Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníPaříž
Datum odeslání18.03.1939
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 740
Signatura v IBMŠafM 1939-03-18
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahByl by rád "tam s Vámi a pracoval s Vámi"; Češi se "zde" spojili, ale je to roztříštěné ; Osuský se rozhodl "pro nás", legaci dosud nepustil; Flanderka se stará o naturalizaci a o pasy; BM dochází do "Kolonie"; dělají se "vedlejší " akce; potřebovali by zde MŠ; "scházíme se stále"; některé hlasy radí neukvapovat se; Ducháček pracuje dobře; "já jsem stále v permanenci ...zachránil jsem z legace hudební archiv"; myslím, že "naši přátelé jako Honzl, Burian atd. sedí už v koncentráku"; chtěl, aby se zdejší činnost spojila a koordinovala s Londýnem a Amerikou; neví, co se děje nahoře kolem Osuského; zmínky o činnosti některých Čechů v Paříži; veřejné mínění zde "je náhle pro Vás skoro na 100 %; všichni doufáme hlavně v Ameriku, "a tak jsem rád, že jste tam a president také"; "jsem nešťasten, že nejsem při tom"; jestli se situace "protáhne...tak bych rozhodně do Ameriky chtěl jet a pracovat s Vámi"; nechal si prodloužit víza do všech států, "tedy i do Ameriky"; učí se pilně angličtinu; chtěl by napsat "něco jako slovanské tance českého, a dáti to s věnováním americkému národu"; až bude hrát Dushkin Českou rapsodii, "dělejte politickou propagandu"; jaké by byly možnosti pro jeho příjezd do Ameriky ?; chtěl by "zde" býti do prázdnin, protože "i tady mě bude potřeba a mohu hodně udělati"; myslí na cestu do USA; rád by s sebou vzal "malou Kaprálovou", mohla by "nám" pomáhat jako dirigentka i skladatelka, "atrakce"; Kompozici zatím pověsil na hřebík; má nyní edici v Londýně; úvaha o osobách, jež by mu snad pomohly v USA; "myslíme zde všichni na Prahu a Čechy, jak jim tam asi musí býti"; "nesmíme je zklamat"; "Nazdar, nazdar! pro třetí republiku a budeme si to muset zařídit jinak".
Diplomatický přepis dopisu

Paris 18. / III. 1939



 



Milý příteli,



 



