Paris 18. / III. 1939

Milý příteli,

čekáte jistě na zprávy z Paříže jistě už také máte i jiné a my zde vzpomínáme a myslíme stále na Vás a ani Vám nemohu říci jak bych byl rád tam s Vámi a pracoval s Vámi.[1] O politické situaci psát nebudu tu víte z novin,[2] Bonel [Bonnet] [3] se zase udržel jenom Vám píšu co mi zde děláme a s jakou radostí čteme ty radostné a potěšující zprávy z Ameriky. Tedy zde se Češi ihned spojili ale jako vždycky nemá to zase žádné vedení a je to roztříštěno. Osuský[4] se rozhodl pro nás a zůstane zde bojovati pro nás,[5] legaci dosud nepustil a úředníci také zůstanou,[6] Flanderka[7] pracuje rovněž ale o těchto dramatách toho moc nevíme a se nedozvíme, dělají s tím náramné tajnosti, Flanderka se stará hlavně o naturalizaci a o pasy, Osuský prý v politických kruzích. Těm nižším šaržím jako jsem já nezbývá než se uchýliti do Kolonie[8] a tam to vedou jakž takž, hájí ten dům aby ho nesebrali a sbírají podpisy. Já se vztekám protože cítím že to není soustředěno a že se dělají takové poboční akce, sice také dobré ale vedlejší a že ale ztrácím čas. Co je alespoň kladné že se zde projevila resistence, sice dosti pasivní ale alespoň něco, potřebovali bychom Vás zde a mnoho lidí se po Vás ptá a lituje že tu nejste. Žurnalisti jsou v permanenci a scházíme se stále ale dosud jsem neviděl žádnou akci, ty americké projevy[9] nás dali nejvíce dohromady a snad jsem sám opravdu moc nedočkavý a ono to nejde tak rychle, ale jsem jist kdybyste zde byl že by se udělalo mnohem více. Jsou takové rady a hlasy (hlavně z prava) jen vyčkat a ne­ukvapit se a počkat ale na co ještě chtějí čekat to mi není jasné. Ducháček[10] pracuje dobře a ještě několik takových lidí ale nemá to vedení já jsem stále v permanenci, asi se napomínám, založili jsem u legace hudební archiv, nechal jsem tam jenom ty Leopoldy[11] a tu muziku pro kavárny a schází mi tu moc někdo kdo by tohle všechno vzal do ruky a řídil to. Kam pak odjel Kodíček[12]  ales­poň kdyby ten tu byl. Z Prahy žádné zprávy, jenom že je Hájek[13] zatčen a také snad i Butter[14] ale co je na tom pravdy to nevím, myslím že naši přátelé jako Honzl[15] Burian[16] a.t.d. sedí už v koncentráku, ale to Vy už jistě zprávy máte lepší než my zde. Chtěl jsem aby se zařídilo i hned spojení s Londýnem i s Amerikou aby akce byly přibližně souběžné a abychom věděli co tam dělají a nebo co se má dělati v první řadě no zkrátka abychom o sobě věděli ale to jsem nedocílil, a to je právě to že tu chybí někdo kdo by tohle vše spojoval a tak se musí běhat od čerta k ďáblu aby se člověk něco dozvěděl více než to co vyčte z novin. Levé strany zde mašírují dobře pro nás, a také bych chtěl abychom byli v kontaktu s těmi literáty z Pontigny,[17] kteří většinou jsou pro nás ale neumíme je využitkovati, co se týče politiků to už vůbec nevím kdo by nám vyjma Osuského umí přásti[18] a zdali vůbec někdo z nich intervenuje, Studenti pracují hodně i Kripner[19] který je tu za Krysku a ostává dohromady naše bývalé spojenci s Yugoslávce, Rumuny a.t.d. ale to je také více méně platonické. Po­dám Vám zprávy co nejdříve o všem co tu děláme ale kdybyste mohli najít někoho kdo by převzal zde vedení to bych byl šťasten, Hanuš z kolonie[20] je na to slabý, dobrá je víc ta Strimplová[21] a Ducháček i Kripner a potom jeden student Hrubý, Corbeaux tam dělá takové spektakulární sensace, které zde nalézají hodně ohlasu v tisku, jako je katafalk v Bureau tourisme. Co se týče Čechů mimo Paříž to nevím zdali se stala nějaká akce je soustředit, nevím, myslím spíše že ne. Opinion publique[22] zde je náhle pro nás skoro na 100 % a nemluví se skoro o ničem jiném než o nás ale potom také hlavně o nich protože začínají míti strach k čemu ta paráda a je jim to už moc podezřelé vláda ovšem to nachyluje[23] jak se to dá.

