Diplomatický přepis dopisu | Aix le 13. Sept. 1940.
Chers amis
je ne peux pas vous dire avec quel plaisir j’ai accueilli votre lettre c’était un vrai message du „nouveau monde“, je vous en remercierer plus tard beaucoup plus vivement que je ne peux pas le faire ici. Je me suis mis immediatement en route pour les formalités, j’ai été éxtrèment bien accueilli au Cons. Amer. et dans trois jours c’était fini et nous avons notre visa pour l’Amerique grâce à vous. Pour le visa d’Espagne et Portugal je ne crois pas d’avoir difficultées, j’ai des amis qui facilitèrons les demarches. Il nous reste la chose la plus difficile en ce moment, c’est d’obtenir le visa de sortie de l’autorité francais. J’ai déposé ma demande à la prefecture de Marseille et j’ai avisé beaucoup des gens pour m’aider (Cortôt, Ch. Roux) mais on sait que c’est „controlé“ et qu’on donne presque pas la permission de sortir, je p[ense][1] que mon age permetra quand même la permission, c’est sera peut être très long Ruda l’attend déjà deux mois avec tous les autres papiers tout prêts: sans resultat. Ne vous serait-il possible de faire quelque chose par le Français de N. York qui ferait une demarche aux autorité de Vichy pour moi et pour la cause artistique? Notre Consul fera [aussi][2] le necessaire dans ces moyens, mais je pense qu’en ce moment il n’en a pas beaucoup et nous ne savons pas comment la situation se presentera d’un jour à l’autre, peut-être qu’il partira lui même. Le depart ne sera pas facile non plus, même si on arrive sain et sauf jusqu’à Lisbone, nous serons probablement obligé de rester là longtemps attendre le bateau, parce que on annonce que tout est pris déjà pour des semaines, la question d’argent se pose, parce que on demande le dollar et ici on demande le prix impossible et encore on ne peut pas les avoir et non plus peut être exporter, je dois encore me renseigner pour cela. Pour les billets du bateau la même chose cela couterait main[te][3]nant en francs une somme pas accessible pour nous, j’ai demandé P. Sacher à Bâle de me l’acheter en Suisse et en francs suisse et deposer à Lisbon, j’attend sa reponse, si c’est realisable et aussi s il voudra le faire, j’éspère qu’il le fera. Pour ma demande et pour l’hebergement j’ai donné l’adresse de Dushkin, avertissez le, je ne pas voulu trop mentionné nos representants, vous comprenez. Je suis malheureux pour mes manuscripts [chez][4] Sigmund, j’espere quand méme qu’il retr[ou][5]vera sa valise et les manuscripts avec. [†][6] [†][7] Koussevitzki, (je lui ecrirai aussi) que je lui reserve la [†][8] en Amerique de Double Concerto et que c’est une pièce sensasionelle, et d’une tenue qu’on n’a pas l’habitude entendre souvent, je vous ai peut être ecris que Honegger a pleuré comme un enfant dans mes bras, quand il’a entendu à Bâle. Et pour vous et pour Germaine j’ai commencé à travailler et je vous assure que c est sera une revelation, une composition qui vous fera plaisir, c’est un genre innatendu et s’appelle Sinfonia et peut être „Sinfonia gaie“ très simple dans le sens de musique moderne avec un petit ensemble, Germaine en sera certainement très content et vous pouvez commencer de faire les demarches. Pour les autres manuscripts malheureusement rien a faire en ce moment, pas moyens de correspondre avec la zone occupé. Enfin pour revenir à notre vrai sujet, je vous prie si possible de faire une demarche que vous deciderez vous même pour mon visa de sortie au autorité de Vichy, peut-être à Ch. Roux ou aussi à Cortot et de me écrire encore, qu’est ce que vous me conseillé de faire pour le voyage et le reste, je vous prie aussi de parler avec Bata, Sigmund et les autres que vous trouverez s’il voudrait continuer ce qu’ils ont commencé de faire pour moi ici, c’est à dire de reunir ensemble une somme necessaire pour vivre pour que je puisse au commencement de continuer travailler là bas et aussi au gouvernement, parce que comme je vous ai ecris, Comité a voté de donner à quelques artistes (Ruda, Kupka, moi) une somme par mois, j’éspère qu’ils vont continuer. Voulez vous écrire à ce sujet aussi à M. Deutch, il consentira certainement et peut être trouvera en Amerique de Sud des amis qui m’aideront, je n’ai pas encore la reponse de lui. Je vous demanderai aussi d’envoyer une carte à l’adresse de M. M. G.[9] Davis, chez M. E. Baker 22. Bedford Road – Summit – New Jersey, avec nos souvenirs et que probablement nous viendront en Amerique. l’adresse de M. Pavel Deutch – Wagon Lits Cook, Avenue Rio Branco – Rio de Janeiro. Je pense que c’est tout pour le moment, je vous tiendrai au courant et je vous prie de me repondre le plus tôt possible, En attendant de vous serrer les mains a N. York nous vous envoion et à Germaine nos meilleurs souvenirs et serons heureux quand nous serons à côtés de vous.