čekáte jistě na zprávy z Paříže jistě už také máte i jiné a my zde vzpomínáme a myslíme stále na Vás a ani Vám nemohu říci jak bych byl rád tam s Vámi a pracoval s Vámi.[1] O politické situaci psát nebudu tu víte z novin,[2] Bonel [Bonnet] [3] se zase udržel jenom Vám píšu co mi zde děláme a s jakou radostí čteme ty radostné a potěšující zprávy z Ameriky. Tedy zde se Češi ihned spojili ale jako vždycky nemá to zase žádné vedení a je to roztříštěno. Osuský[4] se rozhodl pro nás a zůstane zde bojovati pro nás,[5] legaci dosud nepustil a úředníci také zůstanou,[6] Flanderka[7] pracuje rovněž ale o těchto dramatách toho moc nevíme a se nedozvíme, dělají s tím náramné tajnosti, Flanderka se stará hlavně o naturalizaci a o pasy, Osuský prý v politických kruzích. Těm nižším šaržím jako jsem já nezbývá než se uchýliti do Kolonie[8] a tam to vedou jakž takž, hájí ten dům aby ho nesebrali a sbírají podpisy. Já se vztekám protože cítím že to není soustředěno a že se dělají takové poboční akce, sice také dobré ale vedlejší a že ale ztrácím čas. Co je alespoň kladné že se zde projevila resistence, sice dosti pasivní ale alespoň něco, potřebovali bychom Vás zde a mnoho lidí se po Vás ptá a lituje že tu nejste. Žurnalisti jsou v permanenci a scházíme se stále ale dosud jsem neviděl žádnou akci, ty americké projevy[9] nás dali nejvíce dohromady a snad jsem sám opravdu moc nedočkavý a ono to nejde tak rychle, ale jsem jist kdybyste zde byl že by se udělalo mnohem více. Jsou takové rady a hlasy (hlavně z prava) jen vyčkat a ne­ukvapit se a počkat ale na co ještě chtějí čekat to mi není jasné. Ducháček[10] pracuje dobře a ještě několik takových lidí ale nemá to vedení já jsem stále v permanenci, asi se napomínám, založili jsem u legace hudební archiv, nechal jsem tam jenom ty Leopoldy[11] a tu muziku pro kavárny a schází mi tu moc někdo kdo by tohle všechno vzal do ruky a řídil to. Kam pak odjel Kodíček[12]  ales­poň kdyby ten tu byl. Z Prahy žádné zprávy, jenom že je Hájek[13] zatčen a také snad i Butter[14] ale co je na tom pravdy to nevím, myslím že naši přátelé jako Honzl[15] Burian[16] a.t.d. sedí už v koncentráku, ale to Vy už jistě zprávy máte lepší než my zde. Chtěl jsem aby se zařídilo i hned spojení s Londýnem i s Amerikou aby akce byly přibližně souběžné a abychom věděli co tam dělají a nebo co se má dělati v první řadě no zkrátka abychom o sobě věděli ale to jsem nedocílil, a to je právě to že tu chybí někdo kdo by tohle vše spojoval a tak se musí běhat od čerta k ďáblu aby se člověk něco dozvěděl více než to co vyčte z novin. Levé strany zde mašírují dobře pro nás, a také bych chtěl abychom byli v kontaktu s těmi literáty z Pontigny,[17] kteří většinou jsou pro nás ale neumíme je využitkovati, co se týče politiků to už vůbec nevím kdo by nám vyjma Osuského umí přásti[18] a zdali vůbec někdo z nich intervenuje, Studenti pracují hodně i Kripner[19] který je tu za Krysku a ostává dohromady naše bývalé spojenci s Yugoslávce, Rumuny a.t.d. ale to je také více méně platonické. Po­dám Vám zprávy co nejdříve o všem co tu děláme ale kdybyste mohli najít někoho kdo by převzal zde vedení to bych byl šťasten, Hanuš z kolonie[20] je na to slabý, dobrá je víc ta Strimplová[21] a Ducháček i Kripner a potom jeden student Hrubý, Corbeaux tam dělá takové spektakulární sensace, které zde nalézají hodně ohlasu v tisku, jako je katafalk v Bureau tourisme. Co se týče Čechů mimo Paříž to nevím zdali se stala nějaká akce je soustředit, nevím, myslím spíše že ne. Opinion publique[22] zde je náhle pro nás skoro na 100 % a nemluví se skoro o ničem jiném než o nás ale potom také hlavně o nich protože začínají míti strach k čemu ta paráda a je jim to už moc podezřelé vláda ovšem to nachyluje[23] jak se to dá.



Projev presidentův nás potěšil nesmírně, mě hlavně, a ať si dá na sebe velký pozor, oni jsou všeho schopni; Tak jsem Vám to všechno tak částečně popsal a je to takové jak jste si asi představoval, mnoho dobré vůle ale mnoho přemýšlení a mluvení nadarmo a žádné středisko, doufám že zítra se už podaří ustaviti jakýsi akční výbor který by jakž takž akce soustředil, všichni se obracíme a doufáme hlavně na Ameriku a tak jsem rád že jste tam a president také,[24] protože jestli odněkud vyjde spása tak to je odtamtud a já jsem nešťasten že nejsem při tom a tak Vám píši, jestli se situace protáhne, jako že asi ano, tak bych rozhodně do Ameriky chtěl „jet“ a pracovat s vámi a myslím že to tak asi na konec dopadne.



Jak to bude s pasy zatím ještě nevím, to se ví že na německou legaci si nikdo pro ně nepůjde, prozatím ještě máme ty naše a potom dostaneme asi ty Nansenovské.[25] Já jsem si ještě nechal prodloužiti pas do všech státu tedy i do Ame­riky a [doháním] pilně angličtinu,[26] a chtěl bych napsati něco jako slovanské tance českého a dáti to s věnováním Americkému národu, který se nás první zastal[27] aby se to ihned tam hrálo a dělalo to propagandu pro nás a prosím Vás i pro ty věci co má Dushkin[28] až to bude hrát, dělejte politickou propagandu, a napište mi alespoň pár řádku, co děláte a jaké jsou naděje a co soudíte o té akci tady. A potom také jaké by byly možnosti pro mě a můj příjezd do Ameriky, myslíte že by to šlo zařídit, Dushkin by v tom mohl pomoci a jistě by to udělal rád, chtěl bych zde býti tak do prázdnin, protože i tak mě bude potřeba a mohu hodně udělati ale potom jestli se situace nezmění musel bych nutně pomyšleti a už od teďka na to myslím, přijeti za Vámi a pracovati s Vámi.[29]



