[Paříž] Sobota 18/10 1930.

Drazí,

dopis jsem dostal, a hned píši. Bylo by to dobré pro Fanouše kdyby dostal Jakuba[1]ale jen aby mu za to také něco zaplatili. Letos bude také hodně unaven, tolik práce. Pražanovi jsem psal ani nevím zdali je Stefa už zde, myslím že ano.[2]On měl jistě nějakou adresu sám také, divil bych se kdyby ne, Psal jsem mu že tu moji známí nebyli a aby se na mne obrátil když bude něco pro Stefu potřebovat. Adresy jsem už nepsal protože říkal že Stefa by jela už v září, ta by tu byla dříve než já. Zde je teď také několik dnů lépe. sluníčko svítí. DopsPíŝu ten čelový koncert,[3]ale nevím co s ním provedu, protože jsem počítal na Německo a to teď nepujde. Co se toho klavíru týče, myslím už dávno jsme ho měli prodat[4]a čím déle ho budeme držet tím bude cena menší. Vám tam dělá zbytečně krám přes celý pokoj a na ty moje prázdniny už bych se bez něho obešel, vlastně si chci odpočnout a i kdybych chtěl něco pracovat mohu psat třeba v ústavě.[5]Tak jestli se naskytne kupec tak ho prodejte a zařidte si raději pěkné Radio, kdybyste měli třeba jen Prahu tak to stačí na večery 

a to by nebylo ani tak drahé a přece byste měli pro večer něco k zaměstnání. Jeho nejvyšší cena je 10.000 Kč, více ceny nemá je to přece jen už starší mechanika a pochybuji že by Vám někdo dal více, spíše méně a Karel[6]také na tom bude něco chtít míti což je samozřejmé. Tak myslím že byste mohli ho nechat za 8 tisíc ovŝem bez Karlovy provise. Co by na tom chtěl vydělat to by si musel započítat přes tuto sumu. Já bych si z toho raději pořídil tady pianino, které potřebuji a které mně stojí tady ročně 1200 Kč, tak bych ho měl svoje a tu sumu bych měl za 4 roky doma. Také bych si splatil něco na koberec. Tak ví li Karel vážně o někom tedy ho na každý pád prodejte, čím dříve tím lépe. O vyhození ven ani řeči klavír větŝí cenu nemá a za 8 tisíc bude jeŝtě dobře zaplacen. Vždyť já jsem zaň platil 1000 Kč a to už před 15 lety, tedy poměrně by dnes vzhledem k cenám stál destkrát tolik ale novýne už obehraný. Jestli Karel někoho má tak jen ho prodejte, budete si moci alespoň disponovat lépe s pokojíkem, Mařka[7]stejně nehraje a budete-li míti Radio, bude to jeŝtě lépe. Nemohl bych si ho vzít stejně nikdy k sobě, je příliŝ veliký na měbyty ve městě. Ty kapky bych mohl poslat odsud, potřebujete-li je napiŝte. Piŝte co říkal Karel aljak jste se rozhodli ale já bych to prodal. 

Srdečně Vás zdravím

Váŝ Bohous.

Ma chère Marienka. J’ai été heureuse d’avoir de vos nouvelles. Vous me excuserez si je ne vous écris pas plus souvent, mais j’ai pris mon travail à l’atelier et avec le ménage j’ai beaucoup à faire, malgré tout je vais bien. Suis allée voir ma mère, elle est tout à fait remise, je vous remercie de votre intérêt pour elle. Je vous embrasse bien affectueusement. Votre Charlotte

Je vous ai envoyé les catalogues des grands magasins. Les avez-vous reçu ?

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko. Potěšilo mne, že se mi od Vás dostalo zpráv. Musíte mi odpustit, že Vám nepíši častěji, vrátila jsem se totiž ke své práci v dílně,[8]a k tomu domácnost, mám se co ohánět, přesto však se mi dobře vede. Zajela jsem za svojí matkou, už je docela v pořádku, je milé, že o ni máte starost.[9]Srdečně Vás pozdravuji, Vaše Charlotte

Poslala jsem Vám katalogy obchodních domů. Dostala jste je?

[1]Zřejmě se jedná o příležitost získat zakázku na restaurátorských pracích v poličském kostele sv. Jakuba Většího pro Františka Martinů (1880-1958), bratra BM.

[2]BM má na mysli dopis FRANTIŠKU PRAŽANOVI, místořediteli Spořitelny města Polička a v letech 1930–1933 řediteli ochotnického spolku Tyl (Klein 2009, s. 26–27). Dopis BM ze dne 11. 10. 1930 (CBM, PBM Kp 1119) se týkal organizačních záležitostí spojených s ubytováním Pražanovy dcery Štěpánky v Paříži. ŠTĚPÁNKA PRAŽANOVÁ (1907–1984), také Štefa (Stefa) či Štefinka, známá BM z Poličky, pobývala na stáži v Paříži od září/října 1930 (CBM, PBM Kp 1119) do února 1931 (CBM, PBM Kr 32).

[3]Podle Halbreicha (2007, s. 312) proběhla světová premiéra Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I v neděli 13. 12. 1931, a to v Berlíně se španělským violoncellistou Gasparem Cassadó (1897-1966). Na základě skladatelovy informace z dopisu BM rodině do Poličky právě ze dne 13. 12. 1931 (CBM, PBM Kr 61) však lze datum premiéry přesunout na pátek 11. 12. 1931: „V pátek byla premiera v Berlíně toho čelového koncertu a vysílali to Radiem, jenomže jsem už neměl čas Vám to napsat.“ K datu premiéry 11. 12. 1931 se přiklání i Mihule (2017, s. 188).

[4]Podle Popelky (1996, s. 22) se jedná o křídlo, které BM koupil v Praze v září 1916 u firmy Josef Brož za 1000 korun včetně dopravy do Poličky po železnici. Již v roce 1919 a následně v letech 1930-1932 se BM pokoušel svůj poličský klavír prodat (CBM,PBM Kr 36 – 78). Po řadě neúspěšných pokusů si jej koupil Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM, jemuž skladatel děkuje dopisem odeslaným 16. 5. 1932 z Paříže (osobní archiv rodiny Šmídovy; otištěn v Popelka 1996, s. 22).V současné době je klavír umístěn v CBM v Poličce.

[5]BM má zřejmě na mysli Učitelský ústav v Poličce, který však byl již 1. 9. 1919 změněn na reálné gymnázium (Vlk 2015, 10. 4., 1. 9.).

[6]Nelze určit, o kterého Karla, zmiňovaného v souvislosti s prodejem klavíru i v následujícím dopise rodině do Poličky ze dne 29. 10. 1930 (CBM, PBM Kr 23), se jedná. 

[7]Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[8]Tj. krejčovská dílna, kde Charlotte Quennehen (1894-1978), budoucí manželka BM, pracovala jako švadlena.

[9]Během prázdninového pobytu Charlotte Quennehen (1894-1978)v Československu onemocněla její matka Amicie Quennehen (1866-1948). Charlotte spěšně odcestovala do Francie, aby ji navštívila v jejím bydlišti ve Vieux-Moulin. Po několika dnech se Charlotte do Československa vrátila, nejprve do Prahy odkud společně se Stanislavem Novákem (1890-1945) a výtvarníkem Janem Zrzavým (1890-1977) přicestovali za BM do Poličky (Mihule 2017, s. 175-176).