Votre
B. Martinů
5. Cours d’Orbitelle
Aix en Provence. (Bouches du Rhone.)
Aix 13. září 1940
Milí přátelé,
nemohu vypovědět s jakou radostí jsem obdržel Váš dopis, bylo to hotové poselství z „nového světa“, později Vám za to poděkuji mnohem vřeleji nežli mohu učinit zde. Ihned jsem se pustil do vyřizování formalit, na americkém konzulátě mne přijali na nejvyšší míru přívětivě a za tři dny to bylo hotové a díky Vám máme víza do Ameriky.[10] Co se týče víza do Španělska a Portugalska, nemyslím, že budou potíže, mám přátele, kteří usnadní vyřizování.[11] V tuto chvíli nám zbývá ta nejobtížnější záležitost, obdržet výstupní vízum od francouzských úřadů. Podal jsem žádost na prefektuře v Marseille a mnohým lidem jsem napsal, aby mi pomohli (Cortotovi[12], Ch. Rouxovi[13]), ale obecně se ví, že to je „kontrolováno“ a že povolení k odjezdu se téměř neudělují, myslím si však, že můj věk přeci jen povolení umožní, možná to potrvá velmi dlouho, Ruda na to čeká už dva měsíce, a přitom má všechny ostatní papíry hotové: bezvýsledně.[14] Nemohli byste něco udělat prostřednictvím toho Francouze z N. Yorku, který by nějak zakročil u úřadů ve Vichy v můj prospěch a v zájmu umění? Také náš konzul v mezích svých možností učiní nezbytné, já si ale myslím, že jich moc nemá, a my nevíme, jak se situace vyvine ze dne na den, možná též on sám odcestuje.[15] Ani odjezd nebude snadný, a i když živi a zdrávi dorazíme až do Lisabonu, pravděpodobně tam budeme nuceni dlouho zůstat a čekat na loď, protože se šíří zpráva, že vše je už na týdny obsazeno, vyvstává rovněž otázka peněz, protože vyžadují dolary a tady jsou nehorázné ceny, a k tomu se k nim nelze dostat, asi je není možné ani vyvézt, ješte se na to musím informovat. Co se lodních lístků týče, je to stejné, ve francích by nás to teď přišlo na sumu, kterou si nemůžeme dovolit, požádal jsem P. Sachera do Basileje, aby mi je koupil ve Švýcarsku a za švýcarské franky a nechal je uložit v Lisabonu, čekám na jeho odpověď, zda je to proveditelné a také zda to bude chtít udělat, já doufám, že ano.[16] Co se týče žádosti a ubytování, uvedl jsem Dushkinovu adresu, sdělte mu to, moc jsem nechtěl uvádět naše představitele, rozumíte. Velmi mě rmoutí ty moje rukopisy u Sigmunda, ale přece jen doufám, že kufry opět najde a v nich i rukopisy. [Řekněte Kusevickému (jemu také napíšu), že pro něho vyhrazuji americkou premiéru Dvojkoncertu[17] a že je to senzační kus, s obsazením[18], které člověk jen tak neslýchá][19], možná jsem Vám už psal, že mi Honegger brečel v náručí jako děcko, když si to vyslechl v Basileji[20]. Co se týče Vás a Germaine, už jsem začal pracovat a ujišťuji Vás, že to bude zjevení, skladba, která Vám udělá radost, je to něco nečekaného a jmenuje se to Sinfonia[21] a možná „Veselá Sinfonia“, velmi jednoduchá ve smyslu moderní hudby, s malým orchestrem, Germaine s tím bude určitě velmi spokojená a už můžete začít se zařizováním. Co se týče ostatních rukopisů, v této chvíli se nedá dělat nic, není žádná možnost korespondence s okupovanou zónou. Ale abych se vrátil k našemu hlavnímu tématu, prosím Vás, pokud to bude možné, abyste ve věci mého výstupního víza učinil nějaké kroky u úřadů ve Vichy, možná napište Ch. Rouxovi a také Cortotovi, a též mně napište, co mi radíte dělat stran cesty a toho ostatního, také Vás prosím, abyste promluvil s Baťou, Sigmundem[22] a jinými, na které natrefíte, zda by nechtěli pokračovat v tom, co pro mne tady už dělat začali, to jest shromáždit sumu nezbytnou k přežití, abych tam ze začátku mohl pokračovat s prací, a také napiště vládě, protože – jak už jsem Vám psal – Výbor odhlasoval, že některým umělcům (Rudovi, Kupkovi a mně) poskytne nějakou měsíční částku, doufám, že budou pokračovat[23]. Napsal byste v této věci také p. Deutchovi[24], určitě tomu bude nakloněn a možná v jižní Americe najde přátele, kteří mi pomohou, ještě jsem od něho nedostal odpověď. Též bych Vás chtěl požádat, abyste poslal pohlednici panu G. Davisovi[25], u pana E. Bakera, Bedford Road 22, Summit – New Jersey, že je pozdravujeme a že pravděpodobně přijedeme do Ameriky. Adresa pana Pavla Deutche – Wagon Lits Cook, Avenue Rio Branco – Rio de Janeiro. Myslím, že v tuto chvíli je to vše, budu Vám podávat zprávy a prosím Vás, abyste mi odpověděl co nejdříve. Než Vám budeme moci stisknout ruce v New Yorku, posíláme Vám i Germaine nejvřelejší pozdravy, až Vám staneme po boku, budeme šťastni.
