en cours, pour plusieurs intellectuels, une action collective et je suis aussi sur sa liste, ésperons que cela reussira de ce côté. Mais je vous prie si vous pouvez appuyer très energiquement encore au consulat (Vochoč) et aussi à Vichy, faites le très rapidement. Aussi chez M. Lowrie il verra qu’on ne s’occupe vraiment de moi là-bas et sûrtout intervenez pour M. et Madame, de ce côte il y a aussi complications, nos demandes ne vont pas ensemble. N’ecrivez pas alors à Lisbon com­me je vous ai écris. Vous ne pouvez pas vous imaginer combien les formalités sont brouillés et difficiles à ob­tenir et aussi très couteuses et je suis presque au bout de mes ressources pecuniaires[1]. Pour le travail ça va me derangé et retardé encore beaucoup, je passe encore mes journées à Marseille, j’en suis malheureux, cela marchait très bien, j’ai fini la II^ème partie et commencé Scherzo, j’en suis très content et j’ai tiré de ce petit ensemble la sonorité jamais entendu et Scherzo promette beaucoup, mais il faut avoir vraiment beaucoup de volonté et de courage dans les conditions. J’ai voulu faire au moins copier la partie de piano pour vous l’envoyer, mais je ne peux pas me risquer de depenser l’argent. Je continuerais quand même, mais c’est vraiment pour vous. je suis un peu decouragé pour l’avenir et c’est aussi bien paradoxal parce que l’œuvre est d’une gaîté assez rare dans la musique moderne. J’ai reçu de nouvelles de M. Hrulich mais il n’a pas la musique, le paquet est resté a Nevers, il y a une consolation, qu il a confié à quelqu’un (M. Hugo Vraný) qui s’occupe d’elle, alors c’est tout même bien. Pour les valises de M. S. il ne sait rien, elle sont probablement à Lisbon, peut être pourrais-je les chercher, si j’y arrive. Pour Ruda F. je vous ai écris qu’il est parti, il a été refoulé de la frontière, mais il a passé quand même après, j’ai reçu une carte de Barcelone qu’il continue, c’est de 5. Oct. et depuis pas un mot, il m’a promis de telegraphier aus­sitôt arrivé à L., alors nous sommes bien inquiets qu’est ce qu’il est devenu, je lui ai demandé aussi de cabler tout de suite à M. Hajný. Il commence faire froid et nous sommes toujours avec nos habit d’été et pas moyen d’avoir la valise qui est resté à Paris. Nous avons déjà nos billets pour le bateau c’est Excambion qui part de L. le 25. Decembre, j’éspère quand même qu il ne partira pas sans nous, mais je vous prie, faites encore les demarches, je vous assure que je n’ai rien negligé ici et j’ai fait tout mon possible. Je vous ecrirai tout de suite encore le resultat de M. Lowrie, je le verrai mardi prochain. Voilà la situation, je vous donne bien des soucis et je vous remercie, j’ai les pressentiment que j’en sortirai quand même et que je pourrai travailler tranquillement encore beaucoup de temps. Surtout avisez le consul que vous voulez m’avoir tout à fait serieusement là bas. Ecrivez moi quoi faire (si vous aviez le contact avec M. Ch. Roux) (Vichy) Nous vous envoions à tous les deux nos meilleurs souvenirs et nous voudrions être déjà avec vous.

B. Martinů

Ecrivez une depeche (par Hajný?)

à Dr. Wendel – Hotel du Parc – Cusset (Vichy)

(M. Donald Lowrie – YMCA

1. rue Pythéas – Marseille)

