Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníRancon
Poznámka k lokaci odeslání[Rancon]
Datum odeslání22.06.1940
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 749
Signatura v IBMŠafM 1940-06-22
Obsah a fyzický popis
Stručný obsah10. 6. byli připraveni k odjezdu do Nevers, ale tam jim odřekli; vydali se na cestu jen s kufříkem; ujal se jich Munch a ubytoval "v blízké vesnici"; legace "i ten druhý ústav s Ripkou" se k němu zachovali lhostejně; sami "se ztratili beze stopy"; jeho rukopisy bezpochyby "ztraceny skoro všechny", poslal je do Nevers; čekají, až "sem" přijdou Němci; asi pošle pozdravy z koncentráku; "bomby nám tu padají okolo, ale na to se zvykne"; měl by se nechat naturalizovat, což nyní zřejmě nejde; Concerto grosso patří Universal Editions ve Vídni, nelze ji provést bez jejího svolení; Dvojkoncert by měl Šafránek nabídnout Kusevickému; jestli Němci nedojdou až sem, bude nutné pomýšlet na cestu do USA, "škoda že jsem tam nejel s Vámi"; "nebojím se začíti znova i tvrdý život"; žádá o důrazný zákrok na legaci ve Washingtonu, "je jejich povinnost se o mně postarati, byť by to bylo i místo písaře nebo cokoliv"; Šafránek by měl nabídnout Kusevickému premiéru Dvojkoncertu a ten by mu mohl poslat pozvání; přestalo ho bavit doprošování u našich úřadů; neví, kde jsou dnes legace; čekají na kapitulační podmínky u rádia; "kladu ve Vás svoje poslední naděje"; psát na adresu : Charles Munch, Villefavard (par Magnac - Laval), Haute Vienne; BM sám bydlí poblíž; ztrácí už rok a jen se dívá na mapu, jak se "vojsko" blíží a už nejsou moc daleko; asi se tam objeví Colette Frantz a Rudolf Firkušný; atmosféry je zničující; nejistota, "když mě tady najdou".
Diplomatický přepis dopisu

[Rancon] 22. VI. 40.

 

Milý příteli,

 

dostal jste dopis a partitury které sebou vzal p. Sigmund do Ame­riky?[1] Ptáte se asi co se s námi stalo, a byl by to dlouhý dopis kdybych to měl popsat. Jak víte měli jsme slíbený pokoj v Nevers od p. Sigmunda a 10. VI. v pondělí ráno když už jsme měli vše připraveno k odjezdu nám v Nevers odřekli, a tak jsme se vydali na cestu beze všeho jen s ručním kufříkem a po dlouhém bloudění a hledání všude je natřískáno uprchlíky nás našel Ch. Munch který se nás ujmul a jakž takž ubytoval v blízké vesnici.[2] Všichni mojí compatisti[3] legaci i ten druhý ústav s Ribkou se ke mě zachovali moc pěkně,[4] jak se dalo čekat a musím vám říci že to není moc dobrá reklama pro nás, všichni umělci zde jsou rozhořčeni pro chování naši vlády vůči mně. Oba úřady se tajemně ztratili bez stopy, no ani o tom raději nebudu psáti. Moje rukopisy jsou bezpochyby ztraceny skoro všechny, poslal jsem je napřed do Nevers, a búhví kde dnes jsou, ani ty mi naše úřady nechránili, tak je to moc příjemný pocit býti nejlepším českým komponistou v této době.[5] Teď jsme v situaci že čekáme až sem přijdou Němci a co bude pak nevím ani na to nechci myslet, hnout se odsud nemůžeme, psal jsem na všechny strany ale pošta nefunguje, doufám že aspoň tento dopis půjde pošlu-li jej avionem, ale jist si nejsem, asi vám pošlu pozdravy někde z koncentráku, čekám jaké budou podmínky a zatím se k nám vojsko blíží, bomby nám tu padají okola ale na to se zvykne. Skoro váhám mám-li Vám psáti protože nevidím dobře jak se z toho dostat nevím ani kde jsou naše úřady ani ostatní a i kdybych věděl tak co mohu dělat? Tak ze všech těch plánů bude asi že budem spolknuti.