Chtěl bych kdyby bylo možno vzíti i malou Kaprálovou[30], kte­rá se asi také těžko bude moci vrátit do Čech, a která by nám tam mohla pomáhati, jako dirigentka i s komposicí, je velmi energická a má štěstí, někdo ji nahoře z těch muzikantských duchů pomáhá, byla by to do jisté míry taková zvláštní atrakce.[31] Komposici jsem zatím pověsil na hřebík ale mám za to edici v Londýně,[32] kteří budou dělati značnou reklamu a už jsem jim i naznačil v jakém směru, a jsem nějak na dobro vyměněný. Napište mi prosím Vás jaké by byly možnosti pro mě a případně i pro tu malou dirigentku, alespoň pro první čas, na cestu bych si zde vypůjčil (možná Munch)[33] snad bych se mohl umístit někde v takovém komité československé legace nebo snad by se něco našlo obrátil bych se na pí. Coolidge[34], Koussevitzského[35] a i jinak bych snad našel známé, Dushkin by mohl hodně udělati. Prozatím zde budu míti práci a budu platný ale protáhne-li se to tedy jediné řešení bude odjeti do Ame­riky.[36] A kdybyste nám sem mohl poslat někoho kdo by to zde dirigoval ve spojení s Vaší akcí americkou bylo by to moc dobré. Tak na Vás myslím jak tam asi řádíte a lituji že nejsem s Vámi ale doufám že se za Vámi podívám a zatím tedy budu platný zde.



Moc Vás pozdravuji a Germaine také a všechny kdo jsou s námi, myslíme zde všichni na Prahu na Čechy jak jim tam asi musí býti, a raději kdyby člověk mohl na to vůbec nemyslet a potom zase nás sílí ta myšlenka že s ní myslí na nás a počítají na nás že si nenecháme ujíti žádné možnosti a že jsme to teď my co představujeme naši republiku svobodnou a volnou a nemůžeme ani nesmíme je zklamat.



Zdravím Vás mnoho[37] a Nazdar. Nazdar! pro třetí repu­bli­ku a budem si to muset zařídit jinak.[38] Těším se na Váš dopis a prosím pište brzo, už pro mě, a také je tu u mě stále velká poptávka co píšete a co děláte.



Jsem Váš B. Martinů



 



Trochu jsem pozměnil Palackého: Byli jsme po Ra­kous­ku, budeme i před R.[39], [40]



 


Věcné poznámky k DP

[1]      Šafránek se svou ženou a synem Janem odpluli 1. února 1939 z pří­stavu Le Havre do New Yorku na lodi Paris (srov. Šafránek, 2006, s. 267; Rehabilitační komise MZV, nedatovaná kopie patrně z roku 1968, CBM, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1997/13, 14, 15; Year: 1939; Arrival: New York, New York; Microfilm Serial: T715, 1897–1957; Microfilm Roll: Roll 6281; Line: 27; Page Number: 78; [cit. 20. prosince 2018], https://search.ancestry.com/cgi-bin/sse.dll?indiv=1&dbid=7488&h=1004121316&tid=

&pid=&usePUB=true&_phsrc=YIF105&_phstart=success

Source).



 



[2]      15. března 1939 obsadila německá armáda Čechy a Moravu. Adolf Hitler vyhlásil v Praze Protektorát Čechy a Morava.



 



[3]      Georges Bonnet (1889–1973), politik, ministr mnoha francouzských vlád. Jako ministr zahraničí se podílel na uzavření mnichovské do­hody a obětování Československa nacistům v roce 1938. Od 13. března 1939 opět ministr zahraničí ve vládě ministerského předsedy Édouar­da Daladiera (1884–1970). Byl také spojován s Germaine Leroux.



 



[4]      Diplomat Štefan Osuský (1889–1973) byl od ledna 1921 až do konce 30. let československým vyslancem v Paříži. Po oku­paci Československa Osuský odmítl navzdory příkazu ministra zahra­ničí Františka Chvalkovského vydat vyslanectví nacistům a podařilo se mu vyjednat jeho uznání i všech konzulátů ve Francii. V okupované Paříži setrval do 21. června 1940 a pak odešel do Londýna (Namont, 2015).



 



[5]      Štefan Osuský, rodem ze slovenské Brezové pod Bradlom, hájil dál politiku Československa přesto, že Slovenský sněm vyhlásil 14. března 1939 samostatný Slovenský stát.



 



[6]      Bezprostředně po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 ministr zahraničí František Chvalovský vydal příkaz k vydání všech zastupitelských úřadů Němcům. On sám se pak stal jediným vyslancem Protektorátu. Mnozí však odmítli a snažili se o zachování chodu úřadů, podobně jako Štefan Osuský v Paříži.



