Diplomatický přepis dopisu | Polička 15/8 1930.
Milý pane doktore,
vyšel Váš článek v Pestrém Týdnu a je moc dobře napsán, udělalo mi to velkou radost a mnohým lidem to asi moc nezachutnalo.[1] Jsem velmi zvědav až přijedu do Prahy jaké uvidím tváře. Děkuji Vám a moc se mi to líbilo, krátké a obsažné. Myslím že už se Vaše dovolená chýlí také ke konci. U nás dosud nepřestalo pršet od té doby co jsme přijeli a nezdá se že by to už přešlo. A mimo to Charlotte musela odjet domu už na začátku srpna, rozstonala se jí maminka, tak jsem ji chudáčka vyprovodil do Prahy a jsem tu sám jako kůl v plotě, nestálo ji to ani za ty cesty a při tom se jí tu velmi líbilo, a byla by si správně odpočala.[2] Je to úplná smůla a ani mne to tu moc letos netěší, to víte, měli jsme to tak pěkně rozpočítáno. Charlotte byla z toho také celá nešťastná a bojím se aby doma nemusela moc pracovat a neuškodila si. Jakou jste měl dovolenou? Tam bylo jistě krásně, to mi povíte. Já pojedu do Prahy 15. září a zdržím se asi 10 dní aby neřekli že jsem se nadobro odcizil a mám tam také rozličné jednání. Mám v Praze 20./9. provedení „Bagarre“ na sjezdu kritiků.[3] Jsem rád že to konečně uslyším a prosím Vás, nechte mi poslat material. Je to připraveno v mém bytě (Charlotte to tam vyhledala) a domovnice to vydá. Pošlete tam pro to někoho. Je to velký balík a myslím že se to může poslat jako imprimé, ale u Vás už budou vědět jak to poslat. Adressa je: Archiv České filharmonie (V. Müller) Václavské náměstí č. 53. Praha II. Nechte to prosím poslat brzo aby to tu bylo včas ke zkouškám. Musím také sehnat partituru, je v Berlíně.[4] Píšu také p. Mončkovi[5] pro případ že byste ještě nebyl v Paříži. A byl bych klidnější kdybyste mi poslal lístek že to odešlo, (ne proto že bych se bál že to nevypravíte ale je možno že by se tento dopis ztratil a tak bych napsal znovu.
A ještě bych něco chtěl. Moje sestra tady ušila Charlottě několik rob ale až po Ch. odjezdu a tak to zbylo teď na mně a já mám obavy z celní prohlídky, protože bych měl v kufru jen dámské šaty. Nebude to těžký ani velký balík a tak jsem myslel, zdali byste proti tomu nic neměl kdybych to nechal poslat kurýrem na Vaše jméno. (v říjnu) Napište mi co si o tom myslíte a jak bych to měl zařídit. Myslel jsem že bych obrátil na p. Vaňka[6] že by mi to tu zařídil, protože na těch hranicích bych byl oprávněně nápadný. Nedělalo by Vám to obtíže kdybych to tak zařídil?
Máte se mnou starosti viďte? Také mám trochu obavy jak to se mnou bude, ale prozatím se celé moje vnitro vybíjí na zuření proti dešti a na cellovém koncertě[7]. Dopsal jsem 1. větu, mám dojem že to dopadlo dobře. Kdybych tak mohl na to dostat Casalse, to by nebylo špatné.[8] Jinak nemám žádných zpráv. Vyjde o mně článek v „Auftaktu“ od toho vídeňského Liesse[9] co byl v Paříži a na podzim bude článek ve vídeňském „Ansbruchu“[10] o pařížské škole kde budu také zaujímat neskromné místo. Ten p. Claire je rozhodně odhodlán hrát tu moji sonátu. Ještě chci tu dopsat II. větu a nějaké menší klavírní tance pro Leduca.[11] R. Dessaignes mi už poslal celé 1. jednání je to moc dobré, poradím se s Vámi o tom překladu.[12] Z Berlína nic, p. Hoffmann je asi dosud na dovolené. Těším se už moc na Paříž a kdybyste chtěl něco v Praze napište mi budu míti dosti času Vám to zařídit. Myslím že už Vás bolí oči a mám dojem že už bych měl skončit. Děkuji Vám a moc se budu těšit na Vaše zprávy, napište mi brzo. Srdečně Vás zdravím a mnoho pozdravů milostivé paní sl.[13]
B. Martinů
|
Věcné poznámky k DP | [1] Šafránek, Miloš. Český skladatel B. Martinů v Paříži, významný zjev moderní hudby evropské, Pestrý týden, roč. V, č. 32, 9. 8. 1930.