Myslím že bych se měl nechat naturalizovati ale kde a jak, těžko?[6] kdyby se mi něco stalo tak prosím Vás to Concerto grosso s 2 piany[7], náleží Universální Edici ve Vídni, oznamte jim že máte kopii, ale museli by to zkorigovati dle materialu, bude asi plná chyb, nenechávejte ji provézt bez svolení U. E. nebo její agena v N. Y. Za to rozhodně nechte provézt Double – concert nabídněte Kousewitskému[8], bude to veliká sensace. Teď ale jestli nedojdou až sem a jestli bude možnost odjet, tak je jisto že můj pobyt zde nebude míti v dané situaci vůbec význam a bude nutno pomýšleti jakým způsobem se dostat do Ameriky, škoda že jsem tam neodjel s Vámi.[9] Nebojím se začíti znova i tvrdý život a jsem jist že bych si tam brzo vytvořil silnou posici a bude mě třeba více než kdy jindy. Prosím Vás zakročte velmi důrazně na té naší legaci ve Washingtonu, je jejich povinnost se o mně postarati byť by to bylo i místo písaře nebo cokoliv ale musím se odsud dostat i když vyváznu teď se zdravou kůží, nemohou přece nevidět jaký effekt by to všude způsobilo kdyby se o mě nepostarali, a také by to nemělo žádný význam zde živořit po vesnicích, vysvětlete to Mme Coolidge[10] že jí o to přímo žádám, případně i Koussevitzkému[11], nabídněte mou premieru Double concerta že by mi mohl poslat pozvání a nebo i třeba nějaké fiktivní místo na naší legaci, však už bych tam našel prostředky k výživě a k ujišťuji Vás že to je už můj poslední pokus ( i když vyváznu odsud) se doprošovati stále našich úřadu o něco co by mě měli z vlastního zájmu nabídnouti, už mě to přestalo opravdu bavit a zvláště po zkušenostech posledních desíti dnů na které těžko zapomenu a jestli to pro mě neudělají protože tomu jako vždy vadí uřední formule a jestli jim bude líto těch pár grejcarů které by investovali do mé práce, pak je zbytečno si tímhle lámat hlavu a z nějakého potras­tismu se vytahovat když ostatní kteří neznamenají a nedělají dohromady nic si pěkně chrání svoji drahocennou kůži a málem býti ujištěni že najdou vždycky možnosti se tady zaříditi jinak s tím co umím i s trpělivosti kterou ještě mám.[12] Ale přesto co Vám zde píšu, udělejte ještě tu demarche ovšem nevím jakým způsobem všechno za­říditi, protože všechno zde je roztříštěno bůh ví kde, nevíme nic kde jsou legace, cestovati nelze, přenocovati rovněž nikde ne, a sehnati visa a.t.d. bude skoro nemožné, snad by bylo nejlépe udělati demarche od Vás přímo na americkou ambassadu tady, která je pravděpodobně v Bordeaux s udáním moji adresy protože jinak bych asi ani od Vás zprávu nedostal, Možná že se vše poněkud urovná a uklidní teď po přijetí podmínek ale jaké budou, čekáme už tři dny u Radia ale dosud nic, valné to stejně nebude a možná že nebude ani možno odsud odjeti. Kladu ve Vás svoje poslední naděje prosím udělejte co bude možno a napište mi na adresu Charles Munch – Villefavard – (par Magnac – Laval) Hte Vienne.[13] Já tam sice nebydlím ale kdo ví zdali nebudu muset se někam jinam zachrániti, kdežto Munch tam zůstane a poslal by to za mnou.[14] Naše legace se pravděpodobně už zachránila se svými nenahraditelnými pracovníky někam do neutrální země, snad by pomohl zákrok z Londýna na franc. gouvernement

Máte to se mnou starosti, to je tak že jste si umínil že mám nějakou cenu pro naši ubohou vlast. Teď mi tam nedělejte moc reklamy až budu raději odsud pryč, mohlo by mi to spadnout na hlavu. Když si vzpomenu na ty všechny plány co jsem měl a mám dosud a zde už tak ztrácím čas, a teď už teprve jenom se díváme každé ráno na mapu jak se vojsko blíží a už nejsou moc daleko. Jsou to trpké zkušenosti. Myslím že se tam objeví Colette Frantz, houslistka,[15] a možná R.Firkušný[16] a oba vám asi vyjádří svoje mínění o chování naší vlády, ale co jsme mohli jiného čekat? Je to všechno dohromady moc smutné, ani si to neuvědomujeme, tolik jsme si slibovali od Ameriky, snad teď se jim to v hlavě rozleží, ale co to stojí! Už bych byl rád pryč, protože celá ta atmosféra je tak zničující že tomu člověk se ani nemůže brániti a teď ta nejistota co se se mnou může státi když mě tady najdou což může býti v několika dnech, no raději ani na to nepřemýšleti, kdyby tam aspoň věděli že zde něco udělají alespoň pro naše vojsko a příslušníky. Mnoho Vás pozdravuji a závidíme Vám že se tam mužete o něco bíti a zápasiti a doufám že i pro mě se to utváří nějak lépe. Pozdravy od nás obou Germaine i Vám a prosím napište ihned avionem. ¨

                               Srdečně Váš B. Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Znovu se dotazoval na rukopisy, které poslal po panu Sigmundovi do Spojených států. Miloš Šafránek komentoval složitou situaci s ru­ko­pisy ve své první monografii: „Some of Martinu’s manuscripts were sent to Bordeaux with the intention that an acquaintance of his should bring them to America. But through an unlucky chance the baggage was exchanged with someone else’s, and Martinu’s suitcase remained in France.“ (Něketeré rukopisy B. Martinů byly odeslány do Bordeaux, aby byly převezeny do Ameriky. Avšak nešťastnou ná­hodou bylo zavazadlo zaměněno s nějakým jiným a kufr B. Martinů zůstal ve Francii.“) (Šafránek, 1944, s. 75). Šafránek v textu zaměnil Bordeaux s Nevres – kam byl kufr odeslán – patrně z toho důvodu, že Martinů sám zmínil Bordeaux ve svém dopise z 22. června 1940 (CBM, PBM Kmš 749).