 



[7]      Ondřej Flanderka, prezident Československé kolonie ve Francii v le­tech 1928–1938.



 



[8]      Československou kolonii (Colonie tchécoslovaque en France) založili po vypuknutí první světové války v roce 1914 Češi žijící ve Francii, kteří se chtěli aktivně zapojit do boje. Následně se přihlásili k cizi­necké legii, aby bojovali po boku Francie. Obdobnou roli Kolonie sehrála v roce 1939. Její aktivity však provázel názorový rozkol s vel­vyslanectvím ČSR, které vedl Štefan Osuský (Namont, 2015, s. 482). Martinů s Kolonií zpočátku sympatizoval a účastnil se jejích aktivit, jak plyne z jeho korespondence.



 



[9]      Martinů má na mysli rozhlasový projev Edvarda Beneše z Chicaga 18. března 1939, v němž bývalý prezident vyzval k boji za obnovení Československa.



 



[10]    Redaktor Lidových novin Ivo Ducháček (1913–1988) působil v Paříži od roku 1936. Později pracoval jako referent a přednosta Čes­ko­slovenského národního výboru.



 



[11]    Špatně čitelné.



 



[12]    Režisér a divadelní publicista Josef Kodíček (1892–1954) žil od roku 1938 ve Walton on Thames ve Velké Británii.



 



[13]    Patrně novinář Jan Hájek (1883–1969), přednosta zpravodajské sek­ce na Ministerstvu zahraničí Československa od roku 1919 a také nadřízený M. Šafránka. V letech 1939–1945 byl internován v kon­centračním táboře Buchenwald.



 



[14]    Špatně čitelné.



 



[15]    Režisér Jindřich Honzl (1894–1953) nebyl deportován do koncen­tračního tábora. V letech 1939–1941 vedl Divadélko pro 99, aktivně se účastil nacistického odboje.



 



[16]    Emil František Burian (1904–1959) byl zatčen v roce 1941 a poté byl deportován do Terezína a koncentračních táborů v Dachau a Neuen­gamme.



 



[17]    Spisovatel Paul Desjardins (1859–1940) vlastnil od roku 1906 areál původního cisterciáckého opatství v Pontigny, kde organizoval Décades de Pontigny, jichž se účastnili mj. André Gide, Jean Schlumberger, Saint-Exupéry, Jean-Paul Sartre a další. Od 30. let sehrálo Pontigny důležitou roli při formování mezinárodního socialistického hnutí. Mi­loš Šafránek se těchto debat také účastnil (viz např. Šafránek, 2006, s. 91).



 



[18]    Poškozeno, špatně čitelné.



 



[19]    Viktor Kripner (1906–1956), básník, v letech 1938–1939 tajem­ník Ústavu slovanských studií na Sorbonně v Paříži, pracoval v Česko­slovenské kolonii.



 



[20]    Karel Hanuš, sociální referent a později tajemník pro sociální problematiku Českoslovesnké kolonie ve Francii (Namond, 2015, s. 174).



 



[21]    Eva Outratová Strimplová (1912–1989), dcera vyslance Ludvíka Strimpla (1880–1937) a manželka diplomata Vladimíra Outraty, pracovala v Kolonii a od května 1939 byla spolu­pra­covnicí v tiskové a propagační kanceláři, kterou ustanovil v Paříži Hubert Ripka.



 



[22]    Pro výraz „veřejné mínění“ Martinů použil francouzský výraz.



 



[23]    Špatně čitelné.



 



[24]    Edvard Beneš (1884–1948) po prezidentské abdikaci 5. října 1938 odešel do Londýna. V lednu 1939 odplul do Spojených stá­tů, kde přednášel na Chicago University. Po vyhlášení okupace Česko­slovenska se vrátil do Londýna.



 



[25]    Nansenův pas byl dle ženevské Úmluvy o mezinárodním postavení uprchlíků vydáván uprchlíkům jako cestovní doklad.



 



[26]    Také dirigenta Jeana-Aubryho se dotazoval ještě 19. května 1939, zda neví o učiteli angličtiny (Mihule, 2002, s. 294).



 



[27]    O tomto záměru informoval také dirigenta Jeana-Aubryho, kterému na­psal dle Jaroslava Mihuleho 19. května 1939, […] že se za­bý­vá myšlenkou komponovat Suitu z českých tanců pro orchestr na způsob Dvořákových Slovanských tanců.“ (Mihule, 2002, s. 294). Zamýšlenou suitu však nenapsal. 5. listopadu 1939 dokončil kantátu Polní mše, H 279.