Aix 26. října 1940

Milí přátelé,

tentokrát nemám dobré zprávy. Moje výstupní vízum je zamítnuto, důvod mi není znám. Hovořil jsem s panem Lowriem[2], jsem s ním od počátku ve styku, je ke mně velice milý a má plán, který už se naplňuje, určený pro několik intelektuálů, hromadná akce, a já jsem také na jeho seznamu, doufejme, že se to podaří z této strany. Já Vás ovšem prosím, budete-li moci ještě velmi rázně zatlačit na konzulátě (Vochoč) a také ve Vichy, učiňte tak velice rychle.[3] A také u pana Lowrieho, sezná, že se tam o mě opravdu nestarají, a hlavně intervenujte za pana a paní, z tohoto hlediska jsou rovněž komplikace, naše žádosti nejdou spolu. Do Lisabonu tedy nepište, jak jsem Vám psal. Neumíte si představit, jak jsou formality zamotané a jak obtížně se získávají a také jak jsou nákladné, a to jsem takřka u konce se svými finančními prostředky. Co se práce týče, bude mne to rušit a zdržovat ještě dlouho, stále ještě trávím dny v Marseille, jsem z toho nešťastný, šlo to velmi dobře, dokončil jsem druhou větu a začal se Scherzem, jsem s tím velice spokojen a z toho malého orchestru jsem dostal zvuk doposud neslyšený, a Scherzo je hodně slibné, ale je třeba mít opravdu mnoho vůle a odvahy v těchto podmínkách.[4] Chtěl jsem nechat pře­psat alespoň klavírní výtah a poslat Vám ho, ale nemohu riskovat a utrácet peníze. Přesto budu pokračovat, ale to opravdu kvůli Vám. Z budoucnosti jsem poněkud skleslý, a to je také docela paradoxní, protože dílo vyniká veselostí v moderní hudbě dosti vzácnou. Dostal jsem zprávy od pana Hrulicha, ovšem on ty noty nemá, balík zůstal v Nevers, utěchou je, že je někomu svěřil (panu Hugovi Vranému) a ten o ně pečuje, takže je to přece jen dobré.[5] O zavazadlech M. S. mu není nic známo, jsou pravděpodobně v Lisabonu, možná bych se po nich mohl poohlédnout, pokud se tam dostanu[6]. Co se Rudy F.[7] Týče, psal jsem Vám, že odcestoval, na hra­nicích ho zastavili, ale nakonec se přes ně dostal, obdržel jsem pohlednici z Barcelony, že pokračuje, je z 5. října a od té doby ani slovo, slíbil mi, že pošle telegram, jakmile dorazí do L., a tak se docela strachujeme, co s ním je, také jsem ho požádal, aby neprodleně poslal telegram panu Hajnému.[8] Začíná být chladno a my na sobě pořád ještě máme letní oblečení, a dostat se k tomu kufru, který zůstal v Paříži, není možné. Už máme lodní lístky, na Excambion, který z L. odplouvá 25. prosince, přese všechno doufám, že neodpluje bez nás, žádám Vás však, abyste ještě zakročil, ujišťuji Vás, že jsem tady nic nezanedbal a udělal jsem, co bylo v mých silách.[9] Obratem Vám napíšu ještě výsledky pana Lowrieho, uvi­dím se s ním příští úterý. Taková je situace, působím Vám pěkné starosti, a děkuji Vám, mám tušení, že se z toho přeci jen dostanu a budu moci v klidu pracovat ještě dlouho. Hlavně upozorněte konzula, že mě tam se vší vážností chcete mít. Napište mi, co dělat (kdybyste tak byl ve spojení s panem Ch. Rouxem[10]) (Vichy). Oba Vás velmi pozdravujeme a chtěli bychom být už s Vámi.

B. Martinů

Napište depeši (prostřednictvím Hajného?[11]) Dr. Wen­delovi[12], Hôtel du Parc, Vichy.

(Pan Donald Lowrie, YMCA, 1 rue Pythéas, Marseille.)

^[1]      Špatně čitelné.

^[2]      Donald Alexander Lowrie, zástupce YMCA v Marseille.

^[3]      Intervence u konzula Vochoče nijak neurychlila čekání na víza. S po­mocí Donalda Lowriho z YMCA se víza do Spojených států podařilo získat.

^[4]      Martinů pracuje dál na čtyřvěté skladbě Sinfonietta giocosa, H 282.

^[5]      Jedná se o zavazadlo s rukopisy, které Martinů hledal od června 1940.

^[6]      Patrně myslí zavazadla pana Sigmunda, který měl s sebou vzít do Spo­jených států rukopisy B. Martinů (srov. CBM, PBM Kmš 748, 749 ad.).

^[7]      Martinů již v dopise z 16. října 1940 informoval Šafránka, že pianista Rudolf Firkušný již odcestoval z Marseille (srov. CBM, PBM Kmš 753).

^[8]      Emanuel Hajný (1890–1971) tehdy pracoval na konzulátu ČSR v New Yorku.

^[9]      Skladatelova předtucha se později naplnila, neboť v prosinci budou manželé Martinů ještě stále čekat na potřebná víza ve Francii.

^[10]    François Charles-Roux byl generálním sekretářem francouzského mi­nis­terstva zahraničí ve Vichy.

^[11]    Martinů se domníval, že vliv konzulátu v New Yorku bude větší nežli Šafránkův přípis.

^[12]    Françoise de Wendel (1874–1949), průmyslník a politik, který ve Vichy podporoval vládu generála Philippa Pétaina (1856–1951).