Projev presidentův nás potěšil nesmírně, mě hlavně, a ať si dá na sebe velký pozor, oni jsou všeho schopni; Tak jsem Vám to všechno tak částečně popsal a je to takové jak jste si asi představoval, mnoho dobré vůle ale mnoho přemýšlení a mluvení nadarmo a žádné středisko, doufám že zítra se už podaří ustaviti jakýsi akční výbor který by jakž takž akce soustředil, všichni se obracíme a doufáme hlavně na Ameriku a tak jsem rád že jste tam a president také,[24] protože jestli odněkud vyjde spása tak to je odtamtud a já jsem nešťasten že nejsem při tom a tak Vám píši, jestli se situace protáhne, jako že asi ano, tak bych rozhodně do Ameriky chtěl „jet“ a pracovat s vámi a myslím že to tak asi na konec dopadne.

Jak to bude s pasy zatím ještě nevím, to se ví že na německou legaci si nikdo pro ně nepůjde, prozatím ještě máme ty naše a potom dostaneme asi ty Nansenovské.[25] Já jsem si ještě nechal prodloužiti pas do všech státu tedy i do Ame­riky a [doháním] pilně angličtinu,[26] a chtěl bych napsati něco jako slovanské tance českého a dáti to s věnováním Americkému národu, který se nás první zastal[27] aby se to ihned tam hrálo a dělalo to propagandu pro nás a prosím Vás i pro ty věci co má Dushkin[28] až to bude hrát, dělejte politickou propagandu, a napište mi alespoň pár řádku, co děláte a jaké jsou naděje a co soudíte o té akci tady. A potom také jaké by byly možnosti pro mě a můj příjezd do Ameriky, myslíte že by to šlo zařídit, Dushkin by v tom mohl pomoci a jistě by to udělal rád, chtěl bych zde býti tak do prázdnin, protože i tak mě bude potřeba a mohu hodně udělati ale potom jestli se situace nezmění musel bych nutně pomyšleti a už od teďka na to myslím, přijeti za Vámi a pracovati s Vámi.[29]

Chtěl bych kdyby bylo možno vzíti i malou Kaprálovou[30], kte­rá se asi také těžko bude moci vrátit do Čech, a která by nám tam mohla pomáhati, jako dirigentka i s komposicí, je velmi energická a má štěstí, někdo ji nahoře z těch muzikantských duchů pomáhá, byla by to do jisté míry taková zvláštní atrakce.[31] Komposici jsem zatím pověsil na hřebík ale mám za to edici v Londýně,[32] kteří budou dělati značnou reklamu a už jsem jim i naznačil v jakém směru, a jsem nějak na dobro vyměněný. Napište mi prosím Vás jaké by byly možnosti pro mě a případně i pro tu malou dirigentku, alespoň pro první čas, na cestu bych si zde vypůjčil (možná Munch)[33] snad bych se mohl umístit někde v takovém komité československé legace nebo snad by se něco našlo obrátil bych se na pí. Coolidge[34], Koussevitzského[35] a i jinak bych snad našel známé, Dushkin by mohl hodně udělati. Prozatím zde budu míti práci a budu platný ale protáhne-li se to tedy jediné řešení bude odjeti do Ame­riky.[36] A kdybyste nám sem mohl poslat někoho kdo by to zde dirigoval ve spojení s Vaší akcí americkou bylo by to moc dobré. Tak na Vás myslím jak tam asi řádíte a lituji že nejsem s Vámi ale doufám že se za Vámi podívám a zatím tedy budu platný zde.