Váš
B. Martinů
5 Cours d’Orbitelle
Aix-en-Provence
(Bouches-du-Rhône)
|
Věcné poznámky k DP | [1] Poškozený okraj listu, rekonstruováno podle smyslu.
[2] Špatně čitelné.
[3] Poškozený okraj listu, rekonstruováno podle smyslu.
[4] Špatně čitelné.
[5] Poškozený okraj listu, rekonstruováno podle smyslu.
[6] Nečitelné.
[7] Poškozený okraj listu.
[8] Poškozené. Podle smyslu doplňujeme „première“.
[9] Špatně čitelné.
[10] Ve fondu Miloše Šafránka je uložena nesignovaná průklepová kopie dopisu vyslanci ve Washingtonu Vladimíru Hurbanovi (1883–1949)
z 13. července 1940, v níž uvádí: „Martinů Vás prosí mým prostřednictvím, abyste mu laskavě pomohl opatřiti visum do Spojených států a tak jej zachránil před koncentračním táborem. Byl na černé listině Protektorátu jako emigrant, který neuposlechl výzvy a nevrátil se do konce ledna 1940 do Prahy.“ (CBM, bez signatury, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1995/16).
[11] Bohužel se mýlil a z další korespondence je patrné, že dlouhé měsíce budou manželé Martinů dál čekat v Aix-en-Provence.
[12] Klavírista a dirigent Alfred Cortot (1877–1962), který byl tehdy zaměstnán na Ministerstvu pro rodinu a mládež vlády ve Vichy, zdvořile žádost B. Martinů odmítl a dne 24. září 1940 mu odpověděl: „[…] mes fonctions actuelles ne me permettent pas de seconder vos intentions avec autant d’efficacité que je le souhaiterais […].“ (CBM, PBM Kd 24).
[13] Žádost o pomoc s vízy adresovanou bývalému francouzskému vyslanci v Praze François Charles-Rouxovi (1879–1961) zmiňoval také v dopise Štefanu Osuskému (v soukromé sbírce K. Klouda, kopie v IBM Osu 1940-09-20). V té době zastával post generálního sekretáře ministerstva zahraničí Francie.
[14] Pianista Rudolf Firkušný odcestoval z Francie na počátku prosince 1940.
[15] Opět má na mysli tehdejšího konzula v Marseille Vladimíra Vochoče.
[16] Manžele Sacherovi požádal o zakoupení lodních lístků z Lisabonu do New Yorku 8. září 1940 (Paul Sacher Stiftung, kopie v IBM Sac 1940-09-08).
[17] Sergeji Kusevickému napsal Miloš Šafránek 11. října 1940 a upozornil ho kromě Dvojkoncertu, H 271, také na Concerto grosso, H 263, Polní mši, H 279, a Rhapsodii, H 171 (Library of Congres, Washington, kopie v IBM BSO 1940-10-11). Kusevickij požádal Martinů telegramem o partituru Dvojkoncertu 31. prosince 1941 (CBM, PBM Kd 164). Nicméně 4. května 1942 mu sdělil, že nemůže slíbit toto provedení, neboť plánuje premiéru Symfonie č. 1 a Concerto grosso (srov. CBM, PBM Kd 165).
[18] Není zcela zřejmé, co pisatel mínil při použití slova „tenue“ v souvislosti se svojí skladbou; mohl tím také poukazovat na formu nebo na celkové pojetí.
[19] Překlad založený na neúplném čtení.
[20] Martinů se znovu vrací k premiéře Dvojkoncertu v Basileji.
[21] Opět píše o budoucí skladbě Sinfonietta giocosa pro klavír a malý orchestr, H 282.
[22] Vrací se k záměru oslovit podnikatele Jana Antonína Baťu a Sigmunda.
[23] Štefan Osuský navrhl dne 27. února 1940 místopředsedovi Československého národního výboru Janu Šrámkovi, aby výbor ustanovil Bohuslava Martinů, Rudolfa Firkušného a Huga Haase poradci s odměnou 2 000 franků měsíčně. Tento záměr se v tomto rozsahu nerealizoval (kopie v IBM Osu 1940-02-27). Martinů dostával pravidelné částky až do roku 1947 (Březina, 2018). Myšlenka společného fondu, na němž by se podíleli Jan Antonín Baťa a další českoslovenští průmyslníci, nebyla realizována.
[24] Lékař Pavel Deutsch, podporovatel Martinů.
[25] Gerald Vivien Davis (1899–1987), malíř, portrétoval manžele Martinů, s nimiž se stýkal v Paříži (srov. Charlotte Martinů, 2003, s 40).
|