[2] Skladatelova partnerka Charlotte Quennehen obdržela 2. srpna 1930 v Poličce stručnou telegrafickou zprávu, na základě níž musela odcestovat do Vieux Moulin, neboť její matka Amicie Quennehen (1866–1948) onemocněla (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 80).
[3] La Bagarre, H 155, provedl Václav Talich s Českou filharmonií 19. září 1930 ve Smetanově síni Obecního domu (srov. mj. dopis ze 17. září 1930, CBM, PBM Kmš 716). Koncert se konal „[…] na počest mezinárodního kongresu hudebních kritiků“ (Lidové noviny, roč. 38, č. 474, 19. 9. 1930, s. 6.).
[4] Camilla Hoffmanna požádal o zaslání partitury z Berlína do Prahy v dopise z 15. srpna 1930 (srov. Deutsches Literaturarchiv Marbach, kopie IBM Hof 1930-08-15).
[5] Štefan Monček (1896–1987), tajemník vyslance Štefana Osuského na Vyslanectví republiky Československé v Paříži.
[6] Vladimír Vaněk (1895–1965), diplomat, dlouholetý přítel Bohuslava Martinů, v československých diplomatických službách působil do roku 1948.
[7] Martinů má na mysli Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, který dokončil 17. října 1930 v Paříži (Halbreich, 2007, s. 312).
[8] Koncert premiéroval v Berlíně nikoli violoncellista Pablo Casals (1876–1973), nýbrž Gaspar Cassadó (1897–1966), jak Martinů ve své korespondenci zmiňuje (CBM, PBM Kmš 720). Šafránek i Halbreich uvádějí datum premiéry 13. prosince 1931 (srov. Šafránek, 1966, s. 355; Halbreich, 2007, s. 312). Jak ale upozorňují Jaromír Synek a Gabriela Všetičková, skladatel o premiéře informoval 13. prosince rodinu v Poličce: „V pátek byla premiera v Berlíně toho čelového koncertu a vysílali to Radiem, jenomže jsem už neměl čas Vám to napsat.“ (CBM, PBM Kr 61). Premiéra se tedy konala 11. prosince 1931 (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 312)
[9] Také Camillu Hoffmanovi sdělil téhož dne, že kritik Andreas Liess ho informoval o článku v pražském časopise Auftakt. Musikblätter für die Tschechoslowakische Republik (srov. Deutsches Literaturarchiv Marbach, kopie IBM Hof 1930-08-15).
[10] Rakouský hudební časopis Anbruch.
[11] Patrně má na mysli klavírní cyklus Borová – sedm českých tanců pro klavír, H 195, který Martinů dokončil v létě 1930 a nakladatelství Alphonse Leduc v Paříži ho vydalo v roce 1931 (srov. Halbreich, 2007, s. 410).
[12] Spisovatel Georges Ribemont-Dessaignes (1884–1974) napsal libreta ke třem operám Bohuslava Martinů, k jednoaktové opeře Slzy nože, H 169, která byla poprvé uvedena v Paříži 15. března 1928, Tři přání, H 175, a k nedokončené opeře Den dobročinnosti, H 194. Zde má na mysli první jednání k poslední z nich, na které pracoval do dubna 1931. Do němčiny libreto přeložil Camill Hoffmann (Halbreich, 2007, s. 150).
[13] Patrně zde myslí Šafránkovu dceru Annu.
|