 



[28]    Opět zmiňuje houslitu Samuela Dushkina, pro nějž komponoval Suite concertante, H 276.



 



[29]    Rodinu v Poličce o svých záměrech informoval: […] a tak se nemohu rozhodnouti, to jest spíše bych raději zůstal zde, přece jenom jsem volný a kdo ví, jak to vše ještě dopadne, teď se to mění, každý den je to jiné, prozatím bch tu ještě dost dlouho mohl vydržeti, ale přesto jsem do A[meriky] psal, co by se tam dalo dělat, zdali by se něco našlo, aby tam člověk mohl vydržeti. Pro sl. K[aprálovou] je to to same, má velký talent a kdo ví, jak by mohla žíti teď doma, a po dobu, co je zde na to stipendium, se o ni starám, je zdravá, nemusí si tam dělati starosti a co se týče toho plánu s ní, to je všechno ve hvězdách, myslím, že spíše psala domu, že je tím trochu polekala, to chápu, že mají starosti. Ale vy si nic neberte do hlavy a žijte si, pokud to lze klidně, zásobte se potravinami, které jdou schovat, a co se mě týče, buďte ubezpečeni, že bych vám napsal sám o to, co chci dělati, ale až by se skutečně o něco pozitivně jednalo, prozatím je všechno v mlhách a nelze o ničem rozhodovati, a tak vám jenom mohu říci, abyste vyčkali klidně, až co čas a osud přinese, vždyť i když bychom jeli do A., tak to není na věčnost a zatím, jak vám píšu, se ta otázkami neklade, vždyť to by také stálo mnoho peněz, které nemám, a tam také dosud nic nemám, ani zpráv.“ (3. března 1939, CBM, PBM Kr 262). A podobně psal také Paulu Sacherovi: „Napsal jsem také do Ameriky o informace, jak by bylo možno se tam dostat a jaké by byly šance se uživit, než by bylo možné se vrátit do Prahy.“ (cit. dle Mihule, 2002, s. 296).



 



[30]    Vítězslava Kaprálová (1915–1940) studovala od roku 1937 na École Normale de Musique v Paříži dirigování u Charlese Muncha a sou­kromě skladbu u Bohuslava Martinů v Paříži. Intimní přítelkyně skla­datele.



 



[31]    Kaprálová se cesty do Spojených států nedožila. Zemřela 16. června 1940 v Montpellier.



 



[32]    Má na mysli londýnské nakladatelství Boosey & Hawkes, s nímž spolu­pracoval dalších patnáct let a s nímž uzavřel v letech 1949–1951 a 1951–1955 exkluzivní smlouvu. Přestože 6. března 1939 ještě sdě­lo­val pražskému nakladatelství Melantrich, aby partituru Tre ricercari, H 267, poslali do Universal Edition v Londýně (srov. CBM, PBM, Km 1099). V témže roce ji nakonec vydalo Boosey & Hawkes. Toto rozhodnutí bylo pro Martinů strategické, neboť za druhé světové války byli nakladatelé ve Francii, Německu, Rakousku i Československu nedostupní jak z hlediska provozovacího materiálu, tak výnosů z pro­váděných skladeb a z prodejů. Podobně se v té době rozhodli také Béla Bartók, Igor Stravinský, Arnold Schönberg a další.



 



[33]    Palubní jízdenky na loď Exeter, s níž manželé Martinů odpluli 21. břez­na 1941 do New Yorku, uhradili manželé Paul a Maja Sacherovi.



 



[34]    Elizabeth Sprague Coolidge, mecenáška.



 



[35]    Sergej Alexandrovič Kusevickij, šéfdirigent Boston Symphony Or­ches­tra.



 



[36]    Manželé Martinů odpluli do Spojených států s pomocí Miloše Šafránka a za fi­nanční podpory Paula a Maji Sacherových až za dva roky.



 



[37]    Nečitelné.



 



[38]    Tento dříve běžný pozdrav byl za protektorátu zakázán. Odkazoval také na československou rotu Nazdar ve Francii, která statečně bo­jovala v první světové válce.



 



[39]    Historikovi a politikovi Františku Palackému (1798–1876) se připisuje výrok „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“.



 



[40]    Připsáno na boční straně dopisu.



 


Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek4
FixaceRukopis
Digitalizace
Quality of digitisationProfi

Preview only available at the Institute.

Location as subject
Londýn
Paříž
Person as subject
Corporation as subject
Composition as subject
« previous
ID 2623 (entry 1 / 0)
next »