 

[2]      10. června 1940 opustila francouzské vláda Paříž a přesunula se do Tours. Manželé Martinů spěšně odjeli z města směrem ke špa­nělským hranicím a ubytovali se s pomocí Charlese Muncha v Rancon nedaleko Limoges. Německá armáda obsadila Paříž o čtyři dny poz­ději. Charlotte Martinů na to vzpomínala: […] s Charlesovou pomocí jsme našli útočiště v Ranconu, pět kilometrů od Villefavard (Haute-Vienne). Byla to prostorná místnost s koupelničkou.“ (Charlotte Mar­tinů, 2003, s. 80).

 

[3]      Novotvar z francouzského slova „compatriote“, ve smyslu „krajané“.

 

[4]      Jednání tehdejších zástupců exilové vlády na vyslanectví v Paříži (Légation tchécoslovaque en France) a Československého národního výboru, v jehož čele stál také Hubert Ripka, hodnotil Martinů dlouho­době kriticky.

 

[5]      Také v dalších dopisech Paulu Sacherovi (Paul Sacher Stif­tung, kopie v IBM Sac 1940-07-02) a Pavlu Deutschovi (v sou­kromém vlastnictví, kopie v IBM Deu 1940-06-17) vyjádřil obavy o své rukopisy, které společně s dalšími věcmi odeslal na pů­vodně plánovanou adresu do Nevers. Z pozdější korespondence je ale zřejmé, že se tyto obavy nenaplnily.

 

[6]      Tyto úvahy o získání cizího občanství završil až o více než deset let později ve Spojených státech. Občanem USA se stal v roce 1952.

 

[7]      Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263.

 

[8]      Sergej Kusevickij se o Dvojkoncert, H 271, zajímal; 31. prosince 1941 zaslal Bohuslavu Martinů telegram, aby mu partituru předal (CBM, PBM Kd 164). Avšak s Boston Symphony Orchestra skladbu provedl až Ra­fael Kubelík 1. prosince 1967 (srov. The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=8154).

 

[9]      Francie kapitulovala téhož dne. Zbytek Francie obsadili 10. listopadu 1942, tedy v době, kdy manželé Martinů již byli ve Spojených státech.

 

[10]    Elizabeth Sprague Coolidge, mecenáška.

 

[11]    Dirigentu Sergeji Kusevickému nabídnul Dvojkoncert, H 271, opa­kovaně, avšak neúspěšně.

 

[12]    Ani tyto záměry se později nenaplnily, přesto se Šafránkovi podařilo in­ter­venovat ve prospěch manželů Martinů a skladatel později ve Spo­jených státech dostával od exilové vlády pravidelnou finanční častku 150 dolarů. V prosinci 1944 navrhl ministr Masaryk její na­výšení (srov. Depeše Jana Masaryka Jánu Papánkovi z 2. pro­since 1944, Archiv MZV, kopie IBM VČSRW 1944-12-02). Zverubně se této problematice věnoval v roce 2018 Aleš Březina ve studii „… pour le moment, je suis là-bas toujours considéré come un famous czech composer …“. Autoři děkují za laskavé poskytnutí rukopisu.

 

[13]    Dirigent Munch se ubytoval se svou ženou Vivette ve vile La solitude ve Villefavard. 2. srpna a 3. září 1940 psal Martinů na hlavičkovém papíru „La Solitude / Villefavard / Magnac-Laval“ (CBM, PBM Kd 202, 203).

 

[14]    Manželé Martinů bydleli asi do poloviny července v Ranconu u M. Pail­leta. Martinů však doufal, že se mu podaří získat jiné, lev­nější ubytování. Poté odjeli do Cauterets, odkud žádal Marcela Mihalo­vi­ciho (1989–1985) o ubytování ve Floracu (Les Autographes – Thierry Bo­din, Paříž, kopie v IBM MihM 1940-07-17). Nicméně na konci července se přestěhovali do Aix-en-Provence (chez Mlle Bon­zom, 5. Cours d’Orbitelle, Aix-en-Provence (Bouches-du-Rhô­ne), jak sdělil Paulu Sacherovi (Paul Sacher Stiftung, kopie v IBM Sac 1940-07-27).

 

[15]    Colette Frantz (1903–2004) pomáhala Bohuslavu Martinů pře­pravit jeho rukopisy z Paříže do Nevers na počátku června 1940 a byla mu také nápomocná se získáním cestovních dokumentů v Mar­seil­le. Charlotte Martinů také uvedla: „Objednala si u Bohuše so­ná­tu.“
(Charlotte Martinů, 2003, s. 82). Jednalo se však patrně o ne­rea­lizovanou skladbu.

 

[16]    Pianista Rudolf Firkušný připlul do New Yorku za půl roku, 16. pro­since 1940.

 

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek4
Poznámka
Fixacerukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Bordeaux
Londýn
Nevers
New York
Vídeň
Villefavard
Washington, D.C.
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2632 (záznam 1 / 0)
další »