Moc Vás pozdravuji a Germaine také a všechny kdo jsou s námi, myslíme zde všichni na Prahu na Čechy jak jim tam asi musí býti, a raději kdyby člověk mohl na to vůbec nemyslet a potom zase nás sílí ta myšlenka že s ní myslí na nás a počítají na nás že si nenecháme ujíti žádné možnosti a že jsme to teď my co představujeme naši republiku svobodnou a volnou a nemůžeme ani nesmíme je zklamat.

Zdravím Vás mnoho[37] a Nazdar. Nazdar! pro třetí repu­bli­ku a budem si to muset zařídit jinak.[38] Těším se na Váš dopis a prosím pište brzo, už pro mě, a také je tu u mě stále velká poptávka co píšete a co děláte.

Jsem Váš B. Martinů

Trochu jsem pozměnil Palackého: Byli jsme po Ra­kous­ku, budeme i před R.[39], [40]

^[1]      Šafránek se svou ženou a synem Janem odpluli 1. února 1939 z pří­stavu Le Havre do New Yorku na lodi Paris (srov. Šafránek, 2006, s. 267; Rehabilitační komise MZV, nedatovaná kopie patrně z roku 1968, CBM, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1997/13, 14, 15; Year: 1939; Arrival: New York, New York; Microfilm Serial: T715, 1897–1957; Microfilm Roll: Roll 6281; Line: 27; Page Number: 78; [cit. 20. prosince 2018], https://search.ancestry.com/cgi-bin/sse.dll?indiv=1&dbid=7488&h=1004121316&tid=

&pid=&usePUB=true&_phsrc=YIF105&_phstart=success

Source).

^[2]      15. března 1939 obsadila německá armáda Čechy a Moravu. Adolf Hitler vyhlásil v Praze Protektorát Čechy a Morava.

^[3]      Georges Bonnet (1889–1973), politik, ministr mnoha francouzských vlád. Jako ministr zahraničí se podílel na uzavření mnichovské do­hody a obětování Československa nacistům v roce 1938. Od 13. března 1939 opět ministr zahraničí ve vládě ministerského předsedy Édouar­da Daladiera (1884–1970). Byl také spojován s Germaine Leroux.

^[4]      Diplomat Štefan Osuský (1889–1973) byl od ledna 1921 až do konce 30. let československým vyslancem v Paříži. Po oku­paci Československa Osuský odmítl navzdory příkazu ministra zahra­ničí Františka Chvalkovského vydat vyslanectví nacistům a podařilo se mu vyjednat jeho uznání i všech konzulátů ve Francii. V okupované Paříži setrval do 21. června 1940 a pak odešel do Londýna (Namont, 2015).

^[5]      Štefan Osuský, rodem ze slovenské Brezové pod Bradlom, hájil dál politiku Československa přesto, že Slovenský sněm vyhlásil 14. března 1939 samostatný Slovenský stát.

^[6]      Bezprostředně po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 ministr zahraničí František Chvalovský vydal příkaz k vydání všech zastupitelských úřadů Němcům. On sám se pak stal jediným vyslancem Protektorátu. Mnozí však odmítli a snažili se o zachování chodu úřadů, podobně jako Štefan Osuský v Paříži.

^[7]      Ondřej Flanderka, prezident Československé kolonie ve Francii v le­tech 1928–1938.

^[8]      Československou kolonii (Colonie tchécoslovaque en France) založili po vypuknutí první světové války v roce 1914 Češi žijící ve Francii, kteří se chtěli aktivně zapojit do boje. Následně se přihlásili k cizi­necké legii, aby bojovali po boku Francie. Obdobnou roli Kolonie sehrála v roce 1939. Její aktivity však provázel názorový rozkol s vel­vyslanectvím ČSR, které vedl Štefan Osuský (Namont, 2015, s. 482). Martinů s Kolonií zpočátku sympatizoval a účastnil se jejích aktivit, jak plyne z jeho korespondence.

