Paris 4/8. 1935.

Milý příteli,

děkuji Vám srdečně za zprávy které mi zasíláte. Prosím Vás napište mi laskavě na jakou adresu se musí zadávat o cenu B. Smetany proPrahu? Někam jsem založil ty ustřižky z novin a chci se o cenu rozhodně ucházet.[1]Co se týče p. Hellera,[2]je to velký slibovač, ale neradím mu dělati ty „Slzy nože“[3], mohli by ho vypovědit za to z Olomouce.[4]Ale snad by si mohl požádat Pražské Radio (po premieře v Praze ovšem) aby mu dovolili provest tu novou malou operu „Hlas lesa“ kterou jsem napsal pro Radio s V. Nezvalem.[5]

Budete-li míti chvíli volnou napište mi co se mluví v Praze o místě po Sukovi na konservatoři a kdo si na to brousí zuby.[6]

Přeji Vám pěkné prázdniny a jsem se srdečnými pozdravy

Váš B. Martinů

[1]Mihule uvádí: „[…] dvacátého sedmého října 1935 přinesly pražské noviny zprávu, že mu byla udělena státní cena za Hry o Marii, a to vedle stejného ocenění Podzimní symfonie Vítězslava Nováka.“ (Mihule, 2002, s. 232).

[2]Dirigent Adolf Heller (1901–1954) byl v letech 1932–1939 šéfem olomoucké opery.

[3]Martinů opera Slzy nože, H 169 z března 1928 byla premiérována až 22. října 1969 v Národním divadle v Brně (srov. Halbreich, 2007, s. 145).

[4]Martinů pravděpodobně naráží na problémy s premiérou opery Slzy nože, H 169, která byla naplánována na festival soudobé hudby v Baden-Badenu. Libreto opery šokovalo porotu natolik, že u Martinů objednali náhradní orchestrální skladbu, proto byly v Baden-Badenu nakonec uvedeny dvě části skladby Le Jazz, H 168.

[5]Martinů rozhlasová opera Hlas lesa, H 243 na libreto Vítězslava Nezvala (1900–1958) byla premiérována 6. října 1935 rozhlasovou stanicí Praha (srov. Halbreich, 2007, s. 158).

[6]Martinů měl vážný zájem o místo profesora skladby na pražské konzervatoři po zesnulém Josefu Sukovi (1874–1935) a opakovaně žádá K. Šebánka, aby mu zjistil podrobnosti ke konkurzu na tuto pozici.