Nový rok 1937.

Milý příteli,

            jsem Vám dlužen odpověd, omlouvám se Vám, měl jsem teď dost práce, ta affaira s konservatoří mi trochu zamotala plány.[1]Děkuji Vám srdečně za Vaše dopisy i za informace a zásilky Tempa a.t.d.[2]Tedy se na mne nezlobte že neodpovídám vždy hned. Na místo po K. samozřejmě nereflektuji, myslím že mám lepší věci na práci než učit harmonii[3].

            Pro Vaši záležitost nemyslím že by Vám mnoho prospělo býti zde jako volontér v některé edici, však Vy znáte sám ze styků obchodních, jak to zde chodí. Ale stačilo by Vám udělati návštěvy u chéfů a informovati se o tom co chcete vědět, to bychom už zde zařídili abyste byl u všech ohlášen a přijat a to by myslím byla lepší informace. Napište mi co o tom soudíte a co byste si přál, zařídím vše.[4]

            Pro ten flétnový koncert nemohu zatím nic dělat exclusivitu má M. Moÿse, pro nějakou dobu.[5]

P. Š. (Šafránek.) jede příští týden do Prahy[6], ale nevím zdržíli se do Prahydlouho, promluvím s ním, kdbyste se někde sešli bylo by to dobré, půjde také asi určitě do Melant.,[7]připomenu mu aby obnovil zmínku o Vás.

Děkuji Vám za přání a přeji Vám také vše nejlepší do Nového roku.

Srdečně Váš

B. Martinů

P.S. Napište mi svoji adresu abych Vám mohl psát přímo -

honorář z B. Matice za Dumku jsem dosud neobdržel ani ty klavírní skladby o něž jsem žádal aby mi je poslali zpět, ale neříkejte jim nic.[8]

Zdravím Vás!

[1]Podobně jako v předchozích dopisech zmiňuje Martinů událost, která mu překazila plány na trvalý návrat do Československa. Jednalo se o jeho neúspěch v konkurzu na místo profesora skladby na pražské konzervatoři, které nakonec získal hudební skladatel Jaroslav Křička 

[2]Listy hudební maticevycházely od roku 1922, v roce 1928 se časopis přejmenovává na Tempos podtitulem Listy hudební matice. Časopis se z počátku věnoval především pražským hudebním událostem, postupně rozšiřuje svou působnost také mimo hlavní město. Časopis vycházel do června 1938, znovu pak po válce, poslední 20. ročník pak byl vydán v roce 1948. (viz Československý hudební slovník osob a institucí. Brno: Masarykova univerzita v Brně; dostupný z:

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=62).

[3]Martinů má na mysli uvolněné místo po Jaroslavu Křičkovi (1882–1969), který vyhrál konkurz (kterého se zúčastnil také Martinů) na místo profesora skladby na pražské konzervatoři. 

[4]Mezi léty 1929 až 1940 byl Karel Šebánek zaměstnancem Hudební matice Umělecké besedy v Praze, která se orientovala na vydávání soudobé české tvorby (Brádková, s. 18).

[5]Martinů Koncert pro flétnu, housle a orchestr G-dur, H 252, z roku 1936 byl dedikován Marcelu Moÿse a Blanche Honegger, kteří jej 27. prosince 1936 premiérovali v Paříži s orchestrem Société des Concerts du Conservatoire za řízení P. Gauberta (srov. Halbreich, 2007, s. 323).

[6]Martinů přítel Miloš Šafránek (1894–1982) je od roku 1919 zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí, t.č.  na československém velvyslanectví v Paříži ve funkci tiskového attaché (Srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

[7]Jedná se o jednání Miloše Šafránka s Jaroslavem Šaldou v záležitosti nové smlouvy B. Martinů s nakladatelstvím Melantrich (srov. CBM, PBM Kkš 902). Jak vyplývá z následujícího dopisu, počítal Martinů s Karlem Šebánkem jako s prostředníkem pro jednání s firmou Melantrich v záležitosti vydání svých skladeb (srov. CBM, PBM Kkš 904).

[8]Nevyplacené honoráře za některé skladby zmiňuje Martinů již v dopise K. Šebánkovi ze dne 12. září 1936 (CBM, PBM Kkš 902).