^[9]      Martinů má na mysli rozhlasový projev Edvarda Beneše z Chicaga 18. března 1939, v němž bývalý prezident vyzval k boji za obnovení Československa.

^[10]    Redaktor Lidových novin Ivo Ducháček (1913–1988) působil v Paříži od roku 1936. Později pracoval jako referent a přednosta Čes­ko­slovenského národního výboru.

^[11]    Špatně čitelné.

^[12]    Režisér a divadelní publicista Josef Kodíček (1892–1954) žil od roku 1938 ve Walton on Thames ve Velké Británii.

^[13]    Patrně novinář Jan Hájek (1883–1969), přednosta zpravodajské sek­ce na Ministerstvu zahraničí Československa od roku 1919 a také nadřízený M. Šafránka. V letech 1939–1945 byl internován v kon­centračním táboře Buchenwald.

^[14]    Špatně čitelné.

^[15]    Režisér Jindřich Honzl (1894–1953) nebyl deportován do koncen­tračního tábora. V letech 1939–1941 vedl Divadélko pro 99, aktivně se účastil nacistického odboje.

^[16]    Emil František Burian (1904–1959) byl zatčen v roce 1941 a poté byl deportován do Terezína a koncentračních táborů v Dachau a Neuen­gamme.

^[17]    Spisovatel Paul Desjardins (1859–1940) vlastnil od roku 1906 areál původního cisterciáckého opatství v Pontigny, kde organizoval Décades de Pontigny, jichž se účastnili mj. André Gide, Jean Schlumberger, Saint-Exupéry, Jean-Paul Sartre a další. Od 30. let sehrálo Pontigny důležitou roli při formování mezinárodního socialistického hnutí. Mi­loš Šafránek se těchto debat také účastnil (viz např. Šafránek, 2006, s. 91).

^[18]    Poškozeno, špatně čitelné.

^[19]    Viktor Kripner (1906–1956), básník, v letech 1938–1939 tajem­ník Ústavu slovanských studií na Sorbonně v Paříži, pracoval v Česko­slovenské kolonii.

^[20]    Karel Hanuš, sociální referent a později tajemník pro sociální problematiku Českoslovesnké kolonie ve Francii (Namond, 2015, s. 174).

^[21]    Eva Outratová Strimplová (1912–1989), dcera vyslance Ludvíka Strimpla (1880–1937) a manželka diplomata Vladimíra Outraty, pracovala v Kolonii a od května 1939 byla spolu­pra­covnicí v tiskové a propagační kanceláři, kterou ustanovil v Paříži Hubert Ripka.

^[22]    Pro výraz „veřejné mínění“ Martinů použil francouzský výraz.

^[23]    Špatně čitelné.

^[24]    Edvard Beneš (1884–1948) po prezidentské abdikaci 5. října 1938 odešel do Londýna. V lednu 1939 odplul do Spojených stá­tů, kde přednášel na Chicago University. Po vyhlášení okupace Česko­slovenska se vrátil do Londýna.

^[25]    Nansenův pas byl dle ženevské Úmluvy o mezinárodním postavení uprchlíků vydáván uprchlíkům jako cestovní doklad.

^[26]    Také dirigenta Jeana-Aubryho se dotazoval ještě 19. května 1939, zda neví o učiteli angličtiny (Mihule, 2002, s. 294).

^[27]    O tomto záměru informoval také dirigenta Jeana-Aubryho, kterému na­psal dle Jaroslava Mihuleho 19. května 1939, „[…] že se za­bý­vá myšlenkou komponovat Suitu z českých tanců pro orchestr na způsob Dvořákových Slovanských tanců.“ (Mihule, 2002, s. 294). Zamýšlenou suitu však nenapsal. 5. listopadu 1939 dokončil kantátu Polní mše, H 279.

^[28]    Opět zmiňuje houslitu Samuela Dushkina, pro nějž komponoval Suite concertante, H 276.

^[29]    Rodinu v Poličce o svých záměrech informoval: „[…] a tak se nemohu rozhodnouti, to jest spíše bych raději zůstal zde, přece jenom jsem volný a kdo ví, jak to vše ještě dopadne, teď se to mění, každý den je to jiné, prozatím bch tu ještě dost dlouho mohl vydržeti, ale přesto jsem do A[meriky] psal, co by se tam dalo dělat, zdali by se něco našlo, aby tam člověk mohl vydržeti. Pro sl. K[aprálovou] je to to same, má velký talent a kdo ví, jak by mohla žíti teď doma, a po dobu, co je zde na to stipendium, se o ni starám, je zdravá, nemusí si tam dělati starosti a co se týče toho plánu s ní, to je všechno ve hvězdách, myslím, že spíše psala domu, že je tím trochu polekala, to chápu, že mají starosti. Ale vy si nic neberte do hlavy a žijte si, pokud to lze klidně, zásobte se potravinami, které jdou schovat, a co se mě týče, buďte ubezpečeni, že bych vám napsal sám o to, co chci dělati, ale až by se skutečně o něco pozitivně jednalo, prozatím je všechno v mlhách a nelze o ničem rozhodovati, a tak vám jenom mohu říci, abyste vyčkali klidně, až co čas a osud přinese, vždyť i když bychom jeli do A., tak to není na věčnost a zatím, jak vám píšu, se ta otázkami neklade, vždyť to by také stálo mnoho peněz, které nemám, a tam také dosud nic nemám, ani zpráv.“ (3. března 1939, CBM, PBM Kr 262). A podobně psal také Paulu Sacherovi: „Napsal jsem také do Ameriky o informace, jak by bylo možno se tam dostat a jaké by byly šance se uživit, než by bylo možné se vrátit do Prahy.“ (cit. dle Mihule, 2002, s. 296).

^[30]    Vítězslava Kaprálová (1915–1940) studovala od roku 1937 na École Normale de Musique v Paříži dirigování u Charlese Muncha a sou­kromě skladbu u Bohuslava Martinů v Paříži. Intimní přítelkyně skla­datele.

^[31]    Kaprálová se cesty do Spojených států nedožila. Zemřela 16. června 1940 v Montpellier.

^[32]    Má na mysli londýnské nakladatelství Boosey & Hawkes, s nímž spolu­pracoval dalších patnáct let a s nímž uzavřel v letech 1949–1951 a 1951–1955 exkluzivní smlouvu. Přestože 6. března 1939 ještě sdě­lo­val pražskému nakladatelství Melantrich, aby partituru Tre ricercari, H 267, poslali do Universal Edition v Londýně (srov. CBM, PBM, Km 1099). V témže roce ji nakonec vydalo Boosey & Hawkes. Toto rozhodnutí bylo pro Martinů strategické, neboť za druhé světové války byli nakladatelé ve Francii, Německu, Rakousku i Československu nedostupní jak z hlediska provozovacího materiálu, tak výnosů z pro­váděných skladeb a z prodejů. Podobně se v té době rozhodli také Béla Bartók, Igor Stravinský, Arnold Schönberg a další.

^[33]    Palubní jízdenky na loď Exeter, s níž manželé Martinů odpluli 21. břez­na 1941 do New Yorku, uhradili manželé Paul a Maja Sacherovi.

^[34]    Elizabeth Sprague Coolidge, mecenáška.

^[35]    Sergej Alexandrovič Kusevickij, šéfdirigent Boston Symphony Or­ches­tra.

^[36]    Manželé Martinů odpluli do Spojených států s pomocí Miloše Šafránka a za fi­nanční podpory Paula a Maji Sacherových až za dva roky.

^[37]    Nečitelné.

^[38]    Tento dříve běžný pozdrav byl za protektorátu zakázán. Odkazoval také na československou rotu Nazdar ve Francii, která statečně bo­jovala v první světové válce.

^[39]    Historikovi a politikovi Františku Palackému (1798–1876) se připisuje výrok „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“.

^[40]    Připsáno na boční straně dopisu.